Vášnivý pokus marxistického filosofa porozumět fenoménu křesťanství, aniž by ustoupil předpojatostem jak konfesijním, tak antikonfesijním. Nikoliv konfrontace, ale dialog. Skvělé dílo, kdy autor nese kůži na trh. Opravdu netuctová záležitost. 2. vydání
Kniha nechce být jen rozmnožením dosavadní literatury o zakladateli novočeské vědy. Pokouší se "rekonstruovat místo Dobrovského myšlení v bojích a snahách ’osvíceného’ 18. století a místo jeho díla v počátcích ’národně obrozeneckého’ 19. století". Doplňují ji většinou do češtiny dosud nepřeložené drobnější studie, dopisy a polemiky Dobrovského a soupis jeho prací.
Filozof Milan Machovec se ve své nejnovější práci věnuje jazyku jako nástroji myšlení. Na základě dílčího srovnání dnešních indoevropských jazyků rekonstruuje myšlení našich dávných předků v dobách, z nichž neexistují žádné písemné památky. V několika kapitolách se zamýšlí nad myšlenkovým obzorem pravěké indoevropské kultury, která "zvítězila" nad patrně rozvinutější kulturou mediteránů. Jaký byl svět těchto našich předků? Jak myslili, v co věřili, čeho si vážili, čeho se báli? Jaký měli vztah k přírodě? Čtivě napsaná zamyšlení jsou aktualizována k dnešní situaci, k potřebě "meziplanetárního dialogu".
Nové vydání asi nejvýznamnější autorovy knihy, ve které se přední postava české poválečné filosofie Milan Machovec (1925–2003) zamýšlí nad základními otázkami a vývojovými proudy filosofického myšlení napříč celým jeho dějinným vývojem od antiky po 20. století. Tyto otázky – jak v předmluvě sám autor upozorňuje – ukazuje nikoli jako skvělé úspěchy našeho rozumu, jak to dosud tradičně bývá pojímáno, ale jako postupný debakl, hrozící přerůst v brzké sebezničení lidstva. Publikace přináší poslední znění textu z poloviny 90. let, kdy autor provedl konečnou redakci. Text knihy, který je záměrně uzpůsoben co nejširší čtenářské obci byl dokončen v roce 1983 a vzápětí se objevil v několika strojopisných opisech. Machovec v polovině 80. let připravil překlad do němčiny, který roku 1988 vyšel ve Stuttgartu ve zkrácené podobě pod názvem Die Rückkehr zur Weisheit – Philosophie angesichts des Abgrunds. Zájem čtenářů o toto dílo dává tušit, že Machovcem akcentované problémy jsou stále aktuální, podobně jako na své aktualitě nic neztrácejí otázky filosofické či ekologické. Text je opatřen vedle edičního komentáře i jmenným rejstříkem.
Monografie (z roku 1964) nedávno zesnulého profesora Machovce o vůdčí postavě českého národního obrození, od jejíhož narození uplynulo v roce 2003 právě čtvrt tisíciletí. Navzdory čtyřiceti letům od svého vzniku stále zůstává základním pramenem pro studium vůdčí postavy českého národního obrození a jeho doby (analýza Osvícenství v českých zemích před Dobrovským, fenomén josefinismu ad.). Především ale dokládá, že Dobrovského celoživotní vědecké dílo vycházelo z osvícenské etiky intelektuální činnosti, kterou charakterizovala individuální oduševnělost, rozumová kritika a smyslová zkušenost. Nedílnou součástí slavistova portrétu je bezmála osmdesátistránková chrestomatie z jeho díla, která alespoň částečně zpřístupňuje dnes samostatně obtížně vydatelné Dobrovského texty (na téma náboženské, literárně historické – např. Rukopisy královédvorský a zelenohorský, či kulturně slavistické). Machovcova studie tak přibližuje nejen osobnost patriarchy české slavistiky, ale současně i jednu z největších dobových proměn, kdy se tradiční stavovská společnost měnila v moderní občanskou pospolitost. 2. vyd. K vydání připravila, ediční poznámku napsala Václava Flaišmanová. Obálka a frontispice s koláží Karla Trinkewitze.
