Ivo Vodseďálek Livres

Poezie z let 1949–1953, tedy z autorova nejranějšího tvůrčího období. Verše původně vycházely ve strojopisné edici Půlnoc.

Poezie a próza z let 1951–1955. Básnické sbírky Osamění a Krajina a mravnost myšlenkově navazují na dvě obsáhlejší prózy Kalvárie a Kompenzace, v nichž se autor osobitým způsobem vyrovnává s realitou tehdejší doby a jejím pokřivením hodnotovým systémem Svazek obsahuje básnické sbírky a prozaické práce, které vycházely v samizdatové edici Půlnoc

Esejistické účtování s vlastní zkušeností životní i tvůrčí. Kniha obsahuje texty, které se zhusta pohybují na hranici mezi faktografií a původní uměleckou tvorbou. První část knihy tvoří texty vyrůstající ze vzpomínek na autorovy rodiče, přátele (Bondy, Krejcarová) i dobové reálie ("radostné budování" z počátků 50.let s jejich obludnou estetikou, konec světové války atd.). Stěžejní část knihy je však zakotvena v současnosti 90.let. Vodseďálek zde prostřednictvím esejů i reflexních básní rozkrývá mnohá témata, které z nejrůznějších úhlů nasvěcují nači současnost.

Svazek širšího knižního projektu. Vyzvaný autor po dobu dvanácti měsíců napsal pokud možno každý den jednu větu – větu, která bude ukotvena v konkrétním čase.

Tento svazek Díla Ivo Vodseďálka obsahuje úhrn tvorby z let 1962 - 1968, tj. z období, kdy se autor vracel k psaní beletrie jen příležitostně. Obsahuje sbírku Jako dnes (1962), Ďábelský čin, Povolené experimenty (1968), Karetní hra, Inri.

Poezie z let 1975–1984. odseďálkovo nejplodnější tvůrčí období nastalo od poloviny 70. let, v němž své verše stylizoval do výpovědi „svědka doby“, blízké stylizaci poezie Jiřího Koláře z přelomu 40. a 50. let (Probouzení, Nalézání) a ukládal do nich vskutku téměř deníkové zápisy cestovatelských, především však všednodenních zkušeností a zážitků. Jeho záznamy autentických reálií však povětšině mířily k obecnějším tezím, k vyslovení zásadnějších otázek morálních, filozofických, teologických či mystických. Vodseďálkova poezie se tak ocitla v žánrové poloze básnické morality či esejistiky se silným sklonem k doslovnosti výpovědi.

Ivo Vodseďálka lze bez nadsázky označit za jeden z neobjevených pokladů české literatury, tedy v tom smyslu, že širším čtenářským vrstvám je autor téměř neznámý - v literární obci se ovšem Vodseďálkovo dílo těšilo a těší až kultovnímu postavení. Mezi jeho přátele a obdivovatele patřili takoví velikáni české kultury jako Bohumil Hrabal, Vladimír Boudník nebo Egon bondy, jeho odkazem se dlouhodobě zabývá časopis Revolver Revue i řada literárních historiků a kritiků. Souborné vydání Vodseďálkova básnického díla, jehož editorem je přední znalec a kronikář českého undergroundu Martin Machovec, je tak jakou si pomyslnou splátkou dlouholetého a citelného literárního dluhu.

Prózy Kalvárie a Kompensace. Jediné dvě známé prózy Iva Vodseďálka z padesátých let, kdy v jeho díle výrazně převažovaly texty básnické.