Monografie Ideando. Búsquedas ideológico-literarias en Hispanoamérica se
zabývá ideologickým pozadím tvorby vybraných autorů, které lze zařadit do
kategorie „boom latinskoamerické literatury“. Jedná se jak o klasiky jako
Alejo Carpentier, Julio Cortázar, Gabriel García Márquez nebo Mario Vargas
Llosa, tak o autory, kteří svým formátem nedosahují celosvětového věhlasu:
Eduardo Galeano, Ernesto Cardenal nebo Carlos Fuentes. Jednotlivé studie
předchází úvodní kapitola, která se snaží vymezit pojem ideologie a její vliv
v literatuře v jižní Americe.
V této monografii je analyzována tvorba Ernesta Cardenala, nikaragujského
básníka, spisovatele, katolického kněze, ale také politika a barda
komunistické revoluce. Autora studie upoutal především problém komunity, jeden
z klíčových konceptů katolické teologie, okamžitě rozpoznatelný v Cardenalově
tvorbě, která je poznamenaná jeho esteticko-filozofickým hledáním s
biblickými, náboženskými, sociálními a ideologickými aspekty v rámci
marxistického myšlení. Komunitní dimenze je zřejmě fundamentální otázkou v
literární tvorbě tohoto kněze ze Solentinamských ostrovů. Pojetí komunity u
Ernesta Cardenala se postupně vyvíjí od skupiny mladých lidí, kteří jsou
svázáni s opozicí a s bojem proti diktátorovi Anastasiu Somozovi, přes
církevní model skupiny rozjímajících mnichů, jakým byla křesťanská komunita
primitivistického umění, kterou on sám založil na Solentinamských ostrovech v
jezeře Nikaragua, a kde se vzdělávali a formovali budoucí revolucionáři. Od
roku 1979, kdy se k moci dostali sandinisté, dospívá Cardenal, v té době již
ministr kultury v nikaragujské vládě, ke konceptu komunity, která má
politicko-národní cíle, až nakonec začíná věřit v eschatologickou komunitu, do
níž jsou povoláni všichni v rámci světové revoluce. Tento nikaragujský autor
má tedy některé z povahových rysů Ježíše Krista, dona Quijota i Karla Marxe.
Je revolucionářem i poustevníkem prchajícím před kapitalismem, je koneckonců
básníkem i podporovatelem teorie třídního boje, i když v popředí u něj stále
zůstává Gándhího pacifismus. Všechno toto smícháno dohromady lze najít v jeho
poezii, která je konkrétní i patetická. V Cardenalově diskurzu se často
objevují prvky etiky, svatosti, mučednictví, boje, vlastenectví a nábožensko-
ideologické mise. Ježíš Kristus a starozákonní proroci zde zvěstují to, co
později vyjádřili Marx, Fidel nebo Mao. Abstracto: La presente monografía
analiza la creación de Ernesto Cardenal – poeta nicaragüense, escritor,
sacerdote católico y también político y cantor de la revolución comunista.
Llama la atención del autor de este estudio, sobre todo, el problema de la
comunidad concebida como uno de los conceptos clave de la teología católica,
cognoscible enseguida en la escritura de Cardenal como también relacionada con
las búsquedas estético-filosóficas de este escritor, enriquecidas con el
aspecto bíblico, eclesial, social e ideológico dentro del pensamianto
marxista. La dimensión comunitaria parece ser una cuestión fundamental en la
creación literaria de este sacerdote de Solentiname, que abarca tanto lo
terrenal como lo cósmico-escatológico. La concepción de comunidad en Ernesto
Cardenal evoluciona desde el grupo de jóvenes vinculados con la oposición y
con la lucha contra Somoza, a través de un modelo religioso del grupo de
monjes contemplativos, la comunidad-comuna contemplativo-artística fundada en
Solentiname en el Lago de Nicaragua, en la que se educaron y formaron los
futuros revolucionarios. A partir de la victoria sandinista en 1979, llega a
tener una noción de la comunidad de objetivos político-nacionales como
Ministro de Cultura en el gobierno de Nicaragua, para que, al final, llegar a
creer en una comunidad cósmico-escatológica, hacia la cual están llamados
todos en el marco de una revolución universal. Tiene, pues, este autor
nicaragüense algo de los rasgos de Cristo, de Don Quijote y de Marx. Es
revolucionario y ermita�o huyendo del capitalismo, es, finalmente, poeta y
promotor de la ideología de la lucha de clases, aunque en el primer plano
sigue apareciendo el pacifismo con el signo de Gandhi. Es todo eso al mismo
tiempo y tales rasgos se va descubriendo en su poesía que se guía por lo
concreto y lo patético. En el discurso cardenalino reaparece cada tanto el
elemento de la ética,
Antología de textos latinoamericanos, vydaná v univerzitním nakladatelství, je doplňkovým materiálem k publikaci Manual básico de literatura latinoamericana [Učebnice latinskoamerické literatury]. Tato antologie obsahuje základní údaje o autorech latinskoamerické literatury a jejich nejvýznamnějších dílech. Obsahuje texty 72 autorů - od Popol Vuha, cestopisů kronikářů, až po spisovatelé 20. století. Zahrnuje všechny žánry a různé literární tendence. Představuje jak celosvětově známé autory, tak i několik spisovatelů opomínaných (např. Barrett, Casaccia, Altamirano).