Rozdělení Československa a vyhlášení České republiky znovu vysunulo do popředí otázku o povaze české státnosti a o jejích dějinných proměnách. O její zodpovězení se pokusil význačný český filosof profesor Milan Machovec, který se již od počátku své badatelské činnosti soustředil na zkoumání dějin českého myšlení – připomeňme si jen jeho monografie o českém sektářství, o J. Dobrovském a především o T. G. Masarykovi. Za klíčové osobnosti při utváření ideje české státnosti považuje svatého Václava, Karla IV., F. Palackého a právě T. G. Masaryka. Své úvahy o vývoji této ideje zde předkládá čtenáři ve formě působivě napsaného eseje vysoké literární hodnoty.
Volný překlad částí Homérovy Iliády, pojednávajících o Achillovi, doplňují kulturně-historická analýza významu antického hrdiny a psychoanalytický výklad řecké mytologie. Interdisciplinární text se pokouší vřadit antický příběh do širších ideových a kulturních souvislostí. Český filozof interpretuje klasický příběh řecké mytologie o Achillovi. Kniha vychází za podpory honorárního konzula ČR v Hamburku pana Roberta Vogela, zvláštní poděkování patří panu Karlu Trinkewitzovi. Pravopisná podoba cizích slov (zejména antických jmen) je ponechána v autorově znění.
Snaha hledat jakousi „filosofii" čehokoliv, čím se zabýval, mu byla nepostradatelným přirozeným požadavkem po celý život. Ať už zkoumal děje předhusitské či husitské, osudy národa v dobách minulých či jeho vyhlídky v dané situaci v mezích státu rakouského, vždy mu bylo podle jeho spontánního přesvědčení něčím samozřejmým, že jednotlivé události tvořily s jinými souvislý organický celek, v němž pak již musil být — ne v oněch jednotlivostech samých — hlubší dějinný smysl. To je patrno ze všeho, co kdy dělal, v tom se také jeho historická práce od základu liší od veškeré starší dějepisné práce v našich zemích včetně díla Dobrovského a ovšem také od pozitivistické metody práce v historiografii, později u nás převažující. A v tom je u Palackého jeden z rysů trvalé ceny. Jeho ideálem byl národ uvědomělý, vzdělaný, svobodně podstupující vážné ideové boje, jimiž by se zapsal v dějinách člověčenstva a šířil slávu českého jména po celém světě. Ne tedy českost sama o sobě je žádoucí, ale to, aby v českých zemích vzniklo něco dalekosáhlého, velkého, významného pro celé lidstvo. Ne česky mluvící člověk je ideálem, ale to, aby se česky mluvilo o vážných ideových problémech...
Epiktétova nauka o mravním jednání, zejména o mravní sebevýchově člověka, podává po způsobu takzvané diariblé, filosofické rozpravy, čas od času kořeněné anekdotami, citáty z básníků, názornými a mnohdy drastickými příklady, alegoriemi, apostrofami, personifikacemi a zejména hojnýmidialogy, neztratila podnes na své působnosti a na ceně.
Český filozof hledá smysl lidské existence a cestu k sebezáchově v současném rozporuplném světě, který je ohrožen smrtelnými hrozbami. V sedmi tematicky členěných oddílech (Problém, Bůh, Fetiš, Vesmír, Humanismus, Dialog, Shrnutí) autor rozebírá smysl lidské existence, která je na prahu 21. století čím dál více ohrožována čtyřmi smrtelnými hrozbami - ekologickou, pandemickou, narkomanickou a kosmickou. Tyto hrozby jsou stále ještě odvratitelné. Cesta k sebezáchově, spojené s uchráněním smysluplnosti lidské existence, zatím existuje. Úvahy reflektují aktuální civilizační problémy, jejich vývoj, historická opodstatnění a zároveň se snaží nalézt řešení. Fungují tedy nejen jako varování, ale také ukazují, jak bychom měli postupovat dál - viz závěrečné shrnující desatero. Oproti původním verzím z roku 1957 a 1965 aktualizovaná a přepracovaná vydání po roce 2000 zahrnují nová zjištění z oborů etologie a ekologie.
