Programová brožura k inscenaci Oběd u Wittgensteina. Inscenace měla premiéru 7. listopadu 2019 ve Stavovském divadle. Brožura zahrnuje mj. text hry Oběd u Wittgensteina (Ritter, Dene, Voss) v překladu Zuzany Augustové a texty režiséra inscenace Daniela Špinara a dramaturgyně Marty Ljubkové.
Kniha rozhovorů s politickou vězeňkyní padesátých let Alexandrou Součkovou Kovářovou přibližuje její život za protektorátu, po válce i po únoru 1948, okupaci Československa roku 1968 a normalizaci, především však evokuje dobu, kdy byla jako devatenáctiletá v druhé půlce padesátých let 20. století uvězněna spolu s matkou a dalšímičleny „odbojové skupiny“ za špionážní činnost a vlastizradu. Její statečnost, síla i životní nadhled, s nímž překonávala všechna příkoří tuhého režimu padesátých let i pozdější problémy jakožto bývalá vězeňkyně, jsou obdivuhodné. Nepřestala mít ráda lidi, naopak vězení i život po propuštění její schopnost vidět v lidech to dobré spíš posílily.
Kniha představuje dnes již většinou pozapomenutá expresionistická dramata, která byla napsána mezi lety 1910 a 1924. Protože však editoři použili při sestavování teritoriální hledisko, obsahuje antologie vedle her, jež utvářely podobu českého meziválečného divadla, také ve stejnou dobu vzniklé hry německy píšících dramatiků, tehdy rovněž žijících na našem území. Publikaci uvádějí tři studie věnované expresionismu obecně i konkrétní české, respektive též německé dramatické tvorbě z Čech, Moravy a Slezska.
Po druhé světové válce se v rakouské společnosti prosadila oficiální doktrína o Rakousku jakožto první Hitlerově oběti. Až v sedmdesátých a osmdesátých letech se spisovatelé začínají zabývat kritikou nacismu ve zvýšené míře a svůj občanský protest vyjadřují i kolektivně a veřejně. Výjimku představovali autoři Vídeňské skupiny a Ernst Jandl, kteří svou tvorbou reagovali na holocaust už v padesátých a šedesátých letech. Kniha se věnuje v první řadě dramatické tvorbě autorů této skupiny, Ernsta Jandla a Elfriede Jelinek, které spojuje experimentální poetika a současně téma kritiky nacismu, obecněji pak témata násilí a války, která se autoři snaží uchopit stylizací svých divadelních (v Jandlově případě též rozhlasových) textů. Rakouské experimentální divadelní texty je nutné vnímat v kontextu rakouské filozofické a literární tradice kritiky jazyka, která doposud podstatně ovlivňuje vztah rakouských spisovatelů k jazyku jako takovému.
Vůbec první původní teoretická práce o díle a životě rakouského spisovatele Thomase Bernharda u nás. Autorka se věnuje Bernhardově tvorbě, definuje její svébytnost, charakteristické rysy i postupnou proměnu poetiky a smyslu Bernhardova světa. V rámci tradice rakouské dramatiky, literatury a filozofie sleduje inspirační vlivy a souvislosti od Raimunda, Nestroye, Musila, Hofmannsthala a Schnitzlera až po kritiku jazyka a současné autory, kteří z ní čerpají. Definuje rovněž způsob, jakým Bernhard nakládá s odkazem moderního evropského dramatu a jak s pomocí různých tradičních literárních a kulturních vzorců utváří svou podobu dramatu. Rakouský spisovatel Thomas Bernhard (1931–1989) patří k nejvýznačnějším poválečným německy píšícím autorům. V posledních deseti letech se jeho dílo stalo známým a přístupným i u nás. "Stát jako výtvor je ustavičně odsouzen k ztroskotávání, národ nepřetržitě ke sprostotě a slabomyslnosti... Jsme Rakušané, jsme apatičtí; život je v nás demonstrován všeobecnou životní rezignací... Sloužíme úpadku, tvorové agónie... Nemáme se proč stydět, ale také nic nejsme a nezasloužíme nic než chaos." Thomas Bernhard
Kniha Pět her představuje výběr dramatické tvorby současné německé dramatičky Felicie Zeller, která se ve svých hrách zaměřuje na aktuální společenská témata a experimentuje s jazykem. Její stylizované, autentické rozhovory umožňují, aby téma hry promlouvalo skrze jazyk, a její divadelní poetika je často přirovnávána k Elfriede Jelinek či Renému Polleschovi. Zelleriny hry se v poslední době prosadily na českých jevištích, což znamená, že český výbor obsahuje texty, které nejsou zcela neznámé. Přestože jsou její hry silně abstraktní, přímý kontakt s jejími stylizovanými texty nabízí bohatší čtenářský zážitek. Autorka se soustředí na společensko-kritická témata, což je patrné i na pěti vybraných hrách: Klubu outsiderů (2002) se zabývá umělými pracovními skupinami pro nezaměstnané; Město moře hoře (2008) se věnuje přetěžovaným sociálním pracovnicím; Rozhovory s astronauty (2009) zkoumá nemožnost rovnoprávné spolupráce Západu a Východu a skloubení rodiny a kariéry pro ženy; Přátelé generace X (2012) se zaměřují na workoholismus; a Svět horem dolem (2013) kritizuje moc PR-agentur v dnešním virtuálním světě.
Kniha Zuzany Augustové, teatroložky a překladatelky, je výborem jejích recenzí, článků a studií z posledních dvaceti let, uspořádaným do čtyř tematicky provázaných oddílů. První oddíl se zaměřuje na Pražské komorní divadlo v Divadle Komedie a jeho progresivní dramaturgii s důrazem na německojazyčné autory. Skrze recenze inscenací lze sledovat vývoj režijní poetiky Dušana D. Pařízka. Druhý oddíl přibližuje vybrané ročníky Pražského divadelního festivalu německého jazyka, včetně inscenací významných režisérů, jako jsou Marthaler, Pollesh, Hermanis a Hartmann, a také paradivadelní projekty skupin jako Rimini Protokoll či She She Pop. Třetí oddíl se věnuje vídeňské divadelní scéně na přelomu milénia, představuje autory a režiséry, jako jsou Jelinek, Bernhard, Schimmelpfennig či Handke, jejichž inscenace se dostaly i na česká jeviště. Poslední oddíl se zaměřuje na literaturu, přičemž se dotýká prozaických děl autorů, kteří píší také pro divadlo, jako Thomas Bernhard, Friedrich Dürrenmatt, Peter Handke a Elfriede Jelinek. Kniha byla vydána v roce 2018 a podpořena různými institucemi.
Monografie je výsledkem dvouletého výzkumného projektu autorského týmu Katedry teorie a kritiky DAMU. Česká část monografie zachycuje proměny a podoby současného psaní pro divadlo v období 2000-2015 v divadelních kulturách Německa a Rakouska (Z. Augustová), Velké Británie (M. Schlegelová), České republiky (V. Pokorný), Polská (J. Jiřík), Ruska (M. Magdová) a Itálie (K. Bohadlová). Každá z těchto sond 1. sleduje, jak nové texty vznikají, 2. analyzuje vybrané texty, a 3. zkoumá vazbu současných textů na současnou společnost a její aktuální problémy. Anglická část monografie obsahuje příspěvky ze sympozia Současný divadelní text mezi dramatickými a postdramatickými tendencemi.
