Jiří Konůpek Ordre des livres (chronologique)

Překlad francouzského výboru vydaného roku 2002 přináší úryvky z děl různých žánrů: novinové články, úryvky beletristických děl nebo esejů, osobní dopisy, předmluvy ke sborníkům a ukazuje jak různorodost Camusovy tvorby, tak hlubokou jednotu jeho otázek i přesvědčení. Vybrané texty byly napsány v letech 1943 až 1958 a od té doby se mnoho změnilo a otázka terorismu nabyla podstatně odlišných rozměrů. Camus se nedožil nezávislého Alžírska, ani pádu SSSR, ani vzestupu náboženského fanatismu. Přestože promýšlel a psal tyto stránky pro svou dobu, nepochybně se týkají i nás – ať jde o novinové články nebo úryvky z esejů a literárních děl – a mohou nám pomoct lépe pochopit současné dění v Alžírsku, na Středním východě i newyorské události z 11. září 2001. Tyto texty totiž vypovídají o Camusově prozíravosti založené na morálních, filosofických a politických úvahách, jež jsou vždy úzce spjaty s historickými událostmi. Camus důrazně odmítá jakkoliv ospravedlňovat zabíjení a nesouhlasí s tvrzením, že by účel světil prostředky, protože je přesvědčen, že „násilí je zároveň nevyhnutelné i neospravedlnitelné“ a že určité meze jsou nezbytné proto, aby spravedlnost, svoboda, lidská důstojnost a štěstí zůstaly zachovány; přináší nám tedy vzkaz bez iluzí, ale paradoxně také důvody, abychom si ze světa nezoufali.

Les faiblesses, les abandons, les déchéances de l'homme, (...) la littérature de nos jours n'est que trop habile à les dénoncer ; mais ce surpassement de soi qu'obtient la volonté tendue, c'est là ce que nous avons surtout besoin qu'on nous montre. André Gide note aussi dans sa préface que les courriers postaux de nuit étaient encore hasardeux en ces années trente. Les pilotes, à la fois bergers du ciel, veilleurs et messagers, font donc preuve de pugnacité, de courage, mais aussi de joie puissante face aux éléments et à l'inconnu. Entre ces hommes et leur chef Rivière, avant tout accaparé par les événements, se noue pourtant une silencieuse fraternité due peut-être à cette certitude commune : "Le bonheur n'est pas dans la liberté mais dans l'acceptation d'un devoir." Vol de nuit est le roman qui fit connaître Saint-Exupéry et reçut le prix Femina en 1931. Plus encore que dans Courrier sud où le témoignage de ses vols se mêle à une intrigue amoureuse, Saint-Exupéry retient ici la noblesse et l'héroïsme de son personnage, conférant à son récit des allures d'épopée. --Laure Anciel

Kniha soustřeďuje nejzdařilejší literárněkritické texty romanisty Jiřího Konůpka (1919–1968) týkající se francouzské literatury a českému čtenáři představuje tu její část, která patří k nejzajímavějším. K té v první řadě patří zakladatelé francouzského písemnictví (Marie de France a Chrétien de Troyes), většina textů je ale zaměřena na moderní literaturu 19. a zejména 20. století. Jádro výboru tvoří tři oddíly, věnované francouzským básníkům (Émile Verhaeren, Paul Fort, Jean Cocteau, Saint-John Perse, Yves Bonnefoy), prozaikům (Gustave Flaubert, Marcel Proust, Jules Supervielle, Antoine de Saint-Exupéry, André Maurois, Elsa Trioletová) a dramatikům (Guillaume Apollinaire, Paul Claudel, Michel de Ghelderode, Pierre-Henri Cami, Jacques Prévert, Jean Genet, Eugene Ionesco). Závěrečné přehledové statě v každém ze tří oddílů pak načrtávají celkový obraz francouzského písemnictví ve čtyřicátých až šedesátých letech 20. století, jak jej se svou erudicí viděl Jiří Konůpek. Autorovy kritické úvahy jsou uzavřeny zčásti subjektivně laděným textem, který obhlíží dobový stav recepce francouzské literatury v českém prostředí. Kniha je uvozena zasvěceným textem současného významného romanisty Jiřího Pelána, který komentuje zásadní milníky Konůpkova života a díla. Doplněna je také bibliografie Jiřího Konůpka, zahrnující jeho dílo autorské i překladatelské.

Komplikovaným, mnohovrstevnatým literárním světem francouzského spisovatele, známého především jako autora Hledání ztraceného času, provází čtenáře v této knize Jiří Konůpek, překladatel, esejista, básník a znalý vykladač Proustova díla. Jde o první českou monografii na dané téma.

