Výbor z díla K. H. Borovského. Kniha obsahuje : Epigramy Tyrolské elegie Král Lávra Křest svatého Vladimíra Smíšené básně Z překladů
Jaromír Bělič Livres
V prvních částech monografie vymezuje autor hranice oblasti dolských nářečí, tvořících přechodný pás mezi hanáčtinou a moravskou slovenštinou, podává podrobný popis a rozbor hláskosloví a tvarosloví těchto nářečí a všímá si i některých jevů lexikálních. V dalších kapitolách pak vychází z nejvýraznějších diferenčních znaků dolských nářečí nejprve v jejich statice a postihuje dále i jejich dynamiku v minulosti; rekonstruuje v základních rysech nářeční vývoj v celé oblasti, zjišťuje příčiny a podmínky tohoto vývoje, zkoumá současný stav dolských nářečí, ukazuje na typické rozdíly věkové a sociální, pojednává o stírání nářečí a zvláště o jeho standardisaci, o vývoji interdialektu, jenž vzniká v rámci nářeční oblasti jako labilní přechodný útvar v novodobém procesu mizení nářečí. Jako dodatek jsou připojeny nářeční ukázky a mapy se zakreslenými isoglosami.
Učebnice se zabývá popisem nespisovné mluvy a jejích růzností na území českého jazyka. Autor zde nejprve vysvětluje hlavní nářeční rozdíly v hláskách a v jejich rozvržení, v tvarosloví i některé další rozdíly a potom podává charakteristiku a ukázky nářečí, a to nářeční skupiny české v užším smyslu, středomoravské (hanácké), východomoravské (moravskoslovenské), slezské (lašské) a nářečí polsko-českého smíšeného pruhu. V závěrečné části si všímá vývoje nářečí dříve a dnes, přičemž ve formě dodatku pojednává o stavu a úkolech české dialektologie. Ke knize je připojeno 40 dvoubarevných map izoglos.
Konference se účastnili nejen jazykovědci, ale i filosofové, logikové, psychologové a matematici. Pojednávají o metodologických problémech marxistické jazykovědy, vztahu jazyka a myšlení, vývoji jazyka a vývoji společnosti a o aktuálních otázkách vzájemného vztahu češtiny a slovenštiny. Značnou pozornost věnují i kritice západních idealistických filologických názorů.
Slovník předkládá čtenáři seznam slov ze staré češtiny, která už jsou dnes zaniklá nebo změnila svůj význam. Výrazivo je časově zakotveno od počátků českého písemnictví do konce 15. století. V závěru je pojednání o staročeských pravopisných systémech.
