En savoir plus sur le livre
Svědectví z moskevských cel. Román zaznamenává autorovy autentické zážitky z ruských kriminálů druhé poloviny devadesátých let. Drsné podmínky, absolutní právní nejistota a svévole státní moci jakoby oproti minulým desetiletím nedoznaly žádné změny. Ruský spisovatel a disident Vladimir Bukovskij přirovnal svědectví Staševského k románům Alexandra Solženicyna. Detailní popis vězeňských reálií, od vzhledu a uspořádání cel až po muklovskou hierarchii a nezbytnou solidaritu, nabízí děsivý vhled do prostředí, kde v malém, omezeném prostoru tráví společně nekonečné dny zloději, vrazi, nevinní i donašeči. Staševskij podrobně líčí důmyslné systémy, kterými si vězni snaží ulehčit nelidské podmínky a přežít. Kniha je důkazem, že tradice ruské lágrové prózy bohužel stále ještě není u konce, protože ani její dějiště nepřestalo existovat. Pod pseudonymem Alexej Pavlov vydal autor knihu vlastním nákladem v Praze, při pokusech distribuovat ji v rodné zemi však narazil na neochotu a dokonce i strach román s vězeňskou tématikou prodávat, takže kniha se k ruským čtenářům nedostala. Prostřednictvím internetových stránek si ji však v Rusku přečetly stovky čtenářů a autorovi se dostalo množství nadšených ohlasů.
Achat du livre
Mělo to být jinak. Svědectví z moskevských cel, Il ja Ivanovič Staševskij
- Langue
- Année de publication
- 2008
- product-detail.submit-box.info.binding
- (rigide)
Modes de paiement
Il manque plus que ton avis ici.
- Titre
- Mělo to být jinak. Svědectví z moskevských cel
- Langue
- Tchèque
- Auteurs
- Il ja Ivanovič Staševskij
- Éditeur
- Jota
- Publié
- 2008
- Format
- rigide
- ISBN10
- 807217553x
- ISBN13
- 9788072175536
- Séries
- Mots clés
- Nonfiction, Histoires vraies, Biographies, Russie, Littérature russe, Prison, pénitencier, Prisonniers, Livres interdits
- Première publication
- 2003
- Titre original
- Dolžno bylo byť ně tak
- Évaluation
- 3,85 sur 5
- Description
- Svědectví z moskevských cel. Román zaznamenává autorovy autentické zážitky z ruských kriminálů druhé poloviny devadesátých let. Drsné podmínky, absolutní právní nejistota a svévole státní moci jakoby oproti minulým desetiletím nedoznaly žádné změny. Ruský spisovatel a disident Vladimir Bukovskij přirovnal svědectví Staševského k románům Alexandra Solženicyna. Detailní popis vězeňských reálií, od vzhledu a uspořádání cel až po muklovskou hierarchii a nezbytnou solidaritu, nabízí děsivý vhled do prostředí, kde v malém, omezeném prostoru tráví společně nekonečné dny zloději, vrazi, nevinní i donašeči. Staševskij podrobně líčí důmyslné systémy, kterými si vězni snaží ulehčit nelidské podmínky a přežít. Kniha je důkazem, že tradice ruské lágrové prózy bohužel stále ještě není u konce, protože ani její dějiště nepřestalo existovat. Pod pseudonymem Alexej Pavlov vydal autor knihu vlastním nákladem v Praze, při pokusech distribuovat ji v rodné zemi však narazil na neochotu a dokonce i strach román s vězeňskou tématikou prodávat, takže kniha se k ruským čtenářům nedostala. Prostřednictvím internetových stránek si ji však v Rusku přečetly stovky čtenářů a autorovi se dostalo množství nadšených ohlasů.