Dominika Grygarová Livres

Snahou publikace Člověk člověku je přiblížit čtenáři profesní a přátelské protnutí lékaře Karla Kocha (1890–1981) a architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), které vyústilo ve společnou realizaci Kochova sanatoria s unikátní zahradou v Bratislavě. Název knihy Člověk člověku odkazuje na ústřední motiv Kochova myšlení: nejvyšším posláním člověka je lidskost, která má být naplňována v bezpodmínečně lidském jednání a službě druhému člověku. Úsloví připomínají Goethova slova, na něž se Karel Koch ve svých textech opakovaně odvolává: „Sám považuji za možné, že lidskost konečně zvítězí, jen se obávám, že pak bude svět velikánským lazaretem, v němž bude člověk člověku lidským ošetřovatelem!“ Jinými slovy, než si lidstvo uvědomí smysl této nejvyšší hodnoty, napáchané škody mohou být nedozírné. V tento moment pak bude lidskost jediným lékem. Toho byli Karel Koch i Dušan Jurkovič svědky i aktivními aktéry během obou světových válek i doby poválečné. Toho jsme svědky také v současnosti. Tento projekt vznikl v rámci výzkumného projektu Průmysl a umění: Opomíjené regionální osobnosti podnikatelů coby hybatelů hospodářského pokroku Československa, jejich význam a spolupráce s umělci, architekty a designéry (reg. č. projektu DG20P02OVV011), financovaného z Programu na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity na léta 2016–2022 (NAKI II) Ministerstva kultury České republiky.

Čtvrtý svazek se zaměřuje na významné osobnosti z biologických a biochemických oborů. Mladší kolegové Juraj Iványi a Jan Svoboda přibližují život a práci Milana Haška (1925–1984), jehož teorie imunologické tolerance a ideologizace genetiky v 50. letech 20. století měly zásadní vliv. Karel Raška ml. (*1939), syn známého epidemiologa Karla Rašky (1909–1987), sdílí vzpomínky na svého otce a své vlastní zkušenosti jako lékař, molekulární virolog a imunolog v USA. Jan Svoboda (nar. 1931) se zamýšlí nad vzdělaností a demokracií a připomíná své objevy v buněčné a virové genetice, včetně výzkumu retrovirů. Mikrobioložka a molekulární genetička Helena Kopecká (nar. 1931) se dělí o své zkušenosti z exilu a podíl na vymýcení dětské obrny. Helena Illnerová (nar. 1937), první žena v čele Akademie věd ČR, se věnuje biologickým hodinám a pedagogice. Biochemička Eva Zažímalová (nar. 1955) hovoří o rostlinných hormonech a své lásce k filmování a koním.

Dílo přináší třicet portrétů různorodých osobností české vědy a vzdělanosti 20. století v pěti svazcích a na pěti DVD nosičích. Výsledkem tříletého projektu, na němž spolupracovaly Ústav pro soudobé dějiny AV ČR a Filozofická fakulta Univerzity Pardubice, je netradiční představení tvůrčího života vědců prostřednictvím audiovizuálního dokumentu a rozhovorů, které obohacují české intelektuální dějiny. Publikace zahrnuje osobnosti od filosofů po vědce přírodních věd, přičemž se zaměřuje na ty, kteří studovali v 50. letech a zahájili kariéru v 60. letech, reflektující proměny českého akademického prostředí a zkušenosti s vězněním a exilem. Obsahuje také portréty tří bývalých předsedů Akademie věd ČR a připomíná méně známá témata a postavy. Každý svazek se skládá ze šesti tematických kapitol. První svazek se zaměřuje na osobnosti humanitních a společenských věd, druhý na nežijící badatele ve společenských disciplínách, třetí na přírodovědce, čtvrtý na biologii a medicínu s důrazem na roli žen ve vědě, a pátý na techniku, matematiku a veřejnou angažovanost, včetně vlivu německojazyčné vědy v českých zemích.

