Miloslav Klíma Livres

Výjimečná kniha názorů na vztah umění a vědy z per našich předních exaktních a společenských vědců a lékařů. Řešitelé projektu Registru uměleckých výstupů (RUV), který se snaží zrovnoprávnit financování vysokých uměleckých škol a škol s uměleckými programy s ostatními univerzitami a vysokými školami, vyzvali k tomuto úkolu na šedesát českých a slovenských vědeckých osobností, z nichž svými texty přispěly bezmála tři desítky. S velkými díky jsme uvítali především účast doyena světové sociologie profesora Zygmunta Baumana, který se o projekt živě zajímá.

Významný divadelní dramaturg a profesor DAMU nabízí ucelený pohled na dramaturgii, obor, který jinak neoplývá odbornou literaturou. Je to souhrn obecných poznatků a vlastních zkušeností z bohaté dramaturgické praxe, doplněný literaturou ke studiu dramaturgie. Kniha poslouží nejen zájemcům o hlubší poznání divadla, ale je to i vhodná příručka pro studenty divadelní dramaturgie a zájemce o tento obor. Úvodní analýzou termínu přispěl estetik prof. Bohumil Nuska. Svazek 24 edice Teatrologie. Dotisk r. 2018 se stejným ISBN, přiřazeno číslo svazku 27 v edice Teatrologie.

THESEUS Now, fair Hippolyta, our nuptial hour Draws on apace : four happy days bring in Another moon ; but O, methinks how slow This old moon wanes ! She lingers my desires, Like to a step-dame, or a dowager, Long withering out a young man's revenue. HIPPOLYTA Four days will quickly steep themselves in night: Four nights will quickly dream away the time : And then the moon, like to a sliver bow New-bent in heaven, shall behold the night Of our solemnities... THESEE Et maintenant, belle Hippolyta, voici notre heure nuptiale qui approche à grands pas. Dans quatre heureux jours apparaîtra la nouvelle lune. Elle étire mes désirs ainsi qu'une marâtre ou une douairière qui laisse se dessécher le revenu d'un jeune homme. HIPPOLYTA Quatre jours s'évanouiront vite dans la nuit ; quatre nuits se dissiperont vite dans le rêve ! Alors la lune, comme un arc d'argent qui vient de s'incurver dans le ciel, contemplera la nuit de notre union solennelle. THESEE Va, Philostrate, entraîne aux réjouissances la jeunesse d'Athènes ; éveille l'esprit de la gaîté, agile et bondissant ; renvoie aux funérailles la mélancolie : cette pâle commère ne sied pas à nos festivités... Traduction de Jules Supervielle et Jean-Louis Supervielle.

Paličovou dcerou je Rozárka, dcera venkovského šumaře Valenty, který propil celý majetek. Rozárka slouží v Praze a přijela domů na pohřeb své matky. Zchátralý otec slíbí v den pohřbu Rozárku za hospodyni koňskému handlíři Podleskému; myslí si, že tak přijde k penězům na pití. Rozárka se však otci vzepře a vrátí se do služby do Prahy. Před odjezdem se ještě postará o útulek pro své dvě sestřičky u broukavé, ale dobrosrdečné tety Šestákové, otcovy sestry. Otec zatím ze zlosti, že mu Rozárka neudělala po vůli, zapáli svou chalupu a uteče do Prahy. V té době se vrátil do Prahy Pavel Kolínský. Kolínský byl kdysi ctitelem paní Šestákové. Valenta však nepřál tomu, aby si sestra vzala Kolínského - v Hamburku jej ze zášti hodil do moře. Pak jej ovšem hryzlo svědomí, že zahubil člověka; ale Kolínský se zachránil, dostal se do Ameriky a nyní se vrací společně s mladým indiánem Prokopem, kterého se ujal jako sirotka. V rozmluvě s Rozárkou se jí otec přizná, co doma provedl. Rozárka chce však otce zachránit, a proto prohlašuje, že to byla ona, kdo zapálil chalupu. Prokop však, který vyslechl, co Rozárka rozmlouvala s otcem, oznámí úradům, jak se věci mají a kdo je tedy žhářem. Rozárka je zdrcena. Kolínský se chce vrátit do Ameriky a teta Šestáková jede s ním. S nimi jede také Rozárka se svým Toníkem Jedličkou, aby za mořem zapomněla.

Doplňky – bibliografie – rejstříky. Závěr šestidílného edičního projektu Odkaz Jana Grossmana divadelníkům, připraveného týmem prof. Miloslava Klímy z DAMU. Během práce na šestisvazkové edici se podařilo získat nové svědectví Grossmanových současníků, kolegů a přátel (Lucie Bělohradská, Ilja Racek, Václav Mareš, Ivan M. Havel, Vladimír Justl, Viola Fischerová, Jan Přeučil, Hana Smrčková, Miroslav Krobot, Marie Málková, Zdeněk Urbánek a Ludvík Kundera), přiřazeno je několik recenzí Grossmanových inscenací ze samizdatového periodika Dialog (od Evy Stehlíkové, Vladimíra Mráčka a Jaroslava Someše) a také soubor raných Grossmanových textů z roku 1945. Základem svazku je kompletní bibliografie, sestavená Miroslavou Přikrylovou, a rejstříky ke všem šesti svazkům edičního projektu. Fotografie na obálce je od Viktora Kronbauera a ve frontispisu od Jaroslava Krejčího.

John Gabriel Borkman je Ibsenovo pozdní psychologické komorní drama, které se ve všech částech soustředí na Borkmanův osud. Postavy jsou hluboce psychologicky propracovány. Je to hra především o životních iluzích. Stárnoucí postavy obětovaly celý svůj život vyšším cílům (kariéra, výchova), ale na sklonku života se ukazuje, že z této snahy něco dokázat zbyly jen trosky. Život v iluzi a sebeklamu je typický pro titulní postavu John Gabriela, který stále věří, že je jakýmsi spasitelem, který všechny své činy udělal z nejlepších pohnutek a snaží se to dokázat i společnosti. I další charaktery hry lžou samy sobě. S touto generací žijící v neustálé lži kontrastuje generace mladá, která jde za svými sny, nebojí se změny a řídí se především svou svobodnou vůlí, nikoliv konvencemi. Kniha obsahuje text hry, seznámení s autorem, pojednání a úvahy, poznámky režiséra Ľubomíra Vajdičky, Ibsenovy hry v Národním divadle, divadelní program (premiéra 3. 12. 1998 ve Stavovském divadle) a portréty inscenátorů a herců.