Jan Otokar Fischer Livres

Výbor z veršů a ukázky z myšlenek představitelů francouzského symbolismu, básnického a uměleckého směru, který se ve Francii zformoval v druhé polovině 19. století a jehož vyznavači se snažili dobrat jakési tajemné podstaty jsoucna za běžnou hranicí lidského poznání, přičemž jako prostředek k vyjádření jim sloužily básnické symboly. Pořadatel Vladimír Mikeš, který je si vědom různého chápání symbolismu co do obsahu a zejména co do časového vymezení, uvádí zde chronologii od r. 1870 do r. 1910 a zařazuje tvorbu 29 autorů. Studii o francouzském symbolismu napsal Jan O. Fischer.

François Villon, bouřlivák a vagabund s univerzitním vzděláním, pohybující se často v kriminálním podsvětí je básníkem, jehož verše i přes pět století stále oslovují čtenáře a to nejen v rodné Francii, ale i u nás, kde byl překládán celou plejádou našich předních básníků. Jehobohatý, často ale břitký až jedovatý jazyk osciluje od dvorské poezie až po básně v žargonu podsvětí. Setkáme se zde ale nejen s jeho verši, přebásněnými Otokarem Fischerem ze starofrancouzštiny. Zasvěcený pohled na jeho dílo i život přináší i úvodní studie z pera Jozefa Felixe a knihu vhodně doplňuje řada dobových dokumentů přeložených Jitkou Křesálkovou. Kniha výborně udělaná – jako ostatně i řada dalších knih z Klubu přátel poezie – o jejíž kvalitě dost napovídá i skutečnost, že byla v prakticky nezměněné podobě vydána i o řadu let později. 1. vydání

Villon n'a pas tant renouvelé la forme de la poésie de son époque que la façon de traiter les thèmes poétiques hérités de la culture médiévale, qu'il connaît parfaitement, et qu'il anime de sa propre personnalité.

Illusions perdues est un roman d'Honoré de Balzac, ce texte fait partie du vaste ensemble des Études de mœurs de La Comédie humaine et, plus précisément, des Scènes de la vie de province. Attaché à ce qu'il qualifiait comme « une histoire pleine de vérité », Balzac considérait le triptyque composant Illusions perdues comme un élément capital de son grand œuvre. Inspiré à Balzac par son expérience dans l'imprimerie, Illusions perdues raconte l'échec de Lucien de Rubempré, jeune provincial épris de gloire littéraire. En contrepoint au parcours malheureux de ce « grand homme de province », alternativement héros et antihéros plein de faiblesses, l'histoire évoque les modèles de vertu que sont la famille de Lucien et le « Cénacle », cercle intellectuel de « vrais grands hommes ». Les « illusions perdues » sont celles de Lucien face au monde littéraire et à sa propre destinée, mais aussi celles de sa famille envers les capacités et les qualités humaines du jeune homme.

Román z druhé světové války vypráví o francouzském letci, sestřeleném nad italským územím, který se ukrývá v Římě. V době čekání na umožnění návratu do Francie se setkává nejen se statečnými lidmi z italského odboje, ale i se zbabělci a fanatiky, kteří fašismu slouží.

Edition enrichie (preface, notes, dossier sur l'oeuvre, chronologie et bibliographie)Lorsque Gide decouvrit "Le Cousin Pons, " ce fut, dit-il, "dans le ravissement, dans l'extase, ivre, perdu..."; ..". c'est peut-etre, de tant de chefs-d'oeuvre de Balzac, celui que je prefere: c'est en tout cas celui que j'ai le plus souvent relu."Et le livre, en effet, suscite la compassion aussi bien que l'effroi. Quand en 1847 Balzac le fait paraitre, il constitue, apres "La Cousine Bette, " le second volet des "Parents pauvres" ou resonne le destin de grands coeurs injuries. Vieux musicien gourmand, collectionneur d'oeuvres d'art bientot cerne par la haine des plus vils intrigants d'en haut comme d'en bas, guette par la mort mais lie a Schumcke d'une indefectible amitie - un moment le livre eut pour titre "Les Deux Musiciens -, " le cousin Pons est la figure finalement sublime d'un roman sombre, travaille par la derision et l'angoisse, mais que l'humour et la drolerie eclairent pour en faire egalement - le mot est de Balzac - une "comedie terrible.""

