Jan Stříbrný Livres

Biografický slovník Mučedníci a oběti pro Krista zachycuje životní osudy katolických křesťanů všech národností žijících v českých zemích, kteří násilně zahynuli zejména v období dvou totalitních režimů 20. století. Více než 250 detailně zpracovaných životopisných hesel zachycuje perzekuci kněží, řeholnic, řeholníků, katolických laiků, v mnoha případech i celých rodin a řeholních společenství. Slovníková příručka je rozčleněna do tří oddílů. První zachycuje běsnění nacistických okupantů za druhé světové války (1938–1945). Druhý připomíná kněžské a řeholní oběti tzv. divokého odsunu Němců v roce 1945. Třetí část shromažďuje poznatky o obětech komunistického režimu (1948–1989). Kniha, na níž se pod vedením Jana Stříbrného podílelo čtyřicet autorů, je dosud nejúplnější prací o svědcích víry a obětech z řad katolických křesťanů v naší zemi.

Sborník příspěvků z konference pořádané Českou křesťanskou akademií, Centrem pro studium demokracie a kultury a Ústavem pro současné dějiny v roce 2000 v Emauzském klášteře v Praze. Autoři se snaží vystihnout důležité momenty církevních dějin na začátku 50. let (boj státu a komunistické strany proti církvi, perzekuce řádů, likvidace řeckokatolické církve, literatura oné doby apod.). Přispěvatelé: Karel Kaplan, Edita Mendelová, Václav Vaško, Jindřich Charouz, Zdeněk Boháč, Jiří Trávníček a další. Vyšlo ve spolupráci s ČKA.

Sborník příspěvků z konference pořádané Českomoravskou generální delegaturou Řádu karmelitánů, Českou křesťanskou akademií a Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR ve spolupráci s Arcibiskupstvím pražským 21.-22.5.2002 v Praze.

Monografie nabízí zevrubné seznámení s životem Josefa Zvěřiny v letech 1913–1967, předkládá celoživotní bibliografii jeho publikovaných prací (včetně samizdatu) a rukopisných, resp. strojopisných materiálů, a poskytuje diachronní analýzu tohoto materiálu. První dva aspekty, třebas relativně samostatné hodnoty, slouží aspektu třetímu: biografická a bibliografická studie plní propedeutickou funkci ve vztahu k uchopení Zvěřinovy reflexe. Dějiny osoby a jejího díla se tak stávají dějinami poznání, jímž žila. Právě výjimečná souvislost mezi Zvěřinovým životem a jeho reflexí je naznačena slovy „odvaha být církví“, jimiž on sám nazval jednu ze svých nejslavnějších studií a jež jsou vložena do názvu celé knihy. Napovídá se jimi, že Josef Zvěřina „byl církví“ zcela mimořádným způsobem a toto „bytí církví“ také reflektoval.