Aldo Palazzeschi s'est écarté de la sentimentalité langoureuse pour la remplacer par un jeu et une expérimentation non conventionnels. Sa poésie précoce a repoussé les limites du langage poétique, tandis que son roman "Il Codice di Perelà" offre une amère allégorie de l'existence. Palazzeschi mêle magistralement le grotesque et l'ironique à des éléments réalistes, créant ainsi une perspective distinctive sur la réalité. Ses œuvres conservent une voix unique, caractérisée par son approche pleine d'entrain et sa profonde compréhension de la condition humaine.
Nicolas J. Perella's translations highlight how Palazzeschi employs humor to challenge and dismantle societal and literary conventions. The work showcases the author's unique ability to blend wit with critical commentary, making it a significant exploration of cultural critique through laughter.
The author presents a unique perspective on life, blending childlike wonder with sage-like wisdom. He embodies a rare personality that balances cool detachment with deep sympathy, allowing him to scrutinize and challenge societal conventions while still appreciating them. This duality creates a compelling exploration of human experience, evoking the innocence of a child at a circus alongside the insights of a seasoned thinker. The narrative invites readers to reflect on the complexities of life and the interplay between joy and melancholy.
Italský básník a prozaik, jehož dílo charakterizuje kombinace drobnokresebného realismu a grotesky, vypráví v psychologizujícím románě o osudech dvou florentských staropanenských sester, jejichž poklidnou existenci rozvrátí láska k okouzlujícímu synovci.
Italský básník a prozaik, jehož dílo charakterizuje kombinace drobnokresebného realismu a grotesky, vypráví v psychologizujícím románě o osudech dvou florentských staropanenských sester, jejichž poklidnou existenci rozvrátí láska k okouzlujícímu synovci. Vrcholné dílo autorovy tvorby přináší objektivní pohled na třídní strukturu italské buržoazní společnosti.
Celestino Cuccoli, zitello dolce e pacioso, sente il desiderio di avere dei figli e ne adotta quattro in un orfanotrofio. Li amerà, li tratterà come principi, sperperando per loro una fortuna, incurante di non essere ricambiato. Fino a quando la sua inesausta bontà non verrà premiata: a settant'anni Celestino conosce una ragazza, se ne innamora e muore felice nel giorno delle nozze.
Die Brüder Cuccoli