1793: année effrayante au cours de laquelle la Révolution est attaquée de toutes parts, et réplique à la menace par la Terreur. Trois hommes incarnent le combat que se livrent les partisans de l'Ancien Régime et ceux de la république des Lumières et du progrès : le marquis de Lantenac, vieil aristocrate qui est l'âme de l'insurrection vendéenne; Cimourdain, issu du peuple et délégué intraitable de la Convention; et Gauvain - neveu du marquis et fils spirituel de Cimourdain -, un noble qui a rejoint les rangs du peuple. Leur affrontement terrible révélera, au-delà des péripéties sanglantes de la Révolution, la grandeur de l'homme, sa conscience morale et son intégrité. Le dossier de l'édition offre une analyse du tableau de David, Les Sabines (1799), allégorie de la France après la Terreur.

Chassé de l’Ecole polytechnique dans les années 1830, Lucien Leuwen, grâce aux relations de son père, riche banquier parisien, obtient de devenir sous-lieutenant et gagne Nancy. Tandis que son régiment de lanciers entre dans la ville, il aperçoit, derrière une persienne entrouverte, une jeune femme blonde, Mme de Chasteller. Lui qui se croyait insensible à l’amour va s’éprendre d’elle et, lorsqu’une nouvelle carrière fera suite à sa vie d’officier de province, il n’oubliera pas cette passion. Ce roman qui s’ouvre sur la délicate peinture des premiers sentiments de Lucien pour Bathilde, avant de faire place à cette comédie qu’est la politique et dont l’auteur s’amuse, Stendhal le commence en 1834, puis, après l’avoir quasiment achevé, l’abandonne sans le corriger. Lucien Leuwen est ainsi demeuré un manuscrit de travail, avec lequel les éditeurs posthumes ont pris leurs libertés. Pour la première fois, la présente édition le propose tel qu’il est, accompagné des annotations de Stendhal : jugements, repentirs ou désirs. Ainsi se découvre une œuvre en train de se faire entre le galop et la bride : entre l’écriture spontanée et le moment de l’évaluation critique.

Fasciné par Napoléon qu'il rêve de rejoindre, Fabrice del Dongo arrive à Waterloo quand commence la bataille. Abandonnant la carrière des armes à laquelle il aspirait, il consent à devenir prélat. Une comédie humaine dont le héros trouve son paradis en pr

The book explores the dynamic and complex friendship between Johann Christoph Friedrich von Schiller and Johann Wolfgang von Goethe during the last seventeen years of Schiller's life. Their discussions on aesthetics and collaboration on the satirical poem collection Xenien contributed to the literary movement known as Weimar Classicism. The narrative delves into their influence on each other's work, highlighting how Schiller inspired Goethe to complete unfinished projects and how their philosophical exchanges shaped their artistic legacies.

Libreto o třech dějstvích : podle Jaroslava Vrchlického "Noci na Karlštejně"

