István Örkény Livres

ÖsszefoglalóTóték. Egy család portréja, egy megszálló vendéggel, "a mélyen tisztelt Őrnagy úrral" - alapmű a 20. századi történelem, a háborúk és diktatúrák alulnézetében. Az Egyperces novellák mellett Örkény legnépszerűbb alkotása. Kisregényként az új magyar próza zászlóshajója volt, számtalan kiadást élt meg. 1967-ben színpadi változata is elindult magyar és nemzetközi diadalútjára, 1969-ben pedig Fábry Zoltán rendezésében legendás film született belőle, az Isten hozta, őrnagy úr!Rózsakiállítás. A cím az író fricskája szerint a cenzúra szülte változat - hiszen a komor Meghalunk a szocialista életérzést roncsolta volna -, de ma is elfogadhatatlan volna hivatali képmutatóknak. Merész és fakulatlan remeklés. 2007-ben Az igazi halál címen Pacskovszky József rendezésében ugyancsak film készült belőle Örkény keserű játékkedvének megfelelően: egy forgatás története leforgatva..

Dve novely slávneho maďarského spisovateľa a dramatika Istvána Örkényho: Tótovci, ktorých syn je na vojne, prijmú vo vidieckom dome na zotavenie jeho veliteľa. Keďže od majora závisí budúcnosť ich milovaného dieťaťa, vychádzajú v ústrety jeho čoraz absurdnejším požiadavkám. Mačacia hra je príbehom dvoch sestier, ktoré delia stovky kilometrov, ale aj tak sú si najbližšie na svete. Príbeh o hľadaní lásky, sebaúcty, tolerancie a porozumenia.

Soubor povídek seřazený do několika částí: Z počátků tvorby Válečná léta Po návratu domů Padesátá léta Pocta Kafkovi Od 60. let do konce tvorby Ze zažloutlých rukopisů Přeložil Milan Navrátil

Zborník kratučkých poviedok a esejí, ktoré vyšli samostatne pod veľmi výstižným názvom MINÚTOVÉ POVIEDKY je doplnený o najznámejšie autorove divadelné hry: KOČIČÍ HRA a TÓTOVCI

In Terézia Moras Übersetzung sorgten sie vor Jahren für Begeisterung: die Minutennovellen von István Örkény, Kürzesttexte, »scharf, unerbittlich, gnadenlos: poetisch« (Péter Esterházy). Geschrieben in den wenigen freien Stunden, die er der Geschichte abtrotzen konnte. Diese Bedingungen galten noch radikaler für den dokumentarischen Roman Lagervolk. Örkény kam 1942 als jüdischer Arbeitsdienstler an die Ostfront. Das ungarische Armeekorps, in dem er diente, wurde Anfang 1943 am Don vernichtend geschlagen, die Überlebenden gerieten in Kriegsgefangenschaft. Zu Rodungsarbeiten an einer Bahnstation bei Tambow verurteilt, begann Örkény Aufzeichnungen zu machen - »mit etwas Bleistiftähnlichem auf Tabaksbeutel, die mir die Russen gegeben hatten«. Als sich herumsprach, daß er schrieb, strömten seine Leidensgenossen herbei. »Alle beeilten sich, etwas beizutragen: Daten, Erfahrungen, Namen, Tragödien, aber auch Anekdoten. Nicht ich habe dieses Buch geschrieben, sondern dreihunderttausend Ungarn in der Sowjetunion. Ich war nur ihr Chronist.« Zehn Lebensgeschichten, die weit in die Zwischenkriegszeit zurückgreifen, erweitern das Buch zu einer großen Erzählung voller ethnographischer und soziologischer Details. So präzise Hunger, Heimweh und Zwangsarbeit in Das Lagervolk geschildert sind, so unverkennbar atmet das 1947 veröffentlichte Werk den Geist der Hoffnung auf ein neues, freies, humanes Europa.

Soubor krátkých povídek Istvána Örkenyho. Označení "grotesky" je v tomto případě nadmíru trefné, protože za jejich ztřeštěným zevnějškem se skrývají vážná témata. V některých povídkách se autor vrací do období druhé světové války nebo do období těsně po ní.