Toto je deník dobře zavedeného spisovatele. Je mu pětačtyřicet, má ženu, dvě děti a bydlí v Athénách. Všechny své trumfy už rozdal, jeho ješitnost je zhrzená, stárne. Kdo je David Zábranský a má to nejlepší už za sebou? Nevíme. Ale čas dospět, přestat si lhát do kapsy a odhodit servítky právě nastal. Toto je román o krizi středního věku i nevyžádaná příručka pro český literární provoz.
Esejisticky laděná próza, monolog ústavního právníka, bývalého sociálního demokrata a vcelku slabošského intelektuála. Autor zde, podobně jako v dalších svých knihách, opět klade radikálně skeptické otázky, které znepokojují.
Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem. Jaký étos může mít republika, jejíž premiér vypadá jako zloděj vajec v obleku a za svoji poradkyni vydává milenku italského mafiána? Kniha, inspirovaná vraždou mladého slovenského novináře Jána Kuciaka, zachycuje události, které činu mohly předcházet, jakož i následný šok a proměnu společenské nálady v zemi. Cílem přitom nebylo nabídnout kroniku nedávného dění na Slovensku, nýbrž na základě konfliktu tří generací vytvořit obecnou výpověď o dnešní politice a společnosti. Podstatnou součástí vyprávění je snaha odpovědět na otázky, co pro region střední a východní Evropy znamenal rok 1989 a co tento region znamená pro současný svět.
Robert Holm, dánský odborník na značky, se po návštěvě čínské Šanghaje rozhodne změnit svět. S pomocí sociálních sítí se mu podaří spustit nové stěhování národů. Rozdělené společnosti se skutečně rozdělují, mezi lidmi začínají vyrůstat zdi. Kvalita životního prostředí se zlepšuje. V syrské polopoušti prosperuje Nový Berlín.
První text měl pojednávat o Slovensku, ale brzy jsem se rozhodl, že chci psát o Visegrádu a jeho roli v Evropě. Slovensko pro mě představuje něco jiného než moje rodné Česko. Zaměřil jsem se na otázky identity a postavení jednotlivých visegrádských zemí, přičemž jsem se snažil reflektovat, jaká je role Slovenska v tomto rámci. Můj pohled na Visegrád je provokativní a politický, přičemž jsem se snažil zachytit dynamiku a výzvy, které tyto země čelí. Text je extrovertní a odráží hrdost na naši kulturu, ale také kritiku našich nedostatků. Druhý text, naopak, je apolitický a introspektivní. V roce 2018 jsme oslavili sto let od vzniku samostatné ČSR, což je příležitost k zamyšlení nad smyslem a významem uplynulého století. Hlavní postavou je člověk, který pozoruje ubíhající vlny za lodí, což symbolizuje melancholii a plynoucí čas. Tento text je památníkem bez jezdce, oslavou sta let bez konkrétního zaměření na naše společné dějiny. Je to záznam atmosféry prázdna po oslavě, vyjadřující reflexi nad uplynulým časem a jeho významem.
Mathias s Marií jsou úspěšní němečtí lékaři, šťastní manželé. K tělu si pouštějí pouze to, co chtějí. Z Evropy bez hranic těží pouze výhody; pokud si usmyslí, dokáží mezi sebou a okolím postavit nepropustné bariéry, mají na to prostředky. Pro oba se vše mění ve chvíli, kdy Maria odjíždí na misi Lékařů bez hranic do afrického Čadu. Nad životy manželské dvojice přebírají vládu hluboce skryté a zdánlivě překonané principy… Román o současné Evropě a o uprchlické krizi, která do Evropy jen zdánlivě přichází odkudsi z vnějšku. Román o barvě kůže, o mládnutí a stárnutí lidí i kultur. Jsme coby kontinent na cestě k vrcholku, na vrcholku, nebo již za vrcholem?
Text divadelní hry vychází u příležitosti premiéry 16. září 2016 ve Studiu Hrdinů.V roce 2016 vydalo jako svou 1. publikaci Studiu Hrdinů.
Martin Juhás čili Československo je román o letmých vztazích Čechů, Slováků, komunistů, fašistů, nacistů, Němců a příslušníků dalších menšin v období mezi lety 1918 až 1948, jehož cílem není přispět k odčiňování vin či k lepší informovanosti o daném historickém úseku, nýbrž vzbudit čtenářův údiv, představit mu na základě reálných i fiktivních historických událostí smyšlený svět, který do nových rozměrů transformuje mimo jiné i již zmíněné historické události. Dobrodružný text o řekách, soutocích a plynutí, jakož i o stojatých vodách a jednom bahnitém rybníku se z velké části odehrává ve Strakonicích a na západoslovenské Kysuci.
David Zábranský přichází se svou v pořadí již čtvrtou knihou. Po vysoce ceněném románu "Slabost pro každou jinou pláž" (Magnesia Litera za Objev roku), rozporně přijaté próze "Šternův pokus milovat" a novele "Kus umělce" vychází "Edita Farkaš". Vybroušený, vyzrálý text sumarizuje milostný život hrdiny, včetně jeho aktuálního vzplanutí. Touha po romství, daná povoláním hrdiny románu, který svojí profesí obhájce lidských práv a bojovníka proti diskriminaci odkazuje k autorovým zkušenostem v téže oblasti, je kladena znovu a naléhavěji, tentokráte ve sféře citové – touha po romství se proměňuje v honbu za Romkou, v honbu pomalou, vedenou krok za krokem, v honbu meditativní. Jde o román kompaktní a čtivý a to i navzdory tomu, že dějová linka zde není zdaleka tím nejpodstatnějším.
