Krátké povídky z přírody ze všech ročních období, doplněné zkratkami ze života lidí. K vydání připravil a doslov napsal Vladimír Binar.
Stanislav Vodička Livres







Planina ticha je knížka moudrá, Stanislav Vodička zná zákoutí lidského srdce, všechny ty odvěké lidské vlastnosti, které přecházejí z minulosti do přítomnosti - se shovívavým humorem a jemnou ironiíí odhaluje lidskou malichernost a velikášství, ale s pochopením se sklání k lidské úzkosti a hledání pravých hodnot života.K vydání připravil a doslov napsal Vladimír Binar.
Stanislav Vodička je znám jako autor přírodních básnických próz z okolí Tasova: Tam, kde usínají motýlové (1978), Planina ticha (1983) a Jepičí okamžiky (1990). Tyto prózy v době svého vydání zaznamenaly mimořádný čtenářský i kritický ohlas. Kniha Básník Jakub Deml v Tasově je jedinečným svědectvím o životě velkého českého básníka. Její autor v úvodu k ní říká: „Když mi bylo třicet pět roků, seděli jsme s Jakubem Demlem v mé dílně, a když jsem mu sdělil své výročí, tak se hlasitě rozesmál a řekl: „To dyž mně bylo tolik let, tak jsem sekal kolem sebe hlava nehlava. Jen se hlavy kutálely.“ Čtenáři jeho knih to znají. Zaznamenávám krátký úsek jeho života. Není to nic víc než vzpomínky na Jakuba Demla v Tasově, a jestliže přece jenom někdy zabrnknu o jeho pero, potom je to proto, že když jsem ho doprovázel domů a zastavili jsme se na té lávce ze dvou otesaných trámů, která vedla přes tasovský potok, a on se zadíval do vody, kde se projížděly rybky, tak jenom jako by povzdechl: „Běličky, rybičky". Byla to neoddělitelná součást našich kroků. S takovým záměrem vzpomínám.“
Z dopisů Stanislava Vodičky Petru Holmanovi 1973-1982
- 80pages
- 3 heures de lecture
Útlá kniha přináší sebrané listy Stanislava Vodičky, vyučeného knihaře, přítele básníka Jakuba Demla a literáta působícího v Tasově a Velkém Meziříčí znalci díla Otokara Březiny Petru Holmanovi.
Souborné vydání drobných próz s přírodními náměty, poetické, kontemplativní reflexe, jazykově kultivované a básnivé.
Kniha krátkých povídek o přírodě, naplněných hlubokou moudrostí autorovy životní zkušenosti, stmelených v jednotný celek pochopením člověka a světa. Rámec přírodních líčení přesahuje filozofující moudrost, do které je položen smysl díla.