Zdeněk Karel Vysoký Livres

Ze tří set svazků, jež prý čítala literární pozůstalost Epikúrova, se zachovaly nepatrné zbytky. Nepřímých pramenů pro poznání epikúreismu máme však dost. Je to především slavná báseň T. Lucretia Cara De rerum natura, pak spisy Ciceronovy, Senekovy, Plútarchovy, církevních otců a jiných autorů. Nejdůležitějším pramenem pro přímé poznání nauky Epikúrovy je Řek Diogenes Láertios, jenž komplioval asi v první polovici 3. stol. n. l. dílo O životech, učení a výrocích slavných filosofů. Poslední, desátá kniha těchto dějin je věnována Epikúrovi. Tato útlá kniha je tedy kompilací, která vychází především z Diogena Láertia. U Diogena jsou sebrány bez ladu a skladu, tady jsou sestaveny přibližně podle obsahu. Spisek Myšlenky z životní etiky to Publiliovo celoživotní dílo, na kterém pracoval od svého propuštění na svobodu. Je v něm shrnuto mnoho autorových myšlenek a citátů o životě, pravdě a o smrti, z nichž čerpali mnozí další antičtí filosofové. Tím nejznámějším byl bezesporu Seneca. prémiové svazky 1970

Pěti knihami svých satir se Decimus Iuvenalis Iunius zapsal zlatým písmem nejen do dějin římského písemnictví, ale stal se vedle Horatia, Vergilia a Terentia oblíbenou četbou vzdělanců středního i nového věku. Jeho pero, vynikající živou kresbou, tepalo ostře vady a kazy v životě současníků a podalo nám chmurný obraz poměrů v císařském Římě druhé poloviny našeho letopočtu. Opravdové básnické nadání, jehož se Iuvenalovi dostalo, umožnilomu zmocnit se umělecky samého jádra lidských povah, jejichž karikaturně zveličené rysy v básníkových verších prosvítají dobovým koloritem a donášejí své poselství dnešku.

Iuvenalova prudká nenávist, která je orientována v první řadě proti společnosti a jejím vládnoucím špičkám, proniká i do dalších oblastí, které s politickou situací v Římské říši nemají přímý souvislost. Iuvenalis projevuje nejvyšší možnou míru intolerance obzvláště vůči třem skupinám: cizincům, homosexuálům a ženám. Satira VI, jejíž rozsah přinutil Iuvenala, aby ji publikoval v samostatné knize, je jediným dlouhým útokem na ženské pohlaví, za což si Iuvenalis naopak vysloužil útoky mnoha moderních feministek. Odborníci se neshodují na tom, zda je Iuvenalovo myzogynství jen literárním výrazem, nebo zda vycházelo z jeho osobnosti.