Pavla Plachá Livres

První ucelená historická práce o československých ženách, které prošly za druhé světové války vězněním v centrálním ženském koncentračním táboře nacistického Německa, v Ravensbrücku. Na základě vzpomínek přeživších a rozsáhlého tuzemského i zahraničního archivního výzkumu autorka odhaluje v kontextu perzekuční politiky nacistického režimu vnitřní strukturu této skupiny a představuje čtenářům typologii vězeňkyň. Vůbec poprvé jsou systematicky popsány skupiny, které byly po dlouhá desetiletí tabuizovány či marginalizovány a doposud zůstávají stranou zájmu širší veřejnosti, jako například československé občanky německé národnosti, ženy z Těšínska nebo ženy židovského a romského či sintského původu ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. Prostor je dán v českém prostředí dosud opomíjeným specificky ženským aspektům věznění, jako je sexualizované násilí, mateřství nebo intimní vztahy mezi ženami v koncentračním táboře. Námětem jsou i interpretační proměny a vzorce kolektivního vzpomínání na Ravensbrück v poválečném Československu. Stranou pozornosti nezůstává ani osobní rovina vzpomínání včetně vzpomínek žen, které po válce z politických důvodů opustily Československo. Biograficky laděný způsob zpracování tématu dodává textu na čtivosti. Knihu doprovází rozsáhlá obrazová příloha. Řada fotografií a reprodukcí je publikována vůbec poprvé.

V nacistickém Německu bylo v Drážďanech mezi lety 1934-1945 popraveno 892 Čechoslováků, většina z nich se postavila proti německé okupaci. Dvojjazyčná česko-německá kritická edice obsahuje životopisy odsouzených a přibližně sto posledních dopisů, které mohli napsat příbuzným. Historikům Pavle Plaché a Birgit Sack se v rámci projektu Ústavu pro studium totalitních režimů ČR a Památníku Münchner Platz podařilo tyto dopisy dohledat a analyzovat. V úvodu zkoumají dopisy jako specifické historické prameny, přičemž se zaměřují na okolnosti jejich vzniku a obsahový rozbor. Odsouzení mohli napsat poslední dopis po zamítnutí žádosti o milost a byli informováni o čase popravy, což činí tyto dokumenty jedinečnými. Dopisy byly psány v rodném jazyce, což bylo privilegium, a podléhaly cenzuře, což vedlo k autocenzuře pisatelů. Většina autorů dopisů byla odsouzena kvůli účasti v protinacistickém odboji, ale někteří byli potrestáni za kriminální činy. Mnozí z odsouzených se necítili být vázáni přísnými hospodářskými nařízeními, a proto se v dopisech označovali jako nevinní. Německé justiční orgány často interpretovaly jejich delikty jako akt odporu proti okupaci.

Milena Jesenská (1896 Praha – 1944 Ravensbrück) – pozoruhodná česká novinářka a odvážná bojovnice proti nacismu, v rodné zemi z politických důvodů dlouhá léta zamlčovaná, v zahraničí donedávna vnímaná pouze jako adresátka Kafkových dopisů. Předkládaný česko-německý sborník představuje současnou recepci její osobnosti a jejího díla v Česku a v německy mluvících zemích. Multiperspektivní pohled na Jesenskou očima publicistů, historiků, literárních vědců a politologů ji nechává vystupovat v nových, širších kontextech a jako krystalizační bod reflexe společných česko-německých dějin. Sborník doplňuje obsáhlá dokumentačně pojatá obrazová příloha. Kniha vychází u příležitosti 120. výročí narození Mileny Jesenské.

Výtvarník Petr Řehoř pátral po minulosti svého otce, který byl na podzim roku 1942 poslán z Protektorátu Čechy a Morava na nucené práce k německé polovojenské organizaci Todt. V okupovaném Norsku pracoval na stavbách bunkrů v okolí Trondheimu. Po roce odjel na dovolenou domů do protektorátu ado konce války se ukrýval. Petr Řehoř, který se narodil několik let po válce, o otcově minulosti mnoho nevěděl. Otcův příběh začal objevovat teprve nedávno. V roce 2021 se v rámci česko-norského projektu My father´s story vydal se svou ženou, fotografkou Pauliinou Pasanen po jeho stopách do Norska. Tato cesta je oba inspirovala v jejich umělecké tvorbě. Průvodní publikace k projektu vznikla ve spolupráci Ústavu pro studium totalitních režimů a norské nadace Nadace Centrum Falstad.

Dresden zählt zu den Orten, an denen während des Zweiten Weltkriegs besonders viele tschechoslowakische Staatsangehörige nach einem justiziellen Todesurteil hingerichtet wurden. Die meisten von ihnen hatten sich aktiv der deutschen Okkupation widersetzt. Die Historikerinnen Pavla Plachá, Institut für das Studium totalitärer Regime in Prag (ÚSTR), und Birgit Sack, Gedenkstätte Münchner Platz Dresden/Stiftung Sächsische Gedenkstätten, haben rund hundert letzte Briefe und Kassiber von Frauen und Männern aus dem Sudetenland und dem Protektorat Böhmen und Mähren an ihre Angehörigen zusammengetragen. Daraus ist eine zweisprachige kommentierte Edition entstanden. Ergänzt wird sie durch kurze biografische Einordnungen der Schreibenden. Eine ausführliche Einführung in die Edition analysiert Abschiedsbriefe und -kassiber erstmals umfassend historisch-quellenkritisch und arbeitet die spezifische Aussagekraft dieser häufig unterschätzten Quelle heraus. Das Buch ist eine Kooperation des Prager Verlages Pulchra mit dem Leipziger Universitätsverlag und wird vom Deutsch-Tschechischen Zukunftsfonds finanziell gefördert.