Většina z nás si právem myslí, že o Pařížské komuně ví vše, co je třeba vědět. A snad právě pro tyto čtenáře je nejspíše určena kniha vzpomínek Maxima Vuillauma. Vuillame totiž přenechává historikům vysledování příčin zrození i pádu Komuny a zasazení tohoto významného historického mezníku do kontextu dějin. Soustřeďuje se na něco zcela jiného: na záznam očitého svědka, který byl při tom, který to vše prožil a procítil. Ovšemže výsledek mohl být nezajímavý, kdyby se o svůj osobní prožitek se čtenářem podílel účastník stojící stranou, člověk s úzkým zorným polem, anebo člověk, kterému není dáno prožité adekvátně popsat. Ale Maxime Vuillame byl tehdy mladý novinář, který s profesionální zvídavostí žurnalisty vždy věděl, kde se bude odehrávat to nejzajímavější, a především byl nadán tak pozoruhodnou vnímavostí, že kromě událostí do sebe vstřebával i neopakovatelnou atmosféru, osobitost postav, nálady i imprese, a se suverénností, jež je vlastní pouze velkým novinářům, dovedl vyhmátnout klíčové, rozhodující chvíle dějinných zvratů. Jeho zápisky - snad právě proto, že necítí potřebu nic proklamovat, vyzdvihovat zásluhy, oslavovat a monumentalizovat - působí nesmírně svěže, jímavě a především moderně. Vycházely v sešitech po autorově návratu z emigrace a r.1909 vyšly poprvé ve výboru knižně. V r.1971, kdy se oslavovalo 100.výročí Komuny, přispělo jejich nové vydání ve Francii k důstojnému uctění památného jubilea.

Dílo kolektivu literárních historiků, zpracované podle marxistických hledisek, dává základní informace o vývoji francouzského písemnictví a jeho vůdčích zjevech v období od raného středověku po současnost.

S podtitulem Hrst dojmů z Francie a rozhovory z literárního zákulisí

Sbírka povídek z vojenského prostředí, ukazující nesmyslnost každé války. Červená pečeť - vyprávění starého námořníka a bývalého velitele vojenské lodě o tom, jak musel na moři z příkazu direktoria dát zastřelit devatenáctiletého autora satirické písničky. Jeho mladá ženazešílela a námořník se o ní staral až do své smrti. Tragédií velitele byla slepá poslušnost příkazu, přestože oba mladé lidi miloval. Život a smrt kapitána Renauda aneb Rákoska - příběh kapitána, který vystřízlivěl z víry ve válku, z Napoleona, rezignoval na své úspěchy a povýšení, naučil se válku nenávidět, ale bojoval dál. Večerní táčky ve Vincennes - rezignace starého důstojníka, protiklad jeho smyslu pro povinnost k postoji mladých důstojníků. Autor zde shrnul své zkušenosti z vojny a dospívá k protiválečným myšlenkám.

Čtyři novely, z nichž první tři patří do cyklu "Historie třinácti". Třináctý svazek spisů Honoré de Balzaca obsahuje čtyři novely, z nichž první tři (Ferragus, náčelník Dravců; Vévodkyně de Langeais; Dívka se zlatýma očima) spojeny volným fantastickým rámcem "Historie třinácti" patřily ihned po svém vzniku k nejoblíbenějším Balzacovým dílům. Ve čtvrté novele (Tajnosti princezny z Cadignanu) vypráví Balzac s lehkou ironií a vtipem historii pozdního milostného citu jedné z největších milostnic. Ve všech novelách je zachyceno pařížské prostředí první poloviny minulého století - společenské vztahy, láska, vášně i prázdnota života vyšších kruhů.

Život hrdinského brazilského revolucionáře Luise Carlose Prestese, velitele slavné Kolony, která v letech 1924–1927 prošla 26 000 km napříč Brazílií a svedla desítky vítězných bitev. Prestes je skvělým vojevůdcem, inženýrem i politikem. Pochopil, že je třeba svrhnout zločinný polofeudální řád a provést důslednou hospodářskou a sociální přeměnu. Po nástupu brazilského fašismu byl zatčen a deset let vězněn a mučen. V r. 1945 byl propuštěn a postavil se jako generální tajemník Komunistické strany Brazílie do čela osvobozovacího boje svého lidu.

Nástin dějin francouzské literatury od středověku až po současnost. Jsou psány z dnešního marxistického hlediska, nově objasňují jak vývoj literatury u nás z nejčtenějších, tak charakter osobností ji tvořících. Usilují tak o čtenářův správný pohled na autory minulosti i přítomnosti. Některé formulace a závěry byly pro toto vydání nově převzaty z připravovaných dějin francouzské literatury 19. a 20. století. (2. rozšířené vydání.)