V knize z roku 1956 byla poprvé formulována slavná teorie kognitivní disonance (stav mysli vzniklý rozporem mezi dvěma poznáními či postoji). Vědci se infiltrovali do skupiny, která věřila v nadcházející apokalypsu a svou záchranu prostřednictvím UFO. Když ke konci světa nedošlo, skupina si to vysvětlila tím, že právě díky jejímu působení se bůh země rozhodl naši planetu zachránit. Festinger dochází k závěru, že aby člověk začal ještě silněji věřit nějaké teorii i poté, co se nesplnilo jeho očekávání, musí být splněno několik podmínek – například v minulosti musel své víře hodně obětovat a musí mít silnou sociální podporu. Tím dochází k odstranění kognitivní disonance (vnitřního rozporu), takže jakýkoli důkaz svědčící proti zastávané teorii je vysvětlen tak, aby teorii nevadil, nebo ji dokonce podpořil. Kromě své vědecké hodnoty je kniha, kterou lze číst jako román, zajímavým příběhem malé skupiny lidí, jež spojovalo bizarní, ale fascinující přesvědčení.
Leon Festinger Ordre des livres (chronologique)
Leon Festinger, un psychologue passionné de science dès son plus jeune âge, est célèbre pour sa théorie de la dissonance cognitive. Il a exploré comment les individus recherchent la cohérence interne et la tension psychologique qui naît lorsqu'ils sont contraints d'agir ou de penser à l'encontre de leurs croyances. Son travail éclaire les manières dont les gens tentent de réconcilier ces conflits, révélant une influence majeure sur le comportement humain. Cette théorie est devenue une pierre angulaire pour de nombreuses recherches ultérieures en psychologie.
Collana di Psicologia - 6: Teoria della Dissonanza Cognitiva
- 272pages
- 10 heures de lecture
Il 15 gennaio 1934, un devastante terremoto colpì il Bihar, in India, generando voci allarmistiche nelle regioni vicine che preannunciavano ulteriori disastri. Vent'anni dopo, Leon Festinger esaminò i dati raccolti da Prasad su queste voci mentre lavorava per integrare le informazioni nel campo della comunicazione e dell'influenza sociale. Festinger si chiese come potessero diffondersi così facilmente voci terrorizzanti in una situazione già carica di paura. Non sarebbe stato più logico che, tra le popolazioni terrorizzate, emergessero voci che riducessero l'ansia? La sua risposta fu che queste voci servivano a giustificare la paura già esistente. Esisteva una discordanza tra ciò che le persone, non direttamente colpite, osservavano e la paura che provavano, non supportata dalle evidenze. Questa dissonanza tra elementi cognitivi—comprendendo conoscenze, opinioni o credenze su se stessi e il mondo—venne definita dissonanza cognitiva.
Originally published: Evanston, Ill.: Row, Peterson, c1957.