Tomáš Velička Livres

Monografie se zabývá tématem zdánlivě dobře známým v české archivní historiografii. Z mnoha důvodů je to ale badatelské pole, kde doposud nebylo využito některých stěžejních pramenů včetně zahraničních, některé důležité otázky byly zcela ponechány stranou (např. archivnictví jiných národností v ČSR, což souvisí s dosavadním národnostním narativem naší archivní historiografie) a také byl téměř opomíjen mezinárodní kontext vývoje československého archivnictví. Všem těmto desiderátům se snaží předložená monografie učinit zadost. Nejedná se tedy o syntézu klasického střihu, nýbrž spíše o snahu o postižení nedostatečně známých aspektů vývoje meziválečného československého archivnictví, jež jsou následně konfrontovány s dosavadními zjištěními. Snahou tu není ani tak zakomponovat osudy oboru do jeho vlastního vývojového rámce (jak se obvykle děje v podobě jakési „disziplininterne Fachgeschichte“), nýbrž daleko spíše do souvislostí politického a společenského vývoje v Československu a stavu oboru v meziválečné Evropě. Práce se tak záměrně distancuje od dosavadního často frekventovaného organizačně-technicistního pojetí dějin archivnictví a pohlíží na něj v souladu s nejnovějšími archivně-historiografickými evropskými trendy. Práce se koncentruje na tři klíčové okruhy. Prvním jsou souvislosti vývoje oboru s politickými aspekty doby a to, jakým způsobem je ovlivňovaly. Za druhé to jsou otázky nestátního archivnictví, které vytvářelo svébytné struktury a doposud bylo nahlíženo – pokud vůbec – značně izolovaně bez vědomí toho, že řada archiválií zůstávala vlastně mimo systém. Třetí sféra zájmu potom spočívá v důrazu položeném na profesionalizaci oboru – jeho příčinách, projevech a důsledcích. Geografickým těžištěm monografie jsou české země (země česká a moravsko-slezská), v menší míře je zohledněn též vývoj na Slovensku a Podkarpatské Rusi, neboť tyto oblasti se potýkaly se specifickými problémy archivnictví, které se do určité míry odlišovaly od situace v českých zemích.

Korunní země v dějinách českého státu VII. Kolektivní monografie věnovaná poněkud pozapomenuté postavě českých a středoevropských středověkých dějin, nejmladšímu synovi českého krále a římského císaře Karla IV, Janu Zhořeleckému. Jednotlivé studie ho představují jako muže, který se už v poměrně mladém věku stal aktérem řady politických událostí, prostředkoval různá jednání, snažil se pomáhat svému bratrovi, českému králi Václavu IV. Sledují komplikované vztahy uvnitř lucemburského rodu a bouřlivý kontext konce 14. století. Prezentují ho také jako výkonného politika (zastával funkci zemského hejtmana), který byl neustále v pohybu. Sám jako nejmladší člen přímé linie nemohl pomýšlet na velké tituly a musel se spokojit s uměle vytvořeným titulem zhořeleckého vévody. Jeho životní cesta skončila dříve, než stačil prokázat své další schopnosti, když zemřel ve věku 26 let za podezřelých okolností v klášteře Neuzelle.

Kniha představuje různé formy komunikace na konci středověku (většinově se to týká 15. století) v rámci zemí Koruny české. Jednotlivé studie se věnují komunikaci symbolické, vizuální, propagační, či pragmatické, k nimž lze volně zařadit paměťovou funkci sdělení historiografů raného novověku, tedy období, které bylo klíčové z hlediska následného vývoje zemí Koruny české.

Soubor písemných pramenů úřední provenience k historii hradu Kašperk.

Velmi pěkná publikace osvědčeného týmu archeologů a historiků tentokrát čtenáři přibližuje vývoj obce Cítov na Podřipsku v kontextu "velkých" dějin od pravěku až do konce 20. století. Přes šest set stran poutavého vyprávění založeného na důkladném archivním výzkumu je doplněno četnou obrazovou přílohou, grafy a tabulkami.

Kniha pojednává o panovnických písemnostech od 13. století až do roku 1526, které byly určeny pro česká královská města. Popisuje existenci těchto písemností nejen z pohledu jejich vzniku, ale zachycuje také jejich dalších osudy.

Dějiny obce Libkovice pod Řípem od pravěku do současnosti.

Die landesherrlichen Kanzleien in den Ländern der böhmischen Krone sowie im nordalpinen Teil des Heiligen Römischen Reiches waren in den letzten Jahrzehnten ein nicht allzu häufig frequentiertes Forschungsthema. Der vorliegende Band beinhaltet insgesamt 17 Studien von DiplomatikerInnen aus Deutschland, Österreich, Polen und der Tschechischen Republik. Die vorliegenden Studien beinhalten neben der Vorstellung des aktuellen Standes der spätmittelalterlichen landesherrlichen Diplomatik besonders auch die praktische Anwendung sowohl der traditionellen, als auch der neuen methodischen Herangehensweisen. Es ist klar, dass vor allem die Verwendung der neuen Ansätze oft von einer kritischen Diskussion begleitet wird, in deren Rahmen auf die Grenzen oder eventuelle Modifizierungen der neuen methodischen Impulse hingewiesen wird. Aber gerade solche Diskussionen zeugen zweifellos davon, dass das Fachgebiet der Diplomatik lebendig ist, denn lediglich durch eine gemeinsame Diskussion kann sich die Forschung über die behandelten Themen weiterentwickeln.

Die Herrscher aus dem Hause Luxemburg, die über ein Jahrhundert in der europäischen Politik aktiv waren, sind beliebte Themen der Historiografie. Besonders der römische Kaiser und böhmische König Karl IV. zieht Aufmerksamkeit auf sich. Seine Söhne, Wenzel IV. und Sigismund, sind bekannt, während Johann, der dritte Sohn, weitgehend in Vergessenheit geraten ist. Dies ist teilweise auf seine kurze Lebenszeit zurückzuführen; Johann starb kurz vor seinem 26. Geburtstag. Er erhielt von seinem Vater den Titel Herzog von Görlitz und trat in der politischen Arena in den späten 1380er Jahren auf. Während des folgenden Jahrzehnts war er sowohl in seinen Herrschaftsgebieten als auch am Hof König Wenzels IV. aktiv. Sein Einfluss geriet jedoch in Vergessenheit, da er in eine turbulente Zeit fiel, geprägt von Wenzels Absetzung und den aufkommenden Reformationsbewegungen, die zur hussitischen Revolution führten. Johanns Rolle in der Geschichte von Görlitz und Umgebung wurde erst von Historikern der Aufklärungszeit wiederentdeckt. Diese Publikation zielt darauf ab, Johanns Schicksal und seinen Einfluss in den ersten zwei Jahrzehnten von Wenzels Herrschaft zu beleuchten. Der Fokus liegt auf der Machtgestaltung, dem Görlitzer Hof und seinem Auftreten am Prager Hof, sowie auf den Beziehungen zwischen den Söhnen Karls IV. Eine Übersicht über die heute noch vorhandenen Schriftstücke Johanns ist ein wesentlicher Bestandteil des Textes.