Jiří Homoláč Livres

Monografie navazuje na tradice pražské funkční stylistiky a snaží se dosavadní výzkumy stylové variantnosti českých textů doplnit a obohatit. Vychází z textů, které do komunikačního procesu vstoupily v posledních letech; respektuje kontinuitu stylového vývoje a současně poukazuje na některé vývojové tendence. Stylistické dění spojuje s výraznými komunikačními sférami (sféra komunikace běžné, institucionální, odborné, učební, mediální, reklamní a literární). Publikace je určena lingvistům, studentům jazykovědných oborů, profesionálním uživatelům češtiny (učitelé, překladatelé, redaktoři) či specializovaným zájemcům (žurnalisté, reklamní textaři); bohatý a diferencovaný výběr analyzovaných ukázek různých žánrů by mohl zaujmout i širší okruh čtenářů. Tým autorů publikace tvoří především členové a spolupracovníci oddělení stylistiky a textové lingvistiky Ústavu pro jazyk český AV ČR; někteří členové týmu působí hlavně nebo zároveň na pražských vysokých školách. Oddělení se dlouhodobě zabývá výzkumem v oblasti stylistiky, sociolingvistiky, analýzy dialogu, specifických rysů výstavby mluvených a psaných textů.

Zprávy z Černé kroniky autor používá jako materiál pro zkoumání úlohy jazyka při opakování a vytváření nejrůznějších stereotypů a předsudků.

Analýza čtenářských reakcí na články o Romech a lokálních interakcí v internetových diskusích.

Monografie z oblasti literární sémiotiky se věnuje osvětlení pojmu intertextualita.

Tento sborník obsahuje studie vzniklé v rámci dvou projektů podpořených agenturou Research Support Scheme (nadace Open Society Fund) a Grantovou agenturou ČR. Předkládané poznatky a hypotézy vycházejí z analýzy českých, slovenských a maďarských materiálů, především novinových článků a televizních diskusí z let 1991–1995. Kromě autorů jednotlivých příspěvků se práce na tomto projektu v určité míře podíleli i účastníci semináře Aktuální otázky sociolingvistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. I když jednotliví autoři budovali poměrně rozsáhlé korpusy dat, užívali pouze kvalitativní metody. Rozdílné typy dat však byly analyzovány různými druhy kvalitativních metod. Analýza novinových textů využívala metod běžných v lingvistické stylistice, v kvalitativně orientované obsahové analýze a v kritické analýze diskursu. Televizní diskuse byly analyzovány pomocí aparátu konverzační analýzy. Jako užitečné analytické nástroje, aplikovatelné na různé typy dat (tj. články a diskuse), se ukázaly být některé pojmy pocházející z etnometodologie, a to nejen z konverzační analýzy, ale i z tzv. členské kategorizační analýzy. Speciální pozornost byla věnována konceptu masmediální dialogické sítě.

Předmluva… to jsou slova, která se píšou vždycky na úplném začátku knížky. Před mluvením – nebo vlastně před tím, co je napsáno. Chceme Vás na tom začátku pozdravit a přivítat. Vás všechny, kteří otevíráte naši učebnici a budete se z ní učit. Víme, že naučit se česky číst a psát pro Vás vůbec není jednoduché. (Ale i pro nás slyšící je moc těžké naučit se rozumět, když ukazujete, a povídat si s Vámi Vaším jazykem.) Moc bychom si přáli, abyste se nebáli a učili se rádi. A abyste se při tom i bavili a smáli. Protože učit se jazyk je těžké, ale taky zábavné a zajímavé. A ještě lepší je NAUČIT se jazyk: umět si číst knížky, noviny a časopisy, filmové titulky. Rozumět víc světu, studovat.

Východiskem dosavadních popisů syntaxe češtiny jsou převážně psané texty; syntax mluvených projevů (zejména těch nepřipravených a polopřipravených) byla zkoumána jen výjimečně. Členové autorského týmu vycházejí z přesvědčení, že lze popsat určité obecné charakteristiky běžně mluvené češtiny, které nepředstavují žádné „nepravidelnosti“ či „odchylky“, na pozadí textů samých. Zaměřují se na popis syntaktické a textové výstavby mluvených projevů se zřetelem k absenci ostře ohraničených jednotek; výpovědní jednotky analyzují jako nedílnou součást dialogických replik a důsledně přihlížejí k jejich funkci v projekčních a interakčních mechanismech. Velkou pozornost věnují rozsáhlé a diferencované kategorii „diskurzních markerů“. To vše spojují se soustavnou interpretací zvukové stránky, hlavně prozodických prostředků. Data pro výzkum byla čerpána především z korpusů mluvené češtiny, ale i dalších doplňkových zdrojů.