Prohlášení národní kulturní památkou a kandidatura Ještědu k zápisu na seznam památek světového dědictví není pouze prestižním oceněním kvality, ale také prostředkem, jak garantovat jeho zachování do budoucna. Tato situace se netýká jen vysílače a hotelu na Ještědu, ale řady dalších staveb poválečné doby.
Publikace představuje projekty konverzí opuštěných skladů, textilek, továrních hal, pivovarů, hutí či elektráren. Soustřeďuje příklady z České republiky z let 2005 až 2015. Výběr, jenž představuje 42 nově využitých bývalých industriálních budov a areálů, vychází z podkladů Industriální topografie České republiky Výzkumného centra průmyslového dědictví Fakulty architektury ČVUT v Praze. Ve čtyřech tematických shlucích reprezentují pozoruhodnou škálu často i protichůdných přístupů a vyhraněných architektonických konceptů, nákladných přestaveb i nenáročných úprav a vtipných intervencí, podle konkrétní situace i podle možností, kolik toho jsme schopni - ale i ochotni - z minulé zkušenosti do dnešních dnů přenést a vstřebat. Vypovídají o rozdílných motivacích a společenské atmosféře, o neklidu změny i potřebě kontinuity.
Obrazová publikace s dvěma stovkami barevných fotografií Pavla Friče představuje unikátní architekturu a typologii industriálních staveb, navazující na odpovídající technologie jednotlivých průmyslových odvětví. Zachycuje nejenom to, co zbylo z definitivně skončené průmyslové éry v naší paměti., naznačuje současně východiska pro nové postindustriální využití tohoto dědictví, od stavebních konverzí po alternativní uměleckou inspiraci. Kniha vychází v roce 300. výročí českého technického vzdělávání a těží z mnohaletého bádání památkářů, teoretiků a historiků architektury z okruhu Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT v Praze.
Vyšlo při příležitosti mezinárodního bienále Industriální stopy 2009. Publikace připomíná stavby a areály průmyslového dědictví České republiky nenávratně zničené v letech 1999–2009 i budovy v současnosti bezprostředně ohrožené. Vydalo ji VCPD ČVUT ve spolupráci a s finanční podporou ČKAIT. Vychází z Registru VCPD a opírá se současně o dokumentaci v dostupných archivech, o rešerše dobového i současného tisku, konzultace na městských a místních úřadech, kontakty na demoliční firmy; významná byla pomoc památkových úřadů a pracovníků muzeí, odborníků na minulost jednotlivých oborů, důležité byly také podněty přímo z pole od nadšenců pro průmyslovou historii. Soustřeďovali jsme informace k oborům, jejichž stavby poslední léta mizí alarmujícím tempem, ačkoliv neproběhlo alespoň jejich základní zdokumentování. Současně s publikací byla v rámci mezinárodního bienále Industriální stopy 2009 představena stejnojmenná výstava, instalovaná v dosud nepřístupných a nerekonstruovaných prostorách Staré kanalizační čistírny v Bubenči od 19. září do 18. října 2009.
Na průmyslové dědictví můžeme nahlížet jenom jako na budovy a areály sloužící průmyslu, obchodu a dopravě, jako na stroje a vybavení, které už dávno neplní svůj účel. Zasluhují památkovou ochranu a oceníme je jako součást muzejních sbírek. Pokud nepřekročíme tento rámec, nelezneme v průmyslovém dědictví estetickou hodnotu a příjemnou nostalgii po zašlé slávě, ale část jeho tajemství nám zůstane skryta. Kniha představuje proces industrializace jako dobrodružství ducha, triumf vynalézavosti, oslavu dovednosti a průmyslového dědictví jako jeho stopy.
