Theodor W. Adorno Ordre des livres

Antisemitismus viděl Adorno jako ústřední pojivo radikálních pravicových hnutí poválečné německé společnosti, které spojovaly různé proudy militantního a excesivního nacionalismu. Upozorňoval na problém tzv. poloveřejné šeptandy, „fámy o Židech“, jež má až reklamní charakter, pomocí níž se šiřitel stylizuje do role oběti. Za hnací síly takového jednání považoval antiintelektualismus a konformismus, které podle něj sdílejí identickou strukturu s rasismem. Na druhou stranu Adorno varoval před idealizací Židů a židovství, neboť takový postoj má v boji proti antisemitismu opačný efekt. Tyto myšlenky proslovil Adorno na podzim roku 1962 na konferenci německé Koordinační rady spolků pro křesťansko-židovskou spolupráci, na níž hovořil o boji proti antisemitismu. Český překlad je pořízen z německého vydání přednášky Zur Bekämpfundges Antisemitismus heute, která vyšla v roce 2024 v nakladatelství Suhrkamp. I když doslovný český překlad Adornovy přednášky zní „K potírání dnešního antisemitismu“ po dohodě s Adornovým archivem jsme z názvu vypustili slovo dnešního, jelikož by to mohlo být vzhledem k současné situaci pro čtenáře zavádějící. Text přednášky je transkripcí z dochovaného zvukového záznamu. Adorno se převodu své řeči do knižní podoby vyhýbal, vědom si toho, že ústní projev má svá specifika, jimiž se liší od projevu písemného. Přesto nakonec s převedením svých slov do textové podoby souhlasil, rámcově editoval a napsal k textové verzi krátký komentář, který je otištěn v úvodu této knihy. Charakteristické rysy vlastní ústnímu projevu, určitá kostrbatost, přerývanost, atp., byly v německém knižním vydání ponechány, a i my jsme se v zájmu zachování autenticity rozhodli je v českém překladu ponechat. Doslov ke knize napsal známý německý literární kritik a mecenáš Jan Philipp Reemtsma, jenž mimo jiné poukazuje na význam Adornových myšlenek pro naši současnost.

Adorno's lectures from 1949 to 1968 showcase his dynamic engagement with pressing social and political issues in postwar Germany. He tackled topics such as architecture, individual-society dynamics, authoritarianism, and the need for moral reckoning after Auschwitz. His improvisational style and critical insights reflect a commitment to modernity and a nuanced understanding of tradition. This collection serves as a vital resource for those interested in critical theory, German intellectual history, and the sociopolitical landscape of the era.

Adorno's lectures from 1949 to 1968 capture his dynamic analysis of music, literature, and the arts during Germany's postwar recovery. He passionately explored diverse topics, including Proust's prose and Schoenberg's compositions, advocating for a rediscovery of neglected cultural figures. Adorno emphasized the importance of tradition in a modernizing society, promoting a critical engagement with the past while addressing contemporary cultural aspirations. This collection highlights his ability to intertwine critical theory with the socio-political landscape of his time, making it invaluable for scholars of German intellectual history and modern arts.

Delves into Theodor W. Adorno's lesser-known musical career and successful music criticism. Theodor W. Adorno is recognized as one of the twentieth century's most prominent social theorists. Though best known for his association with the Frankfurt School of critical theory, Adorno began his career as a composer and successful music critic. Comprehensive and illuminating, Orpheus in the Underworld centers on Adorno's concrete and immediate engagement with musical compositions and their interpretation in the concert hall and elsewhere. Here, Adorno registers his initial encounters with the compositions of the Second Viennese School, when he had yet to integrate them into a broad aesthetics of music. Complementarily essays on Bela Bartók, Jean Sibelius, and Kurt Weill afford insight into his understanding of composers who did not fit neatly into the dialectical schema propounded in the Philosophy of New Music. Additionally, essays on recording and broadcasting show Adorno engaging with these media in a spirit that is no less productive than polemical and focused as sharply on their potentialities as on their shortcomings. Orpheus in the Underworld offers a captivating exploration of Adorno's musical compositions, shedding new light on his understanding of influential composers and his critical perspectives on recording and broadcasting.

Im Herbst 1962 nahm Theodor W. Adorno an einer Tagung des Deutschen Koordinierungsrats der Gesellschaften für christlich-jüdische Zusammenarbeit teil, auf der er über die Bekämpfung des Antisemitismus sprach. Dieser Vortrag hat in seiner dichten und äußerst vielschichtigen Analyse nichts an Aktualität eingebüßt.Vor dem Hintergrund der Schuldabwehr und des »sekundären Antisemitismus« der deutschen Nachkriegsgesellschaft begreift Adorno den Antisemitismus als zentrales Bindemittel rechtsradikaler Bewegungen, das die diversen Strömungen eines militanten und exzessiven Nationalismus vereint. Er ist das »Gerücht über die Juden«, das halböffentliche Getuschel, mit dem sich die autoritäre Persönlichkeit zum Opfer stilisiert. Antiintellektualismus und Konformismus sind seine Triebfedern, und mit dem Rassismus teilt er eine identische Struktur. Zugleich warnt Adorno vor einer Idealisierung und Verkitschung der Juden und des Judentums im Kampf gegen den Antisemitismus und plädiert für unverbrüchliche Treue zur Wahrheit im Umgang mit den historischen sowie politischen Realitäten.Ein antiautoritäres Erziehungsprogramm zur Prävention antisemitischer Charakterbildung und hartes Durchgreifen bei antisemitischen Ausbrüchen sind die einander ergänzenden Elemente der Bekämpfung des Antisemitismus damals wie heute. Ein Nachwort von Jan Philipp Reemtsma zeigt die Bedeutung dieser brillanten Analyse für unsere Gegenwart.

Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace. Nalezneme v nich jak práce věnované autorům jako Eichendorff, Beckett, Proust nebo Valéry, jež představují reflektovaný vztah k duchovní minulosti, tak obecnější texty zaměřené na vzájemnou provázanost estetického a společenského. Napříč nimi se formuje řada Adornových klíčových filosofických přesvědčení. Vzhledem k důrazu, který Adorno klade na esejistickou formu, Poznámky k literatuře nelze vnímat pouze jako doplněk jeho rozsáhlejších prací – naopak, představují jeden z Adornových nejvydařenějších pokusů o překlenutí rozestupu mezi kritikou a konstruktivní filosofií.

In December 1945, Thomas Mann and Theodor Adorno engaged in a significant correspondence exploring the creative tension between literary tradition and modernism, particularly regarding Mann's novel Doctor Faustus. Their letters discuss Mann's admiration for Adorno's work and touch on personal themes, including postwar Germany. The volume includes extensive annotations for context.

Essays by Adorno on art and cinema, available in English for the first time. In Without Model, Theodor W. Adorno strikingly demonstrates the intellectual range for which he is known. Taking the premise of the title as his guiding principle, that artistic and philosophical thought must eschew preconceptions and instead adapt itself to its time, circumstances, and object, Adorno presents a series of essays reflecting on culture at different levels, from the details of individual products to the social conditions of their production. He shows his more nostalgic side in the childhood reminiscences of 'Amorbach', but also his acute sociocultural analysis on the central topic of the culture industry. He criticizes attempts to maintain tradition in music and visual art, arguing against a restorative approach by stressing the modernity and individuality of historical works in the context of their time. In all of these essays, available for the first time in English, Adorno displays the remarkable thinking of one both steeped in tradition and dedicated to seeing beyond it.