Rozsáhlá kniha krátkých prozaických textů, deníkových záznamů, komentářů, záznamů snů a glos básníka Ivana Diviše byla psána v šedesátých letech v Čechách, následujících dvacet let v německém exilu, po návratu do vlasti na počátku devadesátých let pak v Čechách i v Německu. Její vydání se setkalo s mimořádným čtenářským zájmem. ... celý text
Texty z let 1960/1999. Druhé rozšířené vydání. Po mimořádném úspěchu prvního vydání Teorie spolehlivosti v roce 1994 (Státní cena za literaturu, vítězství v anketě Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) vychází druhé vydání této knihy podstatně rozšířené o více než 200 stran nově nalezených textů a textů napsaných v letech 1994–1999 (kniha tak shrnuje texty z let 1960–1999). Diviš se v knize představuje jako autor plodného vzteku a tvořivé zuřivosti, jako básník úchovné paměti a vynikající stylista. Kniha přináší strhující četbu pro každého, kdo je otevřen vnímání básníkova zoufalství, ale i humoru, svědectví o prožitých událostech i jedinečných básnických próz. Kniha je nově doplněna rozsáhlým jmenným rejstříkem. Rozsáhlá kniha krátkých prozaických textů, deníkových záznamů, komentářů, záznamů snů a glos básníka Ivana Diviše byla psána v šedesátých letech v Čechách, následujících dvacet let v německém exilu, po návratu do vlasti na počátku devadesátých let pak v Čechách i v Německu.
Výbor z poezie z let 1947–1964, z dosavadních básnických sbírek Ivana Diviše.
V sbírce I. Diviše sílí apelativní agresivita básníkových odsudků skutečnosti přeplněné zlem a absurditou. Mezi odsudkem světa, v němž „nelze dosáhnout štěstí“, a básníkovou křesťanskou vírou vzniká tragické napětí, jímž se vyjevuje střet víry s nevírou, stále přítomný prožitkový horizont této básníkovy tvorby
Sbírka má dvě části: Temné vzkazy a Periferní litanie. Verše jsou plny abstraktních obrazů a srovnání. jsou to drobné básnické koláže.
Nová sbírka českého básníka je inspirována především tragickým osudem československé horolezecké výpravy v Peru v roce 1970. Poslední básnická sbírka, kterou Ivan Diviš sám připravil k vydání. Verše plné hněvu a zoufalství.
Jedna z autorových knih se jmenuje Chrlení krve. Byl básníkem zrozením, údělem, osudem. Nemohl jím nebýt. A je jím i v záhrobí, odkud vyzařuje. Vita nuova, nový život v nepřítomnosti lidské existence, v odkazu a přítomnosti posmrtného bytí. Ano. Je s námi, protože ho potřebujeme. Jeho zběsilost, umanutost i jeho utajovanou tichou pokoru. Znásilněná slova jsou světlem jeho spirituální adorace. Básně jako dýka v hrudi, jako valivost kamenů, pád z výše nedohledna, modlitba klečícího, který trpí s bolestmi světa, rouhače doufajícího ve vykoupení. Bojí se, aby nebyl zapomenut. Básnické poslání mu je jediným způsobem existence. Tento gejzír chrlí verše lyrického ticha i hřmotu, epického rozvolnění i dramatického třesku. Vyzývá k zápasu verš i esejistickou prózu prýštící z dramatu jeho osobnosti. Velkou část života si musel vyprošovat chléb exilu, domů se vrátil, aby zde odevzdal svůj život k věčnému spočinutí. Ilustrační doprovod svazku Vladimír Tesař. Ivan Diviš (1924-1999), básník a esejista. Vystudoval FF UK v Praze, r. 1969 emigroval do Německa, spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa. Napsal 23 básnických sbírek, debutoval r. 1947, ke stěžejním sbírkám patří Sursum (1967), Beránek na sněhu (1981), Moje oči musely vidět (1991). Je také autorem deníkově laděné Teorie spolehlivosti (1994) a básní pro děti.
Texty odvysílané RFE - Radiem Svobodná Evropa v programu GONG v létech 1989-1993.
Autorova nová básnická skladba je baladickým příběhem o nenaplněné touze, i podobenstvím o marné snaze přemoci lidský úděl.
Poslední sbírka, kterou básník Ivan Diviš napsal v Čechách před svým odchodem do exilu v roce 1969. Druhé, opravené české vydání.
