Kniha vzpomínek a nostalgických reflexí úzce navazuje na prózu Pohled z mostu líčením osudů jejích hrdinů v době autorova jinošství a mládí v Tasově, místě výrazně ovlivněném působením a tvorbou Jakuba Demla.
Tasov nedal české literatuře pouze Jakuba Demla a Stanislava Vodičku, ale i jejich přítele, prozaika Karla Švestku. Neznámý autor z Vysočiny napsal mimořádnou povídkovou knihu, v níž podivuhodně bohatým básnickým jazykem líčí své dětství a mizející život na Vysočině. Švestkova kniha je prózou venkovskou – a současně prózou o člověku a jeho osudu vůbec.
V Pastelech vstupujeme s tasovským Karlem Švestkou do Tasova Jakuba Demla a Stanislava Vodičky, dvou geniálních spisovatelů a autorových přátel. Švestka opět dokazuje tímto dílkem, že za jejich literárním odkazem nijak nezaostává.
Když vyšla v roce 1997 kniha Karla Švestky Couvání do času, stala se literární událostí roku a byla vzápětí oceněna Cenou Egona Hostovského. Mnozí čtenáři si možná vzpomenou také na její rozhlasovou podobu v pořadu Čtení na pokračování. Švestkův nový román Měsíc jako rybí oko čerpá námětově opět z životních příběhů Tasovanů, včetně slavných "místních" spisovatelů Jakuba Demla a Stanislava Vodičky.
Ve všech svých beletristických titulech Karel Švestka v prvé řadě chce vzdát hold svému „rodnému kraji“, neboli Demlovu Tasovu a vůbec západomoravskému Tasovsku včetně jeho obyvatel. Debutoval v roce 1985 nevelkou knižní vzpomínkou nazvanou Ohlédnutí a na jeho tvůrčí vývoj mělo od osmdesátých let nepochybně velký vliv tehdejší seznámení a sblížení s demlovskými badateli – s významnými kritiky a editory Vladimírem Binarem a znalcem katolické literatury Radovanem Zejdou. Ti ho postupem času vedli k tomu, aby právě „rodný kraj“ Jakuba Demla, uvedený Tasov a Tasovsko, byl i prostřednictvím Švestkových memoárových střípků jako by „nasvícen“ z pohledu klasikova krajana, představitele jiné, mladší generace a zároveň znalce místních reálií, jakož i svědka pozdních Demlových osudů.
Rodová sága pytláckého rodu z Vysočiny. Na osudech rodu Rohovských, usazeného od 14. století v Tasově na Vysočině, je vidět půl tisíciletí zápasu s osudem i tvrdou přírodou. Rod poznamenaný pytláckou vášní přečkal všechny zvraty osudu, kromě toho posledního, komunistické zlovůle.