Kurýr na jih (1929, přel. Tomáš Kybal): Román o osudu letce Bernise a ztroskotání jeho lásky ke Genevivě. Hlavní dějovou linkou románu je přerod Bernise, jeho vztah k létání a úvahy nad otázkami po smyslu lidské existence a odpovědnosti. Noční let (1931, přeložil Jiří Konůpek): Za svého bohatého života dělal Antoine de Saint-Exupéry také ředitele malého letiště. A právě odtud zřejmě pochází inspirace k románu Noční let. Příběh o muži, který prosazuje létání v noci, často bez ohledu na bezpečí pilotů, má zvláštně smutnou atmosféru. Nechybí ani vyznání lásky k létání a obdiv k práci pilotů. Tragický příběh protknutý tesknou náladou není stejně jako Kurýr na jih nebo Citadela snadným a odpočinkovým čtením třeba do vlaku. Ale jsou večery, ve kterých Saint-Exupéryho humanismus rozhodně potěší.

Il arriva juste au pied de la terrasse. Salammbô était penchée sur la balustrade ; ces effroyables prunelles la contemplaient, et la conscience lui surgit de tout ce qu'il avait souffert pour elle. Bien qu'il agonisât, elle le revoyait dans sa tente, à genoux, lui entourant la taille des ses bras, balbutiant des paroles douces ; elle avait soif de les sentir encore, de les entendre ; elle ne voulait pas qu'il mourût ! A ce moment-là, Mâtho eut un grand tressaillement ; elle allait crier. Il s'abattit à la renverse et ne bougea plus.

4 povídky slavného francouzského autora. V první próze vypráví autor o poměrech v civilním letectvu před 2.svět.válkou a o zavádění nočních služeb v leteckých spojích. Země lidí je knihou vzpomínek a zamyšlením nad průkopnickou prací letců ve všedních i mezních situacích, a hlavně nad jejich solidaritou a přátelstvím. Válečný letec je věnovaný 2. svět. válce a líčí poměry u francouzské eskadry, bojující pod americkým velením na Korsice, a Dopis rukojmímu je spojen s předposlední etapou autorova života, s exilem v USA, a vyjadřuje jeho touhu po domově a přátelích.

Soubor próz francouzského spisovatele-letce, těžících z mezních situací civilního a válečného letectví. Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů v noci. Země lidí přinásí zážitky z doby autorova pobytu na Sahaře. Ve Válečném pilotu odhaluje autor válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. Zde vytyčuje svou filosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho, aby si vládl sám."

Divadelní hry Guillauma Apollinaira jsou doplněny studií Apollinaire dramatik.

Ce livre n'est pas un roman, quoique l'intention en soit romanesque. Il n'appartient pas à la science-fiction, quoiqu'on y côtoie des mythes qui alimentent ce genre. Il n'est pas une collection de faits bizarres, quoique l'Ange du Bizarre s'y trouve à l'aise. Il n'est pas non plus une contribution scientifique, le véhicule d'un enseignement inconnu, un témoignage, un documentaire, ou une affabulation. Il est le récit, parfois légende et parfois exact, d'un premier voyage dans des domaines de la connaissance à peine explorés.

Soubor próz francouzského spisovatele-letce. Novela Kurýr na jih je milostným příběhem letce. Novela Noční let oslavuje letce-průkopníky, dokazující možnost letů i v noci. V románě Válečný pilot odhaluje válku jako břemeno vnucované lidstvu proti jeho vůli. (Autor zde vyslovuje svoufilosofii osvobození člověka: "Osvobodit člověka a naučit ho aby si vládl sám.") Povídka Dopis rukojmímu líčí autorovy úvahy při jeho zajetí v občanské válce ve Španělsku. Obálku s použitím kresby ilustrátora navrhl Miroslav Houska.

Poéma na oslavu moře, jejímž autorem je francouzský básník, laureát Nobelovy ceny. Hymnická báseň, která se snaží reálným i nadreálným pohledem a výrazem pojmenovat, vznešeně oslovit a celkově postihnout nesmírnost moře anespoutanost a nezkrotnost jeho živlů. Je to pohled, který jako aktéra na mořských vlnách a jako obyvatele měst na mořských pobřežích obzírá i člověka, jeho svět a lásku. Báseň, která českému čtenáři připomene verše O. Březiny.

Dvě hry (Balkón, 1956; Černoši, 1958) francouzského autora, o němž Jean-Paul Sartre napsal životopis pod názvem Svatý Genet, herec a mučedník. Hry s převrácenými mravními hodnotami, o nichž se v doslovu J. Konůpka říká: „Každá Genetova hra se jeví jako rituál, posvátný obřad, jako jakási mše, arci černá, v níž její sloužící-herci velebí, povznášejí, vysvěcují zlo. Hodnoty jsou tu dokonale obráceny: peklo je rájem, temnoty jasem, neřest jedinou ctností. Vrah je světec, na němž ulpívá milost zločinu, a odsouzen za svůj zločin dostává aureolu mučedníka.“

Osamostatněný soubor dramatického díla (Roura k rouře pasuje, Transcen dance, Věž, Paříž se baví, Tři hlavní ctnosti, Návrat domů, Sláva ve Versaillích, Ušlechtilá mluva, V rodině, Na palubě před bitvou, Bitva u Fontenoy, Divotvorný obraz, Příchody a odchody) francouzského básníka, autora písňových textů a filmového scenáristy, vytěžený z jeho básnických sbírek. Humorné scénky, pracující s realitou i absurditou a zaměřené proti náboženství, oficírské domýšlivosti, pedanterii, byrokratismu, politické rétorice a přepjatému patriotismu.

