Kateřina Bauer Livres

Tato kniha navazuje na první monografii stejného autorského týmu nazvanou Cesty pravoslavné teologie na Západ ve 20. století (CDK, 2012). Nevypráví tedy znovu celý příběh, jak se po pádu Osmanské říše a pak zejména po bolševické revoluci v Rusku pravoslaví na Západ dostávalo, jaké teologické instituce tam vznikaly, s jakými problémy se pravoslavní teologové a teoložky v západní Evropě a ve Spojených státech museli potýkat. Vstupuje do tohoto příběhu a v jeho rámci zkoumá, co si ze svých domovských zemí přinesli a jak dále toto dědictví rozvinuli představitelé jednotlivých teologických proudů, kteří na Západě našli svůj domov, i to, co do pravoslavné teologie přinesli ti, kdo k pravoslaví na Západě konvertovali. Debata je doplněna o hlasy významných teologů z komunistických zemí a z Řecka, které vývoj pravoslavné teologie ve 20. století na Západě spoluovlivňovaly. Mnohohlas pravoslavné teologie na Západě vedle sebe nechává zaznít tvořivý návrat k církevním otcům, obnovu hesychastické spirituality uvnitř i vně mnišského života, slavjanofilskou snahu najít svébytně pravoslavný celistvý způsob poznávání skutečnosti, církevního života a angažovanosti ve světě, i sofiologickou snahu zachytit a vyjádřit mysticky nahlédnutý, Boží moudrostí daný vnitřní řád této celistvosti.

Kniha představuje, analyzuje a kriticky hodnotí pojetí symbolu u současného francouzského teologa Louise-Marie Chauveta, který významným způsobem ovlivnil západní, zejména katolickou teologii svátostí, v českém prostředí je však téměř neznámý. Chauvetova rehabilitace symbolického vidění skutečnosti s sebou přináší možnost vypovídat o Boží přítomnosti neideologickým způsobem a navrací zpět do teologie pozitivní hodnocení těla a tělesnosti. Kniha ve své první části dokládá, ze kterých známých osobností Chauvet vycházel. Byla to především Heideggerova definice ontologické diference, jeho snaha o překonání metafyzické izolace subjektu a řeči a jeho kritika metafyziky představují filozofický rámec, v němž Chauvet usiluje o překročení metafyzického myšlení směrem k symbolickému. Dále Lacanova interpretace Freuda v lingvistických termínech, jeho koncepce jedince a jeho pojetí alterity inspirovaly Chauvetovo pojetí symbolu a taktéž kritické čtení myšlenkových koncepcí Tomáše Akvinského.

Jakými cestami se pravoslavná teologie ve 20. století dostávala na Západ? Jak byla spojená s domovskými církvemi, které prožívaly otřesy, v nichž mizel starý život a zřídka se objevoval nový? Které poklady tradice patřily k nezbytné výbavě lidí, jejichž minulost v sobě nesla tak velkou tíhu, že bylo nutné učit se nahlížet budoucnost s nadějí? Těmito otázkami se zabývá tato kniha vedoucí čtenáře od dědictví Byzance přes misie k slovanským národům, Mongolský chanát a Osmanský sultanát až do moderní doby. Stopuje, jak se pravoslavný duchovní, církevní, kulturní i intelektuální život dostával na Západ díky prvním moderním misiím, ale pak zejména kvůli nucené emigraci statisíců věřících, kteří v novém prostředí hledali, jak uchopit a předat dědictví víry a naděje, které si s sebou přinesli, a jak se otevřít novým možnostem, jež touto vírou a nadějí nahlíželi.

Zkušenosti různých náboženství. IVAN O. ŠTAMPACH, Mystika jako báze mezináboženského dialogu; DAVID BIERNOT, Hegerova filozofie náboženství jako interpretační model na poli bádání o mystice v 19. a 1. polovině 20. století: Moše Idel a Bernard McGinn k problematice „unio mystica“ v rámci židovské a křesťanské mystiky; KATEŘINA BAUER, Teologie světla v pravoslavných ikonách; PAVEL HOŠEK, Súfismus jako inspirace pro současnou kulturu: Fethullah Gülen a jeho hnutí; VILOA PARGAČOVÁ, Úskalí uchopení islámské mystiky a spirituality. Úvod do problematiky; ADAM BORZIČ, Koktání bytí: Souběhy poezie a mystiky; JAKUB HLAVÁČEK, René Dumal a G. I. Gurdžijev; VLADIMÍR KOČANDRLE, Umění neuchopení (mysl na hranici předmětu); FUMON S. NAKAGAWA, Buddhovská hodnota Tvého bytí