Pátý svazek se zaměřuje na významné osobnosti české vědy a kultury. Historik Miloš Hořejš představuje Emila Kolbena (1862–1943), vynálezce a podnikatele. Jiří Bičák, expert na teorii relativity, připomíná Alberta Einsteina a jeho pražské působení v letech 1911–12, včetně jeho spolupráce s matematikem Georgem A. Pickem (1859–1942), který se podílel na matematizaci obecné teorie relativity. Dále se přesouváme k Bohumilu Němcovi (1873–1966), významnému rostlinnému fyziologovi a politikovi, jehož odkaz přibližují jeho vnuk Ivan Šmíd, historik Jan Janko, přítel a lékař Josef Koutecký a žák Jan Krekule (nar. 1931), který se stal uznávaným rostlinným fyziologem. Josef Koutecký (nar. 1930), zakladatel československé dětské onkologie, je také milovníkem výtvarného umění a hudby. Konečně, experimentální fyzik Stanislav Vepřek (nar. 1939), působící od 70. let ve Švýcarsku a Německu, se zabývá boronizací v tokamacích pro výzkum nukleární fúze a nanokrystalickým křemíkem či supertvrdými nanokompozity.

Druhý svazek představuje badatele společenských věd a věd o člověku. Americký antropolog a lékař českého původu Aleš Hrdlička (1869–1943) je znám svou teorií jednotného původu a osídlení amerického kontinentu z Asie, přičemž jeho postavu přiblíží kurátor Hrdličkova muzea člověka Marco Stella. Následuje portrét biologa a filosofa Emanuela Rádla (1873–1942), jehož význam zprostředkují potomci jeho kolegy Jaroslava Šimsy (1900–1945). Ekonom Lubomír Mlčoch (nar. 1944) se zaměří na Karla Engliše (1880–1961), prvorepublikového ministra financí a guvernéra Národní banky. Renesanční osobnost Zdeňka Horského (1929–1988), historika přírodních věd, přiblíží astrofyzik Jiří Grygar, filosof Stanislav Sousedík a klasický filolog Filip Karfík. Další stať se věnuje Janu Patočkovi (1907–1977), významnému českému filosofovi, jehož aktuálnost představí profesor Renaud Barbaras a doktorandka Eliška Luhanová. Nakonec se nakladatel Robert Krumphanzl, biolog Stanislav Komárek, Stanislav Sousedík a Filip Karfík zaměří na Jiřího Němce (1932–2001), psychologa a filosofa, jehož činnost významně přispěla k kulturní a duchovní obnově české společnosti.

Třetí svazek se zaměřuje na významné osobnosti chemie. První kapitola se věnuje anorganickému chemikovi Bohuslavu Braunerovi (1855–1935), který přispěl k celosvětovému přijetí Mendělejevova periodického systému prvků. Otto Wichterle (1913–1998), představitel organické chemie, je vzpomínán svými žáky za jeho přípravu a aplikace moderních plastických hmot, jako jsou kontaktní čočky a implantáty. Dále se vypráví o Rudolfu Zahradníkovi (nar. 1928), fyzikálním a teoretickém chemikovi a bývalém předsedovi Akademie věd ČR, který sdílí své zkušenosti z badatelského života. Generační kontinuita pokračuje s Josefem Michlem (nar. 1939), jehož příspěvky v oblastech fyzikálně organické a kvantové chemie jsou významné, a který působí v USA a Praze. Michael Heyrovský (nar. 1932) vzpomíná na svého otce Jaroslava Heyrovského (1890–1967), laureáta Nobelovy ceny za chemii za objev polarografie. Poslední kapitola se věnuje Zdeňku Hermanovi (nar. 1934), který sdílí své zkušenosti z fyzikální chemie a hmotnostní spektrometrie, stejně jako svou vášeň pro umění.

První díl série publikací Homines scientiarum se zaměřuje na významné české vědce a filosofy 20. století v oblasti humanitních a společenských věd. Stanislav Sousedík, katolický filosof a žák Jana Patočky, sdílí své životní peripetie a cestu českou filosofií, zejména barokní. Historik František Šmahel, expert na husitskou dobu, vypráví o historii pražské univerzity a o škole života během komunistické totality, kdy pracoval v dolech. Karel Hrubý, sociolog a politolog, vzpomíná na období nesvobody, komunistické věznění a emigraci do Švýcarska, kde se angažoval v exilové ČSSD a ve Společnosti pro vědy a umění. Filip Karfík, filosof a klasický filolog, přibližuje svou cestu od nočního hlídače a studenta bytových seminářů k profesuře na Université de Fribourg. Erazim Kohák, filosof, vzpomíná na návrat z amerického exilu a otevírá témata svého filosofického myšlení. Závěrečný portrét představuje archeologa Jana Klápště, který se zaměřuje na mosteckou krajinu, krajinu bez paměti.