Luděk Hřebíček Livres

Výbor z veršů tureckého básníka (1914-1950) obsahuje téměř vše podstatné z jeho nerozsáhlé básnické tvorby. Zachycuje jeho profil jak tvůrčí, tak lidský, neboť v řadě básní se přímo odrážejí skutečnosti jeho života. Nejdůležitější události jeho života lze vyčíst z Velihobásní, jsou jakýmsi životopisem. Myšlenka lásky k člověku, kterou vyznívá poslední, nedokončená báseň, je základním rysem celého díla. Avšak rozpor mezi dychtivým vztahem k životu, který miloval, a odmítáním života, který ho zraňoval, vytváří citové i myšlenkové napětí v jeho imaginaci. A to se promítá i do lyriky milostné. Nelze ani dost zdůraznit, že básně jako „Přehlídka lásky", „Báseň s jevištěm" nebo „Moje zlatozubá" náleží cele do oblasti milostné poezie — třebaže i my jsme v tomto žánru zvyklí čítat někdy ledacos jiného. Rovněž lakoničnost básníkova vyřazuje rysem sympatickým. Jazyk Veliho je ve své prostotě neobyčejně výrazný, někdy až rafinovaný. Celé jeho básnické dílo tvoří nevelkou knížku. čejnl výrazný, nikdy až rafinovaný. Celé jeho básnické dílo tvoří nevelkou knížku. Tento výbor z ní neuvádí básni z mládí, které jsou z valné většiny psány v duchu staré poezie, a některé básně, které se buď nepodařilo adekvátně přeložit nebo které by vzhledem k množství reálií nebyly pro naše čtenáře dost srozumitelné. To nejpodstatnější je tu však obsaženo, aby se pokusilo dokázat, že tento turecký básník má co říci světu.

Kniha je populárněvědným příspěvkem ke snaze o pochopení textové struktury, vyznačující se soběpodobností. Autor využívá metod kvantitativní lingvistiky, které umožňují dospět od věty k nadvětným útvarům, tedy k vyšším jazykovým strukturám, nad nimiž stojí již jen mozkové funkce a biologické strukury, a odhalit tak jazyk jako fraktální množinu. Kniha je zamýšlena jako zdroj inspirace pro studenty a jejich učitele, lingvisty a další zájemce o jazyk a jeho struktury.

Každoroční daleká pouť vesnice z horských úhorů východní Antólie do nížiny při středomořském pobřeží, kam táhne horaly vyhlídka na výdělek při sklizni balvny, je rámec do značné míry paralelní k strastiplné cestě Steinbeckovy rodiny Joadových do Kalifornie v Hroznech hněvu. Oba příběhy mají v podtextu dávku tragikomiky, jenže u rodiny Joadových je ta tragikomika odstíněna steinbeckovským sentimentem, kdežto u Kemala nese silný, byť nevyřčený patos, tak tlumený a transcendující i sám příběh, že je až nediskrétnost vyslovit, že je to patos hrdého, nezdolného lidství i osudu, s nímž zápolí. Hrdost je dominantní rys těch horalů a čest pro ně znamená víc než bída smrt a rodinné svazky. Hrdý není jediný starosta, který jejich dřinu prodává za úplatky a s primitivní, ale bezpečnou prohnaností u každého pozná a využije citlivé stránky a tak ves ovládá.