Horace Stanley McCoy a documenté les difficultés rencontrées par les Américains pendant la Grande Dépression et l'après-guerre dans ses romans durs et réalistes. Bien que sous-estimé de son vivant, McCoy est aujourd'hui reconnu comme un pair de Dashiell Hammett et James Cain. Son œuvre a exploré les aspects les plus sombres du rêve américain et le tribut psychologique de la pression extrême. Le style distinctif de McCoy est connu pour sa concision et son imagerie puissante.
Gloria et moi avions été prévenus par de vieux routiers que la seule façon de tenir le coup jusqu'au bout dans un marathon de danse, c'était d'utiliser au mieux ces pauses de dix minutes grâce à une méthode précise : apprendre à manger son sandwich tout en se rasant et en se faisant soigner les pieds, apprendre à lire les journaux en dansant, apprendre à dormir sur l'épaule de son ou de sa partenaire ; mais tout cela, c'étaient des trucs de métier qui demandaient de l'entraînement.
Kniha vypráví příběh o složitém úniku z vězení, při němž byl zabit vězeň, pro kterého byl útěk zorganizován, a na svobodu se dostává jeho náhodně vybraný společník Ralph Cotter. Tento odvážný kousek Cottera zavede do prostředí plného zločinu, machinací a vyděračství, kde ho pohrdání zákonem, řádem a lidským životem zavádí na cestu nekonečného zla. Román posloužil jako předloha pro kultovní film s Jamesem Cagneym v hlavní roli.
Společné vydání dvou románů (Měl jsem zůstat doma, 1938; Koně se přece střílejí, 1935) amerického prozaika Horace McCoye (1897–1955), které nemilosrdně a bez příkras vypovídají o tragédii generace Ameriky třicátých let, o ztrátě iluzí, o lidské důstojnosti a ponížení.
