Josef Topol Livres

This is a book of five plays by Josef Topol translated into English, only two of which have been produced in the USA. Josef Topol and Vaclav Havel are considered the best Czech living playwrights. The five plays chosen for this volume are representative of Topol's "chamber plays", dealing with such universal themes as youth, love and parting, life and death in language that is very contemporary and often incredibly poetic. The title of the book The Voices of Birds was chosen because it is the last play Josef Topol has written and indicates that the playwright's newer works are included.

'One of the most important books ever written about food ...every time I turn to it I am struck by some fresh detail' Bee Wilson

Dramatik Josef Topol (1935–2015) v knižním rozhovoru s novinářem Karlem Hvížďalou hovoří o svém dětství v Poříčí nad Sázavou, studiu v Benešově, práci v Divadle E. F. Buriana, o Otomaru Krejčovi a Národním divadle, vzniku Divadla za branou a všech svých divadelních hrách. Všímá si též svého vzácného přátelství s Jiřím Voskovcem, konce Divadla za branou, práce v dělnických profesích a nesnadného života na přelomu 70. a 80. let. Kniha přibližuje řadu významných českých herců i mnoha Topolových přátel (např. básníka Jiřího Kuběny či filosofa Josefa Šafaříka). Karel Hvížďala rozhovor doplnil mnoha unikátními dokumenty z Topolova archivu: dopisy jeho prarodičů a rodičů, Topolovými deníky z 50. a 70. let, jeho dopisy ženě Jiřině ze Spojených států v polovině 60. let a dobovými recenzemi a rozhovory. Vznikla tak unikátní vzpomínková koláž mimořádné ceny. Svazek je důležitým svědectvím o českém divadle a kulturním životě v období šedesáti let. Doprovozen je více než stovkou vzácných fotografií z Topolova rodinného archivu, z nichž většina je zde publikována poprvé.

Dramatik a básník Josef Topol po celý svůj tvůrčí život psal též texty esejistické, úvahové a vzpomínkové. S pečlivostí i zdrženlivostí sobě vlastní vždy vážil každé své slovo. Jeho texty mají povahu čehosi definitivního, trvale platného. Přítomný obsáhlý soubor esejů, úvah, komentářů, vzpomínkových textů a rozhovorů obsahuje významné eseje o poezii (Mácha, Shakespeare, Kollár), studie a úvahy o divadle, dramatu, scénografii a komentáře k vlastním hrám, texty o výtvarnících a fotografech, vzpomínkové texty a jiné drobné stati a rozhovory. Svazek je obsahově pevně sevřen nezaměnitelnou osobností autorovou. Jde o knihu zásadního významu, doplňující Topolovo dílo dramatické, básnické a překladatelské. Kniha je pečlivě edičně připravena Milenou Vojtkovou, doplněna zevrubnou ediční poznámkou a úplnou bibliografií Topolova díla.

Jako dárek dramatikovi, básníkovi, esejistovi a překladateli Josefu Topolovi k 80. narozeninám vydává nakladatelství Torst jeho literární prvotinu, básnickou sbírku Jitřní flétna, již začal psát ve svých šestnácti letech. Kniha má podtitul Verše, písně a popěvky 1951–1956 a jeden z budoucích nejvýznamnějších českých dramatiků se v ní představuje jako výsostný lyrik a melodik verše, jehož básně přesvědčivě ukazují jeho zcela mimořádný literární talent. Topolovy mladistvé verše jsou plně srovnatelné s ranou mélickou poezií Františka Hrubína či Ladislava Fikara. Jitřní flétna je básnickou sbírkou láskyplnou, milou a radostnou. Vychází doprovozena jemnými kresbami Alžběty Moravcové.

Josef Topol je vedle dramat též autorem rozsáhlého básnického díla, čtenářům po desítky let z velké většiny neznámého, přestože se svou hodnotou řadí k tomu nejlepšímu, co v české poezii 20. století vzniklo. Topolova poetika vyrůstá jakoby mimo kontext poválečné české poezie, její zdroje lze vytušit u anglických alžbětinců, Johna Donna či Karla Hynka Máchy a Karla Jaromíra Erbena. Svazek obsahuje celek Topolovy básnické tvorby - verše vznikající od začátku padesátých let do konce let osmdesátých.

Monodrama Josefa Topola, jehož hrdinka prochází bolestnou bilancí vlastního života. Stárnoucí žena se ve svém monologu obrací jednak k někdejšímu milenci, jehož dopisy z emigrace v ní udržují skomírající naději, že se brzy, jednou, odstěhuje za ním do Ameriky, a jednak k nemohoucí sousedce, která se bušením na zeď dožaduje setkání. Magdalena ve své životní rekapitulaci dospívá k bolestnému poznání, že nelze žít do smrti v provizoriu, a přijímá výzvu k jediné příležitosti být člověkem jinému člověku, kterou jí v dané chvíli život nabízí.