Otto Horský Livres

Kniha popisuje historii a prehistorii osídlení okolí jezera od roku 1200 př. n. l. až do dnešní doby. Zabývá se ale i historií jezera v pleistocénu a holocénu, stavem jezera ke konci doby ledové až do dnešní doby, vlivem tajících ledovců na jezero Titicaca a náhorní plošinu Altiplano, hodnotí ekologické problémy jezera v současnosti. V knize je vyjádřen názor, zda hrozí či nehrozí zánik jezera v důsledku globálního oteplování, dále se autor zabývá otázkou vlivu slunečních skvrn na výšku hladiny v jezeře, hodnotí vliv fenoménu El Niňo na jezerní kotlinu. Z hlediska běžného čtenáře jsou zajímavé poznatky o možném výskytu dinosaurů v dané oblasti, zda existovala Atlantida v oblasti Altiplana a jak žijí Urové na plovoucích ostrovech na jezeře na pokraji třetího tisíciletí. Kromě přírodovědeckých poznatků kniha podává populární formou vizuální svědectví o krajině a člověku v oblasti jezera, zejména o formě života a zvycích místních indiánských komunit.

Publikace Incawasi - sídlo bohů v sobě spojuje cestopis, výklad o incké architektuře a zabývá se i "záhadologickými" otázkami nad artefakty incké kultury. Poutavý text doprovází řada fotografií včetně barevné fotografické přílohy. Ilustracemi knihu doprovodil malíř Karel Janák.

Kniha Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí? shrnuje poznatky autora z expedice Titicaca 2004.CZ a následného výzkumu. Autor využil rozsáhlou literaturu, jak tištěnou, tak online, a kniha navazuje na jeho předchozí publikace, přičemž se vyznačuje kvalitní barevnou grafickou dokumentací. Zabývá se historicko-topografickým a socioekonomickým popisem jezera a jeho okolí, včetně jeho vývoje od pleistocénu po současnost. Autor se zaměřuje na otázku, zda jezero přežije globální klimatické změny, což je aktuální téma mezi klimatology, archeology a historiky. V kapitole o vývoji jezera uvádí, že Altiplano prodělalo složitý geologický a geomorfologický vývoj a že jezero, jehož stáří se odhaduje na 12 000 let, nikdy nezaniklo ani nebylo ohroženo, i přes historické klimatické změny. Autor tvrdí, že pokud nedojde k zásadním katastrofickým událostem, klimatické změny by neměly mít zásadní vliv na existenci jezera. Tento názor kontrastuje s některými odborníky, kteří varují před rychlým zánikem jezera kvůli lidským aktivitám. Autor však poukazuje na to, že od roku 2012 hladina jezera opět roste na normální úroveň, což podporuje jeho argumentaci.

Nejvýraznější cestovatelskou osobností, která poznávala Peru a Bolívii ve druhé polovině 20. století byl Václav Šolc (1919 – 1995), ředitel Náprstkova muzea v Praze. V první polovině 60. let pobýval na jezeře Titicaca, v polovině 70. let cestoval jádrem inckého impéria a s autorem Peruánských postřehů se tam setkal. Mimo jiné právě osobnosti Václava Šolce a Miloslava Stingla (1930) proponují autora a jeho Peruánské postřehy s obecným zájmem české a slovenské společnosti o původní kultury andských zemí. Všem učarovala Latinská Amerika. Pokusili se, a to úspěšně, uskutečnit své představy: navštívit, poznat a popsat pro Evropana vzdálené prostory. V těchto souvislostech přinášejí Otto Horského „Peruánské postřehy“ svědectví o kontinuitě českého zájmu o mimoevropský kulturní odkaz na příkladu Jižní Ameriky. Pro zájemce o dějiny československé hospodářské politiky vůči Latinské Americe jsou na příkladu Peru zajímavé a přínosné autorovy informace týkající se československých aktivit v andské oblasti.

