Jiří Konůpek Livres

Les faiblesses, les abandons, les déchéances de l'homme, (...) la littérature de nos jours n'est que trop habile à les dénoncer ; mais ce surpassement de soi qu'obtient la volonté tendue, c'est là ce que nous avons surtout besoin qu'on nous montre. André Gide note aussi dans sa préface que les courriers postaux de nuit étaient encore hasardeux en ces années trente. Les pilotes, à la fois bergers du ciel, veilleurs et messagers, font donc preuve de pugnacité, de courage, mais aussi de joie puissante face aux éléments et à l'inconnu. Entre ces hommes et leur chef Rivière, avant tout accaparé par les événements, se noue pourtant une silencieuse fraternité due peut-être à cette certitude commune : "Le bonheur n'est pas dans la liberté mais dans l'acceptation d'un devoir." Vol de nuit est le roman qui fit connaître Saint-Exupéry et reçut le prix Femina en 1931. Plus encore que dans Courrier sud où le témoignage de ses vols se mêle à une intrigue amoureuse, Saint-Exupéry retient ici la noblesse et l'héroïsme de son personnage, conférant à son récit des allures d'épopée. --Laure Anciel

Soubor próz francouzského spisovatele-letce. Novela Kurýr na jih je milostným příběhem letce. Novela Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů i v noci. V románě Válečný pilot odhaluje válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. (Autor zde vyslovuje svoufilosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho aby si vládl sám.") Povídka Dopis rukojmímu líčí autorovy úvahy při jeho zajetí v občanské válce ve Španělsku. Obálku s použitím kresby ilustrátora navrhl Miroslav Houska.

Soubor próz francouzského spisovatele-letce, těžících z mezních situací civilního a válečného letectví. Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů v noci. Země lidí přinásí zážitky z doby autorova pobytu na Sahaře. Ve Válečném pilotu odhaluje autor válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. Zde vytyčuje svou filosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho, aby si vládl sám."

Komplikovaným, mnohovrstevnatým literárním světem francouzského spisovatele, známého především jako autora Hledání ztraceného času, provází čtenáře v této knize Jiří Konůpek, překladatel, esejista, básník a znalý vykladač Proustova díla. Jde o první českou monografii na dané téma.

Autor řady vynikajících románových biografií připojil ke své "galerii romantiků" i portréty spisovatelů Dumase otce a syna. Shromáždil četné rodinné doklady a jejich rozborem odhalil u tří generací rodu podobnost temperamentu, síly, odvahy, oddanosti a potřeby udivovat. Postavil tak literární pomník třem generacím Dumasů-dědovi, statečnému generálu Napoleonových vojsk, otci, autorovi Tří mušketýrů a řady dalších románů, a synovi, jehož život zůstával, přes úspěch Dámy s kameliemi, málo znám. Právě o něm přináší kniha cenné, dosud neuveřejněné dokumenty.

Kurýr na jih (1929, přel. Tomáš Kybal): Román o osudu letce Bernise a ztroskotání jeho lásky ke Genevivě. Hlavní dějovou linkou románu je přerod Bernise, jeho vztah k létání a úvahy nad otázkami po smyslu lidské existence a odpovědnosti. Noční let (1931, přeložil Jiří Konůpek): Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší.

It is not science-fiction, although it cites myths on which that literary form has fed. Nor is it a collection of bizarre facts, though the Angel of the Bizarre might well find himself at home in it. It is not a scientific contribution, a vehicle for an exotic teaching, a testament, a document, a fable. It is simply an account - at times figurative, at times factual - of a first excursion into some as yet scarcely explored realms of consciousness. The Morning of the Magicians is a classic of radical literature, a book that has challenged assumptions and conventional knowledge for decades. It has shaken the foundations of beliefs all over the world and may be the most influential book published in the twentieth century. Louis Pauwels and Jacques Bergier spent years searching "through all the regions of consciousness, to the frontiers of science and tradition" and opened their minds to any fact or theory that went beyond the frontier of current theories. The result is this remarkable work, and the stream of possibilities that it contains: Do mutants exist, are they a future form of man? Does extrasensory perception reveal that human consciousness has advanced beyond its currently accepted limits? What connects the ancient art of alchemy and modern atomic physics?

4 povídky slavného francouzského autora. V první próze vypráví autor o poměrech v civilním letectvu před 2.svět.válkou a o zavádění nočních služeb v leteckých spojích. Země lidí je knihou vzpomínek a zamyšlením nad průkopnickou prací letců ve všedních i mezních situacích, a hlavně nad jejich solidaritou a přátelstvím. Válečný letec je věnovaný 2. svět. válce a líčí poměry u francouzské eskadry, bojující pod americkým velením na Korsice, a Dopis rukojmímu je spojen s předposlední etapou autorova života, s exilem v USA, a vyjadřuje jeho touhu po domově a přátelích.

Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší. Obsahuje též: Válečný letec -- Dopis rukojmímu.

Il arriva juste au pied de la terrasse. Salammbô était penchée sur la balustrade; ces effroyables prunelles la contemplaient, et la conscience lui surgit de tout ce qu'il avait souffert pour elle. Bien qu'il agonisât, elle le revoyait dans sa tente, à genoux, lui entourant la taille de ses bras, balbutiant des paroles douces; elle avait soif de les sentir encore, de les entendre; elle ne voulait pas qu'il mourût! À ce moment-là, Mâtho eut un grand tressaillement; elle allait crier. Il s'abattit à la renverse et ne bougea plus. (Payot.ch)