Andrej Tóth Livres

Pravděpodobně málokdo by předpokládal, že se v první Československé republice v polovině dvacátých let vyprodukovalo až 18,5 % (!) celosvětové produkce surového řepného cukru. Kolektivní monografie skupiny autorů z Katedry hospodářských dějin Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze si klade za cíl připomenout významnou tradici výroby „bílého zlata“ v Československu, resp. v regionu střední Evropy, kde se cukrovarnictví v průběhu druhé poloviny 19. století etablovalo v jedno z nejvýznamnějších odvětví potravinářského průmyslu. Po rozpadu Rakousko-Uherska cukrovarnictví zajišťovalo pro nově zformovaný československý stát vysoké příjmy pro státní pokladnu, díky čemuž dopomohlo k rychlejší ekonomické stabilizaci nově budované národní ekonomiky mladé republiky.

Konec první světové války zásadně změnil politickou mapu střední Evropy. Československý stát, jehož hranice byly potvrzeny mírovými smlouvami, zdědil složité národnostní složení obyvatelstva. Téměř třetina obyvatel, zejména Němci, Maďaři a Poláci, se s novým domovem obtížně identifikovala. Před prvními parlamentními volbami v únoru 1920 přijal Revoluční Národní shromáždění základní zákony, včetně ústavní listiny a jazykového zákona, které definovaly Němce, Maďary a Poláky jako národnostní menšiny. Tyto normy zaručovaly rozsáhlá práva téměř 30 procent obyvatelstva, avšak otázka, zda byla tato práva dostatečně zajištěna, zůstávala sporná po celou dobu existence první republiky. Monografie se zaměřuje na klíčové problémy, s nimiž se republika potýkala, jako je integrace menšin do státního fungování, přístup státní správy a samosprávy k zástupcům menšin a jejich identifikace s novým státem. Kniha analyzuje, jak úspěšně se nový stát, menší než monarchie, vyrovnal s postavením menšin v rámci moderní občanské společnosti s důrazem na individuální práva.

Esterházy Jánosról a közép-európai dialógus jegyében / O Jánosovi Esterházym v duchu stredoeurópskeho dialógu. Souběžný maďarský text. Zostavil: Zolátn Zilizi.

Kniha přibližuje problematiku vývoje československého veřejného zdravotnictví ve dvacátých a třicátých letech 20. století, a to nejen čtenářům z řad odborníků, ale i zájemcům z širšího spektra laické veřejnosti, kteří se zajímají hlouběji o reálie prvorepublikového Československa. Poskytuje odpovědi na některé důležité otázky spojené s problematikou zdravotní péče (její dostupnosti, jazykové nebo kulturní diferenciace podle jednotlivých regionů nebo situace sociálně slabých obyvatel), se zdravotnickou výchovou, její koncepcí, financováním nebo organizační strukturou, s budováním moderního zdravotního systému v Československé republice, se zdravotními výzvami nového státu (boj proti nakažlivým nemocem, postup vůči onkologickým chorobám nebo zavedení povinného očkování), s vývojem komunitní péče nebo s československým zdravotnictvím z národnostního aspektu.

Cílem plánované vícedílné řady, která vzniká v gesci Centra pro dějiny VŠE v Praze ve spolupráci s Katedrou hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE, je detailně zmapovat fungování ústřední ekonomické vysoké školy u nás. Tento publikační projekt reaguje na institucionalizaci výzkumu dějin VŠE založením Centra pro dějiny VŠE v roce 2013 a jeho dosavadní výsledky výzkumu nejen v souvislosti s šedesátiletým výročí založení VŠE, které si tato prestižní ekonomická vysoká škola v České republice připomínala právě v roce 2013. Předložený první díl mapuje počátky vyššího vzdělávání v ekonomických disciplínách od poloviny 17. století v českých zemích, problematiku založení a fungování Vysoké školy obchodní v Praze (VŠO), předchůdkyně pozdější VŠE, bezprostřední bouřlivé období po druhé světové válce, resp. po roce 1948 a samotný proces ustavení VŠE v Praze v roce 1953. Srovnán je i vývoj slovenského a českého vysokého ekonomického školství mezi lety 1945 a 1953. Ze středoevropských zemích jsou počátky ústředních ekonomických vysokých škol sledovány v případě Maďarska a Německé demokratické republiky.

Publikace seznamuje s odrazem událostí roku 1968 a s jeho dozvuky na Vysoké škole ekonomické v Praze (VŠE). Hlavní pozornost je věnována ohlasu školy na reformní období, respektive polednový obrodný proces, jak se její pracovníci zapojovali do reformního procesu, jaký byl bezprostřední dopad srpnových událostí na VŠE, a to vše na pozadí souhrnu širšího kontextu politicko-společenského vývoje v Československu v reformním období šedesátých let a v roce 1968. Monografie je dílem autorů, kteří se v rámci širšího výzkumného týmu dlouhodobě zabývají výzku-mem vývoje ekonomického vysokoškolského vzdělávání u nás. Jádro tohoto týmu působí na Katedře hospodářských věd Národohospodářské fakulty VŠE. Publikace byla zpracována nejen na základě studia primárních pramenů ze Spisovny VŠE a Národního archivu v Praze, ale i na základě cenných pramenů získaných od pamět-níků, aktivních studentů VŠE v roce 1968.

Monografie analyzuje proces vnitro- a zahraničněpolitické konsolidace poválečného křesťansko-národního hnutí, tzv. horthyovského Maďarska za vlády hraběte Istvána Bethlena. Podrobně se věnuje specifickému poloautoritativnímu politickému systému, který svou konečnou podobu získal právě za premiéra Bethlena a byl výsledkem nesmiřitelného politického antagonismu mezi občansko-liberálním a levicovým politickým proudem a neokonzervativními politickými silami, které se v Maďarsku etablovaly po pádu Maďarské republiky rad, a jimž se podařilo v létě 1919 získat v zemi moc a tu následně politicky legitimizovat a současně i trvale zajistit. Rozebrány jsou i hospodářské a mezinárodněpolitické kroky Bethlenovy konsolidační politiky a pozornost je věnována i československo-maďarským hospodářsko-politickým vztahům. Publikace pomůže pochopit specifický politický systém meziválečného Maďarského království, které sice bylo založeno na občanském parlamentarismu se všemi orgány, které k němu přináleží, ovšem s jejich autokraticky regulovanou podobou či působností v praxi.