Tato kniha je krátkou vzpomínkou na účast autora knihy na budovatelském táboře v Egyptě v roce 1966. Tato krátká, velmi dobrodružná, ale i poučná cesta byla prvním naplněním jeho tužeb po cestování a poznávání světa. Otto Horský si od dětství kladl otázku, proč je svět tak velký a rozmanitý a sám si na ni odpověděl: „Svět jeproto tak velký, aby byl poznáván“. Tato krátká epizoda více než měsíčního pobytu v Egyptě v době poznamenané blížícím se válečným konfliktem na Blízkém východě pro něj byla velkým zdrojem poučení na politickém kolbišti mezi mládeží ze západních a východních zemí a mezi mládeží ze zemí t.zv. třetího světa, kteří střídavě kolísali mezi oběma ideologiemi. Autor prožil v Egyptě mnohá někdy i nebezpečná dobrodružství, získal odborné zkušenosti z výstavby Asuánské přehrady, zpíval v rozhlase píseň na oslavu egyptského prezidenta Násira a jeden den byl i nosičem vody pro žíznivé účastníky pracovního tábora. Ale získal nejen první cenné zkušenosti. Díky účasti na budovatelském táboře navázal pevná přátelství, přesahující hranice času i vzdálenosti.

Odborný zájem českých zemí o Latinskou Ameriku má dlouhou tradici, počínající jezuitskými misemi 17. a 18. století, které následoval cestovatelský zájem a hospodářská a kulturní spolupráce v 19. a 20. století. Realizovaný projekt expedice Titicaca.2004.CZ, vedený českými odborníky, se zaměřil na popis současného stavu jezera Titicaca v přírodovědném i společenskovědném kontextu. Studie se soustředily na historicko-topografický popis jezera a jeho okolí, včetně obrazové dokumentace, a pokryly geografické a biologické souvislosti, stejně jako aktuální informace o stavu dědictví hmotné kultury a místních společností. Získané poznatky obohacují tradici české latinoamerikanistiky, která se v posledním desetiletí proslavila například dokumentací pramenů Amazonky a objevem záhadných skalních rytin nad ruinami Incawasi. Kniha poskytuje nejen přírodovědné poznatky, ale také populární vizuální svědectví o krajině a životě místních indiánských komunit, jejich zvycích a formě života v oblasti jezera.

Kniha COMENDADOR patří mezi životopisné monografie autora, včetně jeho díla Živá monografie, které shrnuje celoživotní zkušenosti a výsledky. V roce 2019 obdržel Otto Horský nejvyšší peruánské státní vyznamenání, Řád „José Gregorio Paz Soldán“, s titulem Comendador, za jeho přínos kulturní, vědecké a ekonomické propagaci Peru v České republice. Peruánská vláda ocenila jeho roli ve vzájemném rozvoji vědecko-technické spolupráce na základě mezivládní dohody z roku 1971, která vedla k realizaci významných vodohospodářských a hydroenergetických projektů, na nichž se aktivně podílel. Mezi jeho klíčové projekty patří rozšíření energetického potenciálu vodní elektrárny Machu Picchu a geotechnické studie pro podzemní vodní elektrárnu Mantaro 3 – Restitucion. Peruánská velvyslankyně J.E. Liliana de Olarte de Torres Muga zdůraznila, že tyto stavby zanechají trvalé stopy jako pomníky přátelství. Dále upozornila na jeho účast na vědecké expedici Titicaca 2004 CZ, která vedla k důkladnému popisu peruánského altiplana a jeho více než desetiletému studiu jezera Titicaca, jež vyústilo v odbornou publikaci „Přežije jezero Titicaca třetí tisíciletí?“ z roku 2014.

Kniha Jezero Titicaca na pokraji třetího tisíciletí se zabývá historicko-topografickým a socioekonomickým popisem jezera a jeho pevninského zázemí. Protože samo jezero jak celým svým vývojem, tak současností patří neodmyslitelně k celému hydrologickému systému altiplana, v němž vzhledem ke své velikosti hraje rozhodující roli, úvodní kapitoly jsou zaměřeny na celou hydrologickou soustavu Titicaca, Desaguadero a jezera Poopó a Salar de Coipasa (TDPS). Kniha nejen popisuje historii a prehistorii osídlení jezera a jeho okolí, ale zabývá se i jeho vývojem v pleistocénu a holocénu až do dnešní doby. Snaží se najít odpověď zejména na následující otázky: Hrozí jezeru jeho zánik vzhledem ke globálnímu oteplování naší planety a v důsledku tání ledovců? Hraje důležitou roli sluneční záření působící intenzívně na hladinu jezera? Jaký vliv na jezero a jeho okolí má fenomén „El Niňo“? Dá se zastavit nebo zabrzdit ekologické katastrofě hrozící jezeru v důsledku kontaminace? Mohlo být bájné Tiwanaku někdy přístavem, do něhož tiwanakové přiváželi po jezeře velké kamenné megabloky?