Karel Hlaváček Ordre des livres

Karel Hlaváčeks zweite Lyriksammlung „Spät gegen Morgen“ verhalf ihm zum Durchbruch. Seine Gedichte bestechen teils durch eine äußerst suggestive Klangsprache, teils durch eine gewisse neugierige Jugendlichkeit. Zugleich scheinen Hlaváčeks Phantasien von Weltuntergang und Machtlosigkeit heutzutage besonders aktuell zu sein. Der einflussreiche Surrealist Vítězslav Nezval schätzte Hlaváček sehr, besonders für dessen von irrationalen Bildern geprägte Gedichte „Ich lasse die Viola in der tiefsten Stimmung klingen“ und „Es spielte wer Oboe“ (letzteres Gedicht, das zu keiner Sammlung gehört, ist in den Anhang unserer Ausgabe aufgenommen worden). Auch wurde Hlaváček – nicht nur wegen seines frühen Todes – oft mit dem tschechischen Nationaldichter Karel Hynek Mácha verglichen. Hlaváčeks Sammlung „Spät gegen Morgen“ gleicht Variationen auf ein bedrohliches Ende der Nacht, auf ein Ende der Angst, das bedrohlicher wirkt als die Angst selbst, auf das Ende eines Traums, aus dem man all seinen Schrecken zum Trotz nicht erwachen will, weil er ja auch schön ist. Die Düsternis ist bei Hlaváček stets auch ironisch und lustvoll.

Jako druhý svazek Kritické hybridní edice vychází po více než osmdesáti letech souborné vydání Díla Karla Hlaváčka. Čtenářské knižní vydání přináší v jednom svazku všechny autorovy básnické sbírky (Sokolské sonety, Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna, Žalmy), jež doplní v chronologickém sledu uspořádané časopisecky zveřejněné básně a básnické texty z pozůstalosti, z nichž některé nebyly dodnes tištěny. Svazek dále zahrnuje autorovu publicistiku, a to jak tu její část, která se tematicky váže k Hlaváčkovu angažmá v sokolském hnutí (programové stati, recenze, zprávy ad.), tak články vzniklé v době spolupráce s Moderní revue (zvl. např. výtvarné kritiky). – Vědecká elektronická edice (v aplikaci na přiloženém DVD) obsahuje kompletní Hlaváčkovo literární a výtvarné dílo: jeho básnické texty včetně jejich jednotlivých verzí (a to s transkripcí a s obrazovou podobou rukopisů), publicistické texty (s řadou dubií), dále pak obsáhlou autorovu korespondenci, Hlaváčkovy zápisníky a poznámkové bloky i jeho nerozsáhlé dílo překladatelské. Digitální edice taktéž nabízí výběr z hlaváčkovské ohlasové literatury. – Projekt je realizován za finanční podpory Ministerstva kultury ČR.

Monografie přináší hlubší analýzu vztahu k náboženství u dvou klíčových autorů frankfurtské školy - tradice, jež se hlásí k osvícenskému rozumu. Seznamuje tak čtenáře s aktuálním vývojem v oblasti dialogu rozumu a víry. Autor ukazuje, že první generace kritické teorie se i přes svůj racionalistický ateismus v mnohém inspiruje judeokřesťanskou tradicí. Tento vztah přitom autor považuje za tak úzký, že Adornovo dílo nazývá „kontemplativní eschatologií“, tj. považuje ji za druh neteistické „teologie“. V kontrastu s touto četbou je pak analyzováno pozdní dílo Habermasovo. Ten ve 21. století začal hovořit o „postsekulárním obratu“, a namísto dříve běžné ateistické kritiky se snaží vypracovat program vzájemného dialogu rozumu a náboženství. Kniha Habermasův přístup podrobuje kritice v tom smyslu, že pochybuje, zda se v tradici kritické teorie skutečně jedná o „postsekulární obrat“, či daleko spíše o nové, mnohem důslednější oddělení od náboženských tradic.

Monografie přináší hlubší analýzu vztahu k náboženství u dvou klíčových autorů frankfurtské školy – tradice, jež se hlásí k osvícenskému rozumu. Seznamuje tak čtenáře s aktuálním vývojem v oblasti dialogu rozumu a víry. Autor ukazuje, že první generace kritické teorie se i přes svůj racionalistický ateismus v mnohém inspiruje judeokřesťanskou tradicí. Tento vztah přitom autor považuje za tak úzký, že Adornovo dílo nazývá „kontemplativní eschatologií“, tj. považuje ji za druh neteistické „teologie“. V kontrastu s touto četbou je pak analyzováno pozdní dílo Habermasovo. Ten ve 21. století začal hovořit o „postsekulárním obratu“, a namísto dříve běžné ateistické kritiky se snaží vypracovat program vzájemného dialogu rozumu a náboženství. Kniha Habermasův přístup podrobuje kritice v tom smyslu, že pochybuje, zda se v tradici kritické teorie skutečně jedná o „postsekulární obrat“, či daleko spíše o nové, mnohem důslednější oddělení od náboženských tradic.

Předmětem tohoto díla je teoretické pojednání o kořenech a východiscích lidských práv na straně jedné, na druhé straně pak o některých aktuálních problémech jejich naplňování v České republice.

Vladimír Syrovátka (1938) je Čech narozený v Polsku, ale posunutím státní hranice se stal občanem Sovětského svazu, aniž by se stěhoval; od roku 1947 žije v Čechách. Život je, když… je jeho čtvrtou knihou aforismů. Vydal Štěstí na kolečkách (2005), Pokrok je blbec!? (2006) a Andělé s jedním křídlem (2008). Je znám svými dadavynálezy – dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o nichž bylo natočeno několik dokumentárních filmů (např. Svět podle Syrovátky, Absurdní sny pana Syrovátky, Beyond 2000 a další).

Karel Hlaváček je jedním z nejvýraznějších představitelů symbolismu a dekadence. Jeho melodická poezie odráží básníkovu rozervanou duši i pocit konce století. V našem výboru najdete básně plné výjimečných, nevšedních pocitů a představ, jemných nálad, nočních neurčitých a pohádkových krajin bez pevných obrysů a naplněných fantazií.

Pozdě k ránu, Mstivá kantiléna a Žalmy: nové vydání díla Karla Hlaváčka (1874-1898) obsahuje právě tyto tři básníkovy poslední sbírky, obecně považované za umělecky nejcennější. Karlu Hlaváčkovi nebylo ani dvacet čtyři let, když podlehl tuberkulóze. Přesto se zapsal do dějin české literatury jako jeden z nejvýraznějších dekadentních a symbolistických básníků a jeho básně takřka zlidověly, byl to právě on, kdo svou violu naladil co možno nejhlouběji. Ve sbírce Pozdě k ránu se mu díky nezaměnitelné hudebnosti a obraznosti veršů mistrovsky podařilo zachytit neobvyklé nálady a stavy. Ve Mstivé kantiléně se zaměřil na téma revolty a msty utiskovaných. Nedokončené Žalmy, inspirované duchovními texty, pak svědčí o autorově dalším vývoji a usilovném hledání nového výrazu.