Radek Fukala Ordre des livres

Velké povstání Bohdana Chmelnického představuje neskutečně krvavý a zničující konflikt druhé poloviny 17. století. Svým průběhem a důsledky ovlivnil vnitropolitický vývoj Polsko-litevské unie a změnil mocenskou rovnováhu v celé východní Evropě, protože moskevský stát začal na pozvolném úpadku Rzeczpospolité a rozdělení ukrajinského území výrazně profitovat, rozšířil svůj vliv dále na západ a čím dál výrazněji zasahoval do evropského dění. V tom je také aktuální zajímavost těchto dramatických událostí pro dnešního čtenáře, prožívajícího současné válečné události na Ukrajině. Autor prostřednictvím historických příběhů z bojišť a politických jednání objasňuje nejen Chmelnického povstání, ale také analyzuje předchozí vývoj kozáckého hnutí. Zároveň bortí zažité stereotypy historického myšlení, do jisté míry zkreslené slavným románem Ohněm a mečem Henryka Sienkiewicze a filmovým dílem Jerzyho Hoffmana. Kniha obsahuje velké množství doprovodných ilustrací a unikátních map zachycujících bitvy a vojenská tažení.

V roce 2021 uplynulo 500 let od smrti opavsko-ratibořského vévody Valentina Hrbatého, a tedy od vymření vedlejší větve královské dynastie Přemyslovců po meči. Zatímco první tři generace vévodů z tohoto rodu jsou velmi dobře známé, ty následující unikají vědeckým studiím a zatím nezaujímají právoplatné místo v širším povědomí. Jejich politický význam sice od druhé poloviny 15. století klesal, řada z nich se ale nadále účastnila politického života v zemích České koruny, zejména ve Slezsku i v rámci církevních struktur i mimo tyto oblasti. Příslušníci těchto posledních generací po sobě zanechali mnoho stop, a to jak v písemných pramenech, tak v oblasti reprezentace moci v podobě hradů, kostelů či náhrobků. Edice Opavská historická sympozia/Svazek 2

„Říkám pravdu. Vítězství u Peterwardeinu a dobytí Temesváru jsou dva zázraky, jež lze mnohem lépe potvrdit než ty z dávných časů.“ Francouzský vyslanec nepřeháněl, když použil tato slova o tažení císařského vrchního velitele Evžena Savojského proti osmanské říši v roce 1716. Následná bitva svedená s Turky u Bělehradu navíc dokázala, že princ Evžen má na zázraky patent. Tím dalším byl jeho odhad evropských poměrů v čase končící války o španělské dědictví a vlekoucího se konfliktu známého jako velká severní válka. Tehdy totiž přinutil pozvolna se vzpamatovávající osmanskou říši k válce, přesvědčený, že tak na dlouho zbaví habsburské soustátí dávného nebezpečí „machometánských psů“. Jeho tažení tak přineslo jedinečnou ukázku toho, co to znamená, když válku vede geniální voják bez vměšování politiků.

Třicetiletá válka byla událostí, která v letech 1618–1648 zasáhla velkou část evropského kontinentu a která si vyžádala i bezpočet životů. Do rozjitřeného a zpustošeného německého prostředí také zasáhlo vojsko švédského krále Gustava II. Adolfa, do něhož vkládalo protestantské obyvatelstvo značné naděje. Mezi malou obcí Lützen a Lipskem se 16. 11. 1632 střetly švédské síly s císařskou armádou pod velením Albrechta z Valdštejna. V této klíčové polní bitvě padl švédský panovník jako hrdina se zbraní v ruce. Výsledek střetnutí však byl nerozhodný.

Třicetiletá válka 1618–1648. II. díl 1630–1648: Pod taktovkou kardinála Richelieu. Druhý díl sleduje švédský nástup, začínající pohromy císaře v říšské politice a v neposlední řadě francouzské pojímání válečného dění, jež mu vtisklo širší mezinárodně-politický charakter. Toto bouřlivé období je úzce propojeno také s českou minulostí, protože v konečném výsledku, ve Vestfálském míru, bylo neblaze rozhodnuto v neprospěch české otázky a pobělohorského exilu. Předložená publikace je určena pro poučenou čtenářskou obec. Autor se v ní snažil barvitě zachytit a stručně charakterizovat klíčové problémy a události tohoto dramatického a zajímavého období.

Třicetiletá válka 1618–1648: I. díl 1618–1629. Pod vítězným praporem habsburské moci. Třicetiletá válka byla událostí, která s větší, či menší intenzitou zasáhla nejen regiony evropského kontinentu, ale měla ohlas i v zámoří. Základním problémem vojenské konfrontace bylo mocensko-politické střetnutí proti habsburskému univerzalismu a jeho tendencím na ovládnutí evropského kontinentu, a to s prvky absolutismu, centralismu a ideologické unifikace podle španělského vzoru. První díl je věnován předehrám Třicetileté války, českému stavovskému povstání a potvrzení habsburské suverenity na evropském jevišti. Hlavním periodizačním mezníkem je vydání Restitučního ediktu v roce 1629 a ukončení Dánské války.

Bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620 je bezesporu jedním z klíčových momentů třicetileté války a neblahým dnem českých dějin. Širší veřejností je často vnímána za národní tragédii s dalekosáhlými následky. Přesto prohraná bitva nemusila ještě znamenat zhroucení veškerého branného odporu v zemích Koruny české, protože existovali stoupenci zvoleného českého krále Fridricha V. Falckého, kteří boří tento tradiční mýtus a kteří byli schopni rozehrát další vojenskou partii proti císaři a jeho spojencům. O některých z nich, o kladných a záporných postavách, o dobrodruzích i hrdinech, o zajímavých problémech a historických událostech se autor snažil podat výklad v předložené knize. Měsíce statečného odporu vojenských skupin bývalé stavovské armády a takřka dvouletá pobělohorská pacifikace Fridrichova kralování byly teprve skutečným koncem zimního království.

Wojna trzydziestoletnia dla Rzeczpospolitej miała znaczenie marginalne. Być może dlatego nie powstała dotąd żadna polska synteza dziejów tej wojny. Wobec jej braku, oddajemy w ręce polskiego czytelnika przekład czeskiej monografii tego konfliktu. Wojna, która toczyła się w niemal całej Europie Środkowej i na znacznych terenach Europy Zachodniej, która odcisnęła się na Niemczech tak głęboko jak żaden inny konflikt aż do wojen napoleońskich, w którą zaangażowane były Dania i Szwecja, która nie pozostała obojętna dla Hiszpanii, Wenecji i papiestwa, mająca swoje azjatyckie epizody, wybuchła w Czechach i jest też kluczowym problemem czeskich dziejów, a czeskie wątki mają decydujące znaczenie dla jej zrozumienia. A skoro czeskie, to oczywiście i śląskie. Nie sposób zatem pojąć dziejów Śląska w owym burzliwym wieku XVII bez rozeznania się w tej gmatwaninie faktów, postaw i intencji tej bodaj najstraszliwszej wojny wczesnonowożytnej Europy.