Veronika Faktorová Livres

Kniha vychází u příležitosti sta let od úmrtí spisovatele pevně spjatého s místem, které má pro Čechy specifickou hodnotu. Karel Klostermann (1848-1923) coby tvůrce kdysi jedinečné reprezentace Šumavy totiž dodnes určuje, jak se Češi k rozsáhlému pohoří vztahují. Kniha se proto odklání od obvyklé prezentace autorova života a díla a vydává se cestou výkladu "básníka Šumavy" jakožto kulturního a literárního fenoménu, jenž v sobě zahrnuje jevy, jako je nástup masového turismu, nacionalizace okrajových oblastí či rozvoj knižního trhu orientovaného na profit. Záměrem knihy je problematizovat vžité etikety "svědek zániku staré Šumavy" či "apoštol smíření mezi Čechy a Němci", a umožnit tak vrátit autora z oblasti ideologie do oblasti interpretace. Publikace není oslavou, nýbrž terapií.

Kolektivní monografie navazuje na publikaci Město. Vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění z roku 2011. Mezioborovou perspektivu získává především díky pohledům estetika Karla Stibrala, antropologa a kulturního geografa Přemysla Máchy, kunsthistorika Petra Tomáška a historika architektury Martina Strakoše; literárněvědné uvažování o fenoménu krajiny, jež v knize převažuje, našlo svá ohniska v oblasti starší české literatury, v rámci realismu jako uměleckého směru a zobrazovací metody nebo v šířeji pojatém regionálním záběru. Úvod obsahuje přehled dosavadního domácího humanitně zaměřeného bádání o krajině, v závěru jsou hledány souvislosti mezi představenými aspekty a jednotlivými autorskými přístupy. Vedle sebe se zde mj. ocitají autoři barokní, Zeyer, Klostermann a Rais s Josefem Knapem, Květou Legátovou či Garym Snyderem, obrazy industriálního Ostravska sousedí s krajinami reprezentujícími Beskydy a Jeseníky.

Publikace otevírá formou dílčích sond otázky klíčové pro téma literárního transferu. Reflektuje problematiku překladu a roli překladatele, věnuje se českým překladům anglické a americké literatury v posledních třech dekádách i recepci české literatury v Bulharsku a bulharské literatury u nás po roce 1989. Jednotlivé kapitoly monografie se zabývají rovněž projektem Tschechische Bibliothek ve vztahu k otázce kánonu, transferem orálnosti ve frankofonních literaturách, podílem literárních a kulturních periodik na recepci cizích literatur či rolí paratextu při čtení literárního díla. Tematizována jsou rovněž filmová zpracování povídky Milana Kundery „Falešný autostop“, neboť právě adaptace mohou podstatným způsobem ovlivňovat to, co je v centru zájmu autorů a autorek této monografie – život literárního díla v zahraničním kontextu.

Podtitul: "Podoby obrozenského cestopisu". Monografie analyzuje poetiku opomíjeného žánru - cestopisu - v našich zemích a sondou do vydaných textů pomáhá k orientaci v jejich rozmanitosti. Cestopis v první polovině 19. století byl žánrem dynamickým a vnitřně rozrůzněným. Jeho konkrétní podoby se utvářely v přechodech mezi uměním a vědou, populárností a uměleckou exkluzivitou i didaktickým a estetickým zaměřením. Literárnost cestopisu je dokladem působnosti aktuálních uměleckých diskursů a tendencí s nimi spojených.

Kniha představí výjimečnou rakouskou cestovatelku Idu Lauru Pfeifferovou, která v průběhu 40.–50. let 19. století podnikla několik cest, včetně dvou výprav kolem světa. Během nich navštívila řadu blízkých i vzdálených míst: Palestinu, Egypt, Island, Skandinávii, Chile, Brazílii, Indii, Čínu, Tahiti aj. Své cestovní zážitky a poznatky zveřejnila v několika cestopisech, které si získaly značnou čtenářskou odezvu, Pfeifferová, zvláště od vydání Ženy na cestě kolem světa (Eine Frauenfahrt um die Welt, 1850), patřila k nejpopulárnějším cestopiscům své doby. Cestopis vyšel česky už v roce 1846 zásluhou J. E. Š. Křečka. Komentovaná edice Veroniky Faktorové si klade za cíl přiblížit dílo a osobnost jedné z prvních modeních cestovatelek i zohlednit místo, které obrozenecký překlad tohoto textu zaujímá v kontextu české literatury.

Publikace Krajina - maska přírody? zkoumá estetický postoj ke krajině. Tento pojem byl v nedávné době pro přílišnou zatíženost historickým spojením s výtvarným uměním odsouván stranou či nahrazován pojmem environment, nicméně tato kniha se pokouší ukázat na jeho adekvátnost v některých kontextech či ho naopak problematizovat z nových stran. Zkoumáno je i jeho použití ve světovém i českém kontextu. Kniha je doplňena obrazovou přílohou.

Víno, ženy, zpěv: V(d)ěčné téma literárních dějin: Studie z literatury ad honorem Dalibor Turček. Soubor studií Víno, ženy, zpěv má demonstrovat nejen radost a veselí. Téma v sobě skrývá i závažnější odkazy. Příspěvky obsažené v knize se rozpínají od středověké literatury po tvorbu 20. století, překračují různé žánry, „zpěv“ je jim synonymem nejrůznějších (pro)jevů spjatých s poezií. Volbou tématu se autoři ocitly na rozlehlém badatelském poli, umožňujícím pohyb napříč různými jazykovými a kulturními oblastmi, ba i různými obdobími. Autoři však věří, že kniha jako celek neprokazuje pouze „věčnost“ zvoleného tématu, ale přináší i nové poznatky, které by závažnější úhel pohledu inicioval jen stěží, pokud vůbec.