Wojciech Iwanczak Livres

Polský historik, známý v českém prostředí knihou o české šlechtické kultuře pozdního středověku (Po stopách rytířských příběhů) zasvěceným způsobem zkoumá podobu učení o trojím lidu v českém prostředí 14. a 15. století, tedy v době, kdy již v západní Evropě poněkud ztrácelo na síle. Iwanczak zkoumá jak přebírání modelů, zrozených v 11.-12. století, tak jejich adaptaci na české podmínky,na sociálně diferenciovanou společnost, v níž již hrála významnou úlohu dynamicky se rozvíjející města,pro jejichž obyvatele nebylo v tripartitním uspořádání společnosti původně místo. Stejně detailním způsobem však zkoumá i husitskou ideologií ovlivněné první pokusy o popření učení o trojím lidu (Petr Chelčický) a prosazení"republikánského" vidění světa, v němž přestávalo platit dřívější hierarchické uspořádání.

Jan Lucemburský patří k nejkontroverznějším postavám českého středověku. Negativní pohled na něj rozšířila již historiografie 14. století, která v něm viděla krále cizince, jenž České království prý pouze využíval k uskutečňování svých politických ambicí a dobrodružství. Tento obraz přebralo i moderní české dějepisectví 19. století. Pro Josefa Šustu byl Jan Lucemburský nadále král cizinec, pro Jiřího Spěváčka pak králem diplomatem, jenž ale pro české zájmy nejevil přílišné pochopení. Wojciech Iwańczak se ve své biografii pokouší tento mýtus zlomit a na místo jednostranného obrazu staví komplexní pohled na osobu francouzskou kulturou vychovaného panovníka, jenž dokázal českému království získat přední místo na tehdejší mapě Evropy. Zároveň ho pojímá jako krále, jež se staví do opozice vůči mocenským aspiracím českého panstva a snaží se utvářet, byť nepříliš úspěšně, základy monarchického státu. Ty ale v plné šíři rozvine až jeho syn Karel IV., jenž je podle Iwańczaka v mnoha ohledech skutečných dědicem myšlenek svého otce.

Kniha předního polského bohemisty je poutavým a jedinečným pokusem o zachycení obrazu dějin a kultury rytířů-vojáků, světských vládců, dvořanů a rytířů Kristových v období největšího rozkvětu českého státu ve 13.-15. století. Na základě dobových pramenů Iwanczak vykreslil život středověké dvorské společnosti, určovaný tradiční rytířskou výchovou, řinčením zbraní při rytířských kláních či válečných vřavách a dodnes stále živým milostným i epickým básněním. Nejzávažnější otázky, které kniha řeší, jsou přejímání západoevropských vzorů a tradic, původnost české rytířské kultury a její specifika. (rytířský ideál v českém písemnictví 14. století) /zdroj: http://knihy.abz.cz/

Zbiór studiów Wojciecha Iwańczaka poświęcony jest świadkom historii. Pojęcie to ma według autora dwojakie znaczenie i znajduje odbicie w układzie książki. Część pierwsza analizuje różne średniowieczne źródła i próbuje ukazać specyfikę widzenia zjawisk przez ówczesnych autorów. Materiału dla dociekań dostarczyli tacy pisarze jak Jan Długosz, Eneasz Sylwiusz Piccolomini, kroniki czeskie czasów Luksemburgów ze znakomitą Kroniką Zbrasławską na czele, a także pierwsza narodowa rymowana kronika czeska tzw. Dalimila. W osobnym szkicu autor próbuje zakreślić granice wolności twórczej pisarzy w średniowieczu. W części drugiej tomu zebrano studia nad historiografią mediewistyczną XIX i XX w., od czeskiego ojca narodu Franciszka Palackiego poczynając, poprzez twórczość Josefa Macka, Franciszka Grausa, a na zmarłych niedawno Stanisławie Russockim, Stanisławie Bylinie i Jerzym Kłoczowskim kończąc. To są ci świadkowie historii w drugim znaczeniu, Wojciech Iwańczak stara się ukazać widzenie świata średniowiecza poprzez życie i badania wybitnych uczonych ostatnich dwóch stuleci.

Rewolucja husycka była wydarzeniem wieloznacznym, dzięki czemu stanowi ważny temat dla historyków, którzy się nim zajmują. Do dziś Jan Hus jest oceniany jako postać kontrowersyjna, a co za tym idzie stale budząca zainteresowanie wielu naukowców. Tym samym wokół wspomnianej rewolucji narosło wiele fałszywych mitów, jak chociażby powszechne przekonanie o jej światowym zasięgu. Autor podjął się niełatwego zadania. Mianowicie stara się obalić utrwalone stereotypy husytyzmu. Innymi słowy próbuje odkryć prawdy i nieprawdy o wspomnianym ruchu religijnym. Książka W poszukiwaniu lepszego świata, czyli prawdy i nieprawdy o husytyzmie to zbiór dziewiętnastu fascynujących artykułów pozwalających nam inaczej spojrzeć na omawiane zjawisko. Teksty dotyczą nie tylko historii z czasów rewolucji, ale również wydarzeń mających miejsce już po zakończeniu działań militarnych. To pozycja obowiązkowa dla każdego, kto pasjonuje się burzliwymi dziejami średniowiecza i chce dowiedzieć się, jak czescy wojownicy walczyli z religijnymi adwersarzami.

Die Stadt Nürnberg erlebte im 15. und 16. Jahrhundert ein goldenes Zeitalter. Gelehrte, Künstler und Kaufleute zog es in die Stadt, um am kulturellen und geistigen Leben dieses „Mittelpunktes Europas„ teilzuhaben. So wurde Nürnberg auch zum neuen Zentrum für Kartographie und Geographie. Der „geistige Entdecker Amerikas“, Martin Behaim, fertigte hier den ältesten erhaltenen Globus an. Ptolemäus’ berühmte »Geographia« wurde in neuer Übersetzung aufgelegt, was die Rezeption des Werks in deutschen Landen entscheidend beförderte. Auch Albrecht Dürer erwarb hier seine kartographischen Fähigkeiten. Die Liste der berühmten Namen und richtungsweisenden Projekte lässt sich fortsetzen. Außerordentlich kenntnisreich erzählt Iwańczak von den Nürnberger Kartenmachern, aber auch von der Verflechtung und gegenseitigen Befruchtung der wissenschaftlichen Disziplinen, etwa: Mathematik, Astronomie und Physik. So entsteht ein facettenreiches Gesamtbild des zeitgenössischen Geisteslebens