Milada Horáková Livres

Publikace představuje 10 dopisů, které Milada Horáková napsala ve dnech 24- až 27.června 1950 svým blízkým z cely smrti. Poslední dopis napsala 3 hodiny před popravou.

11 dopisů z Pankráce napsaných 24. - 27.6.1950. M.Horáková ve svém "posledním přání" požádala mimo jiné o předání dopisů pozůstalým. K tomu však za vlády komunistů nedošlo. A StB zkonfiskovala vše kromě osobních věcí dcery Jany. Až po 17. listopadu JUDr. Lubomír Štěpán odevzdal dopisy JUDr. Burešové. O vydání se zasloužil JUDr. Otokar Kronský.... celý text

Válečné období viděné očima dětí, které žily v bezpečí rodiny v malé vesnici Slatině u Jevišovic, nedaleko Znojma. Popisuje církevní svátky, veselé i smutné příběhy a zážitky přinášené dobou.

Zápisky z vyprávění a vlastních vzpomínek z kraje na pomezí Třebíčska a Znojemska.

Útlá knížečka, kterou máte v rukou, je malým nahlédnutím do historie kraje kolem Rouchovan za posledních 300 let. Velmi stručně zachycuje některé události, které ovlivňovaly život zdejších obyvatel. Ti jen zřídka prožívali šťastná období. Často je postihovala různá nevítaná nařízení vládců, útrapy nemocí, nepřízně počasí, pohromy a časté války. Všechny události dávných časů bývají zapomenuty. Jen díky sporým zápisům dávných kronikářů nám před očima vyvstávají někdejší lidská dramata. Tato publikace si nejvíc všímá dějinných událostí a oby čejného života lidí za posledních sto let. Třebaže se nám tato doba zdá jako nedávná, byla velmi složitá, od dnešní odlišná a nám už dnes vzdálená. Vidíme, jak se promítala do po hnutých osudů čle nů jedné selské rodiny ze Šemíkovic. Jedná se o životní příběhy devíti dětí Františka a Marie Severinových, které vyrůstaly začátkem dvacátého století společně se svým vrstevníkem, pozdějším slavným básníkem Vítězslavem Nezvalem. Jedna z dcer byla jeho dětskou láskou. Té ještě ve svém pozdním díle věnoval své vzpomínky. Děj zachycuje nejen rodinné události, ale i objevy a šíření různých tehdejších průmyslových vymožeností a kulturní i vyjímečné události Šemíkovic a Rouchovan, jak je přinášela doba. Ze všech vyprávění svých pohnutých osudů, které mi za svého života moji příbuzní poskytli, vyvstává otázka, zda si za svůj dramaticky prožitý život může každý sám, nebo je mu předurčen?