Práce je založena na rozsáhlém výzkumu četných archívů českých, slovenských, polských a maďarských, který osvětlil hospodářskou a sociální stránku valašské kolonizace od 2. pol. 15. století až do počátku 18.století. Vývoj osídlení je vylíčen v rámci místních demografických poměrů a vzájemných souvislostí mezi jednotlivými pohraničními oblastmi a zachycuje časový i místní postup, střediska a etnický ráz valašské kolonizace a její zásahy do struktury původního obyvatelstva.
Studie z dějin politických, hospodářských a interetnických vztahů Autor sestupuje do pobělohorského a předobrozenského období, aby vylíčil a zhodnotil politický a hospodářský stav na území českých zemí a Slovenska v 17. a v první polovině 18. století, vyznačil odraz tohoto stavu v česko-slovenských vztazích, pojednal o fluktuaci obyvatelstva mezi českými zeměmi a Slovenskem a objasnil projevy vědomí národní osobitosti na základě porovnání představ, které tehdejší česká a slovenská společnost navzájem osobě sdílely. Objevný pohled tu odhaluje rané základy, na nichž pak mohla stavět obrozenská spolupráce. V příloze, dosahující počtu 230 stran, je uvedena korespondence mezi městy, úřady, vrchnostmi a poddanými obou národů a zkrácené matriční záznamy o fluktuaci obyvatel.
V naší historické literatuře se obzvlášť dnes stále citelněji objevuje potřeba díla, které by pojednávalo o východním Slovanstvu jako celku. Synthesa historického vývoje východních Slovanů u nás dosud podána nebyla. Tím významnější je tato práce profesora Masarykovy university v Brně,který tu nastiňuje vývoj východního Slovanstva od historických počátků až do nové doby. Východními Slovany nazývá autor souhrnně ruské národy, Velkorusy, Bělorusy a Ukrajince. Jde tedy vlastně o obsáhlé a podle nejnovějších vědeckých hledisek zpracované dějiny Ruska, o historii tří nejvýznačnějších a největších národů Sovětského svazu.
V naší historické literatuře se obzvlášť dnes stále citelněji objevuje potřeba díla, které by pojednávalo o východním Slovanstvu jako celku. Synthesa historického vývoje východních Slovanů u nás dosud podána nebyla. Tím významnější je tato práce profesora Masarykovy university v Brně,který tu nastiňuje vývoj východního Slovanstva od historických počátků až do nové doby. Východními Slovany nazývá autor souhrnně ruské národy, Velkorusy, Bělorusy a Ukrajince. Jde tedy vlastně o obsáhlé a podle nejnovějších vědeckých hledisek zpracované dějiny Ruska, o historii tří nejvýznačnějších a největších národů Sovětského svazu. Bratrský vztah českého lidu k Sovětskému svazu činí znalost jeho historie samozřejmým požadavkem. Bylo kdysi napsáno, že přes všechnu lásko a obdiv známe vlastně velmi málo o Rusku. Toto dílo odpomáhá tomuto nedostatku alespoň v tom směru, že každému umožňuje podrobně se seznámit s ruskou historií.
První díl práce, k níž daly podnět oslavy polského tisíciletí, sleduje vývoj česko-polských vztahů od nejstarších dob do 70. let 18. století. Usiluje o syntézu, první v naší, ne polské historiografii, o syntézu přehodnocující dosavadní dílčí výsledky. Předmluva objasňuje novou koncepci srovnávací metody, periodizaci a pojmosloví. Každá kapitola jednak popisuje předpoklady vztahů a povahu českého i polského historického vývoje, jednak srovnává hospodářskou, společenskou, politickou i kulturní situaci.