Autor řady vynikajících románových biografií připojil ke své "galerii romantiků" i portréty spisovatelů Dumase otce a syna. Shromáždil četné rodinné doklady a jejich rozborem odhalil u tří generací rodu podobnost temperamentu, síly, odvahy, oddanosti a potřeby udivovat. Postavil tak literární pomník třem generacím Dumasů-dědovi, statečnému generálu Napoleonových vojsk, otci, autorovi Tří mušketýrů a řady dalších románů, a synovi, jehož život zůstával, přes úspěch Dámy s kameliemi, málo znám. Právě o něm přináší kniha cenné, dosud neuveřejněné dokumenty.

Mabinogi je osm keltských pověstí přeložených z waleštiny, byly zapsány v rukopise ze 14.stol., tzv. Červené knize hergestské (i když jejich jazyková podoba naznačuje mnohem starší původ) a jsou pro keltské národy tím, coje pro seveřany Edda nebo Kalevala, či pro Anglosasy Beowulf - případně pro nás Staré pověsti české s tím rozdílem, že se v nich básnivost keltské imaginace liší ode všeho, co je známo z jiných kulturních oblastí.

Formou neobvyklý veršovaný román francouzského spisovatele (nar. 1928), příslušníka literární avantgardy, vznikl v Praze v letech 1960-1962. V příběhu zavražděného krále a jeho syna obviněného z otcovraždy usiluje o postižení pravdy života a přerodu mladého člověka v muže vědomého sisvých sil a energicky se zbavujícího závislosti na rodině i rodu a přežitých společenských zásadách.

Román francouzského básníka a prozaika (nar. 1911) je příběhem rozpadu manželství. Manželská dvojice se po smrti rodičů, u nichž bydlela, stěhuje a manželka si při pohledu na věci, tvořící dosud její domov, uvědomuje, že nejsou než veteší a že veteší je i její manželství.

Dvě, z celkem čtyř divadelních her nositele Nobelovy ceny, jež spadají do jeho dvou období – „absurdního“ a „revoltujícího“. V první (Caligula, 1938) zkoumá otázku absurdní moci, zosobněné smutné proslulým římským císařem, v druhé (Stav obležení, 1948) se vrací k tématu moru.Jsou v ní obsaženy hlavní rysy revolty: nihilismus, mechanismus moci, „která masově vraždí, aby ,ozdravila' společnost, smrt, která se hroutí před revoltou ve službě celku“.

16 kapitol z kronik, životopisů, pamětí, listů a úředních dokumentů od konce 11. století do konce 15. je pokusem o vykreslení vzniku a vývoje fran. feudální společnosti. Ke každému dokumentu připojil pořadatel sborníku zasvěcenou poznámku o autorovi, jeho díle i vzniku originálu. Předmluva je pak velmi zajímavou studií nejen o středověké francouzské literatuře, ale i o začátcích a vývoji feudálního zřízení ve Francii.

V knize jsou díla: Noční let, Země lidí, Kurýr na jih.

V účinně vystiženém dusném ovzduší Němci obsazené Francie autorka rozvíjí příběh mladé písařky, která se účastní Hnutí odporu.

Básnické povídky psané osmislabičným veršem po způsobu starých bretonských písní zpívaných potulnými pěvci za doprovodu strunných nástrojů. Hlavní jejich náplní je láska a milostné vztahy v rozličných podobách. Láska v autorčině podání představuje sílu osudovou a nezdolnou proti níž není léku. Do dějové osnovy vplétá básnířka také temná kouzla a zásahy nadpřirozených bytostí a živlů. Přes pohádkovost svých látek nezapřela autorka ani živý vztah k současnosti. Naivní prostota podání, jasnost a střízlivost kompozice jako by byla volena schválně, aby tím více vynikla kouzelná krása témat samých.

Antologie přináší charakteristické ukázky z tvorby básníků vrcholného období belgické poesie, tj. z poslední třetiny min. století až první třetiny našeho století. Zastoupeni jsou tito básníci: Émile Verhaeren (1855–1916), Georges Rodenbach (1855–1898), Maurice Maeterlinck (1862–1949),Charles van Lerberghe (1861–1907), Max Elskamp (1862–1931), Albert Mockel (1866–1945), Jules Delâcre (1882–1954) a Odilon-Jean Périer (1901–1928).