En savoir plus sur le livre
Kniha, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečnýmnadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.
Achat du livre
Žil jsem zbytečně, Jiří Hejda
- Langue
- Année de publication
- 2010
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Žil jsem zbytečně
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Jiří Hejda
- Éditeur
- Machart
- Publié
- 2010
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Sciences sociales, Thème historique, Histoire, Histoires vraies, Biographies, Sciences politiques & Politique, Politique, Autobiographies et mémoires, Histoire tchèque & slovaque, 20e siècle, Cadeaux pour papy, Souvenirs, Tchécoslovaquie, Années 50 du XXe siècle, Crimes du communisme, Première République, 1918-1938, Prisonniers politiques, Normalisation (1969-1989), Procès politiques, Persécution politique
- Évaluation
- 4,6 sur 5
- Description
- Kniha, která prostřednictvím vzpomínek jediného člověka zachycuje velkou část naší novodobé historie. Začíná v zákopech první světové války, pokračuje obdobím budování prvního samostatného státu Čechů a Slováků, deziluzí z Mnichova a hrůzou následujících sedmi let, poválečnýmnadšením a novými iluzemi, jejich bolestnou ztrátou o tři roky později, absurdní temnotou padesátých let a naivními nadějemi Pražského jara. Následuje zamřelé teploučko normalizace... Život vypravěče skončil v roce 1985. Na jeden lidský osud je toho dost a dost, i když jde o osud člověka opravdu neobyčejného. Snad právě proto jsou memoáry Jiřího Hejdy, ačkoli v nich několikrát opakuje „žil jsem zbytečně“, jakoby podsvíceny neuhasitelným optimismem.