Jindřich Zelený Livres

La Krisis, dont le manuscrit principal date de 1935-1936, est en vérité le testament de Husserl. Cela seul suffit à en assurer l'importance, du point de vue des études husserliennes. Mais la fascination que ce texte exerce a une origine et des raisons plus profondes. C'est qu'en lui ne se termine pas seulement, l'histoire de l'entreprise phénoménologique, commence un tiers de siècle plus tôt, ni seulement (du même coup) l'histoire de la philosophie occidentale moderne - cette odyssée du Savoir dans le retour au Soi ; en lui s'achève également le destin qui gouverne cette histoire. La méditation husserlienne est ici construite entièrement sur un renversement : dans un premier mouvement, en effet, on recule en deçà de la ration pura des modernes par une longue et magnifique dé-construction de l'histoire de la philosophie moderne, jusqu'à faire apparaître dans la Lebenswelt le refoulé et l'oublié de toute cette histoire. Mais dans un deuxième mouvement, la Lebenswelt se scinde en Welt et Leben - dissociation dans laquelle le premier devient un constitué, le second sa constitution dans l'égologie absolue. Le pivot du renversement étant l'équivoque de la phénoménologie de la perception.

Autor rozebírá svéráznou logickou výstavbu Marxova ekonomického díla jako vědeckého systému, pojetím zcela nového v dějinách vědy. Nejde však o práci historickou. Marxovo řešení některých otázek pomáhá procesu dialektickomaterialistické integrace v soudobém vědeckém myšlení a shromažďuje látku pro marxistickou obecnou metodologii soudobé vědy. Jeho dialektickomaterialistickou strukturálně genetickou analýzu proniká autor z mnoha hledisek.Osvětluje vztah logického a historického, vztah příčinnostní, roli matematického a formálně logického vyvozování apod.

Rozbor se snaží doložit, jak Marxovy názory souvisí s vývojem německé transcendentální filosofie, vyvolané Kantovým učením. Autor analyzuje a interpretuje Marxovy kritiky Hegela v jejich jednotlivých etapách, zvláště ty, které spadají do Marxova vývojového období od Ekonomicko-filosofických rukopisů z r. 1844 k Německé ideologii z r. 1845-1846. Jedním z předních úkolů práce bylo pozitivně se vyrovnat s literaturou (Löwith, Calvez, Popitz aj.), která -třebaže z nemarxistického hlediska - se zabývá Marxovým poměrem k filosofické tradici tak, že teoreticky argumentuje a je založena na důkladné znalosti látky.

In diesem Buch aus dem Nachlaß von Jindřich Zelený geht es um die Konzeption einer dialektischen Ontologie , d. h. um das Nachdenken über die Natur und die Zusammenhänge der Seinsweisen dessen, was ist und sein kann. Sie knüpft an die protophilosophische europäische Tradition an, die von den griechischen Denkern, namentlich Aristoteles, ausgeht, und bemüht sich um die philosophische Bearbeitung der wissenschaftlichen Entdeckungen sowie der Lebenserfahrungen der Menschen des 20. Jahrhunderts. Die dialektische Ontologie will die Arbeit des kritischen rationalen Denkens fortsetzen. Sie will unter unseren heutigen Bedingungen an die Tradition anknüpfen, welche durch die Namen der durchdringenden Denker der Vergangenheit – Aristoteles, Descartes, Kant, Marx u. a. – gekennzeichnet ist. J. Zelený konzentriert sich auf Schlüsselprobleme zum Begreifen der Eigentümlichkeit der ontopraxeologischen dialektischen Ontologie und zu deren weiterer Artikulation, insbesondere im Verhältnis zum Begriffskomplex von Freges Kalküllogik. Es geht um das Problem der Beziehung gegensätzlicher ontologischer Bestimmungen wie Ruhe und Bewegung, Eines und Vieles, Verbundenes und Unterbrochenes, Positives und Negatives, Regelmäßiges und Unregelmäßiges, Beschränktes und Unbeschränktes usw.

Sborník, sestavený z výňatků Marxových, Engelsových a Leninových prací a korespondce, dává nahlédnout do myslitelského díla tvůrců filozofie nového typu - marxismu-leninismu. Tato nová revoluční filozofie, jejíž teoretický základ tvoří dialektický a historický materialismus, umožňujevysvětlení nejen ekonomických, ale i nadstavbových jevů. (2., rozšířené vydání)