Kultovní román o věčném hledání pravdy, o vyčerpávajícím boji proti lidskému utrpení a chudobě, o zápasu s falší a přetvářkou. Hlavním hrdinou je katolický kněz, který jako misionář strávil 35 let svého života v Číně. Je to člověk moudrý, poctivý, pevného charakteru. Posuzuje lidi nikoli podle náboženského vyznání, ale podle jejich skutečných vlastností, činů a názorů. Sám se dostává do neustálých rozporů se svými představenými, nedokáže však upustit od svých celoživotních zásad, a proto oblibu nachází jen u ubohých, utlačovaných a trpících lidí, kterým je často jedinou oporou.... celý text
Slavné Grossmanovy studie o malých scénách, divadle a filmu, Laterně magice, o scénografii, režii, herectví, divadelním školství, divadle v Brně, Praze, Olomouci, jakož i polemické příspěvky, odpovědi v anketách ad. uzavírají komplet publikovaných statí našeho nejvýznamnějšího divadelního teoretika druhé poloviny XX. století. Fotografie na obálce je dílem Jaroslava Krejčího, dvojportrétem Marie Málkové a Jana Grossmana přispěl do frontispisu Viktor Kronbauer.
Jan Kerbr soudí, že se jedná o „jedno z nejhodnotnějších děl teatrologické literatury posledního desetiletí“ (Nové knihy) a Zdeněk Hořínek napsal do Lidových novin: „Grossmanovský ediční projekt nakladatelství Pražská scéna vrcholí dvěma svazky textů o divadle, jimž vystoupí zřetelně najevo rozměr Jana Grossmana jako nejvýznamnějšího divadelního myslitele našich poválečných let“.
Vize, metody a techniky herectví 20. století.
Významný teatrolog analyzuje moderní hereckou tvorbu, v ohnisku jeho zájmu jsou Stanislavskij a jeho systém, Michail Čechov, Strasberg, Appia, Craig, Decroux, Lecoq, Vachtangov, Mejercholdova biomechanika, expresionisté, futuristé, dadaisté, Brecht a Kantor. Výklad končí u antropologů divadla (Artaud, Brook, Grotowski, Barba ad.). Jmenovaní divadelníci se zajímají o samostatnou povahu herecké inspirace a způsoby, jakými lze dosáhnout přirozeného a spontánního jednání v umělých okolnostech jeviště.
„Na sklonku milénia jsou tvůrci rozpolcení: na tíhu faktu stále anonymnější spotřební společnosti, kterou zobrazují, reaguje potřeba obracet se k člověku, k jeho jedinečné osobnosti, k jeho individualitě. K potřebě definice lidskosti, k jejím kořenům a tajemství, sahajícím až k rituálům… to je jeden z leitmotivů dvacátého století, o němž právě v těchto dnech vydal svědectví Jan Hyvnar v publikaci Herec v moderním divadle.“ – napsala Věra Ptáčková v Divadelních novinách a v Salonu, literární příloze deníku Právo, se dočteme: „Faktograficky obsažná a přitom čtivá a přehledná publikace, bez které by se neměl obejít nejen žádný praktikující divadelník, ale ani zvídavý divadelní nebo filmový divák… Vzácná kniha.“ Knihu doplňuje bohatá fotodokumentace a soupis literatury k tématu moderního herectví.
Výbor z literárněvědných a teatrologických statí uspořádali, textově připravili a doslovem opatřili Jiří Holý a Terezie Pokorná. Předmluva Václav Havel. Vyšlo jako svazek edice Orientace.
Powerful, passionate and frighteningly relevant, the drama of Arthur Miller deals in the hard currency of 'social' realism and tragedy. All My Sons (1947), which brought Miller his first major success, is a merciless exposure of wartime profiteering and the capitalist ethic. The ideological conflict of father and son is a compelling one, and points to the way Miller develops his later drama, where social issues are tempered and tautened by the theme of personal disintegration. Eddie, the her of A View From the Bridge (1955), is an illiterate longshoreman. His inexorable progress towards self-discovery and fall stirs emotions with the same painful intensity as the play jolts the intellect.
