Sbírka 42 básní prozaičky a básnířky Ivany Blahutové. Třicet čtyři básní vzniklo v letech 1996 až 2009. Kromě dvou byly všechny tyto starší básně publikovány časopisecky nebo ve sbornících a většina z nich zazněla také v pořadu v Kavárně Poetika v Praze se stejným názvem Lehoučce Zbývajících osm básní je z roku 2019 a nebyly dosud publikovány.
Povídková kniha Matky Pegasů obsahuje celkem dvanáct povídek z let 2005–2015. Třetina z nich je publikována poprvé, ostatní byly dříve uveřejněny v časopisech a sbornících (z toho dvě rovněž ve slovenském tisku a jedna v česko-italské povídkové antologii). Žánrově jde o psychologické prózy ze současnosti, většinou s kritickým sociálním podtextem. Mnohé povídky pracují s fantaskními prvky, jež však slouží především k hlubšímu zobrazení dnešní reality. Knížku výtvarně doprovází dvanáct černobílých ilustrací a barevná obálka Idy Huttové.
Třináct povídek ze současnosti (přesněji z let 1996–2004) vypráví o ženách a dívkách, jejichž dlouhodobé všední problémy v nečekaném okamžiku nezvratně a osudově kulminují. Do běžného života hrdinek různého, převážně však středního věku zasahují okolnosti, které je definitivně zbavují posledního zbytku iluzí o světě i o sobě samých. A pokud některé z nich nějaká iluze ještě zbude, přijde o ni nepochybně ihned po závěrečné větě. Určitou výjimku představuje pouze titulní novelka Nessun dorma, jejíž „pohádkově“ vysvobozující konec lze nicméně zároveň chápat i jako vyústění hororové. Příběhy s konkrétním sociálním ukotvením a přesnými dobovými detaily jsou nezřídka protkány fantaskními motivy a symboly. Žánrově oscilují mezi realistickou psychologickou povídkou, groteskou a antiutopií. Knížka není určena konzumentkám dámského oddechového čtiva, pro které coby varování citujeme dávné vyjádření Michaela Bronce, vydavatele sborníku fantasy literatury, zamítajícího povídku Léto v Pyropoli: „…nesmírně zajímavá, ale natolik šílená, že bych si s ní netroufl sborník otevřít“ (Drakobijci IV, nakl. Straky na vrbě, Praha 2002. Doslov, s. 443). K tomuto názoru autorka suše podotýká, že Léto v Pyropoli nezobrazuje nic jiného než její každodenní existenci. Obdobně jako ostatních dvanáct příběhů nezobrazuje nic jiného než každodenní existenci řady dalších žen (a mužů).
Molochita je román nesporně sociologický, vždyť jej předcházela důkladná analýza polistopadové společnosti očima chronicky nezaměstnané Jany Ptáčkové – vysokoškolsky vzdělané intelektuálky a bývalé, ovšem propuštěné učitelky, šokované restauračními poměry a lidmi, kteří se buď nezměnili, nebo jen k horšímu. Je to obraz ženy podváděné nejen manželem, žijící na hranici (a za hranicí) bídy uprostřed velkoměstské aglomerace, anonymity činžovního domu, tuposti a lhostejnosti billboardů, kolon aut a supermarketů. Kdo chce poznat realitu 90. let a blahého století nového, těhotného dalšími válkami a přetlakem vůle k moci, kdo dává přednost vhledu a podstatě před statistikou a jevy, tomu je možné román doporučit jako nelustrační, o to však zajímavější četbu.
Do sborníku Almanach Nibiru přispělo svými básnickými a povídkovými texty devět českých autorek a autorů z řad UČS, jmenovitě Ivana Blahutová, Michal Černík, Václav Franc, Pavel J. Hejátko, Věra Klontza-Jaklová, Taťána Králová, Miroslav Orava, Karel Sýs, Marie Veselá; a s nimi jako hosté ještě dva vynikající slovenští literáti – Pavol Janík a Ján Tužinský, rovněž čestní členové UČS. Ilustrace (celkem jedenáct černobílých linorytů) jsou dílem grafika Oldřicha Páleníčka. Autory sborníku spojuje především kritický přístup k současné realitě, znepokojení z nebezpečných jevů a tendencí ve vývoji společnosti, protest proti stavu světa; a také přesvědčení, že krásná literatura se nesmí nikdy vzdávat svého skutečného společenského poslání, svých základních funkcí – estetické, etické a gnozeologické.
