Josef Špičák Livres

Obrazová publikace chráněné krajinné oblasti Moravský kras.

Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička (odtud vzala Krásnohorská látku k libretu pro Smetanovu operu), Nebožka Barbora a Námluvy - povídky jasného hravého humoru ze života podještědského lidu.

Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262

Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.

Do výboru jsou zařazeny povídky Hubička, Sefka, Večer u koryta, Námluvy, Kterak se dohodli, "Přišla do rozumu". Mladé čtenáře zaujmou svými hrdinkami, ženami čistých srdcí a sympatických osobních rysů, početnou galerií typických kdysi postav českého venkova a výstižným líčením prostředí kraje pod Ještědem, v němž jsou rozvíjeny napínavé a nečekaně rozuzlované příběhy.

Úvahy o příčinách krize evropské společnosti a osudech evropské kultury jsou dnes stejně aktuální jako byly v roce vydání (1935). Tázání se po kořenech antihumanistických ideologií a totalitního amorálního státu neztratilo nic na své naléhavosti. Ani dnes nelze zapomínat na onu tradicí evropského myšlení o podstatných věcech, jejíž přehlížení vedlo nakonec ke katastrofám 20. století. A ani dnes se nelze beztrestně zbavovat jádra kultury. Přeložil Antonín Šimek.

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm

Starobylý obrázek z Rakovnicka (1883). Sličné vydání rozmarného, život a mravy českého města v 16. stol. věrně zachycujícího vyprávění o bakaláři rakovnické školy, jenž svými řečmi i činy pobuřoval počestné měšťany, takže nakonec musel své působiště neslavně opustit.

Jednoho lednového dne roku 1815 vstupuje do nuzného domku nedaleko Calais kněz, aby poskytl rozhřešení starší nemocné ženě, v jejíchž rysech lze rozeznat stopy dřívější krásy. Místo zpovědi žena prohlásí, že je Emma Lyonnová, 5. lady Hamiltonová, a předá knězi rukopis, v němž líčí své životní osudy a vyznává se ze svých pochybení, ba dokonce zločinů.Daleko dřív, než Dumas napsal tento román, vyřkl následující slova: „Ach, krásná a osudová Emmo Lyonnová! Který autor se odváží sepsat drama vašeho života? Který básník se odváží vylíčit vaši rozmařilost, vaše výstřednosti a vášně? Důvěrnice neapolské královny! Milenko Nelsonova! Který soudce a který kat se odváží sestavit výčet vašich obětí?“ O deset let později se pak právě Dumas sám chopí své vlastní výzvy…Vypravěčské umění Alexandra Dumase vdechlo románový život víc než třiceti tisícům postav, ale lady Hamiltonová mezi nimi září snad nejoslnivěji – což přesvědčivě dokládají tyto její „paměti“!

Kniha se odehrává v Praze v letech německého absolutismu v 19. století. Je v ní dobře vykreslen postoj i boj konzervativců, kteří se podřídí čemukoliv, kteří nechtějí národní myšlenky a novotářství, a na druhé straně zápas těch, kteří začínají přemýšlet a cítit, že po staletích útisku si český národ zaslouží být někým víc.