Luboš Bělka Livres

Kniha přináší originální zpracování unikátního materiálu, který vznikl v polovině sedmdesátých let 20. století a v angličtině nebyl dosud monograficky publikován. Původní vizuální analýza pracuje jak s historickými fotografiemi z Burjatska a Tibetu, tak i vlastními autorovými terénními pozorováními a záznamy rozhovorů s aktéry. Vznik nové formy buddhismu v rámci tradiční burjatské sanghy lze datovat do poloviny 20. století. Po druhé světové válce se v rámci tzv. první obnovy náboženství objevilo úsilí zachránit z represáliemi sužovaného tibetského buddhismu alespoň základní věci. Ve třicátých letech byly kláštery pobořeny, některé zcela zničeny, mniši vyhnáni, někteří popraveni, část z duchovenstva byla zavřená do gulagu a zbytek se musel vzdát mnišského stavu. V polovině šedesátých let, v období prvních kritik Stalinova kultu vznikla v Ulan-Ude malá, ale významná skupina, buddhistická komunita. Neoficiální, tajná mikro-sangha se formovala pod vedením B. B. Dandarona, burjatského buddhisty a buddhologa a existovala až do jeho uvěznění v roce 1972. Byl odsouzen na pět let nucených prací a ve věku šedesáti let v roce 1947 v pracovním táboře umírá. Jeden z jeho nejpřednějších žáků A. I. Železnov namaloval thangku, věnovanou svému učiteli; jednalo se o mandalu Vadžrabhajravy. Namaloval ji jako inovaci starobylé tradice a thangka tak představuje unikátní zobrazení v rámci burjatské buddhistické tradice, neboť začleňuje i prvky z vnějšího světa. Je až překvapivé jak mnoho lze z thangky vyčíst s využitím religionistického přístupu. Tato metodologie se odlišuje od způsobu, jak obrazu rozumí sami vyznavači rodícího se Dandaronova kultu.

Sborník Náboženství a tělo zahrnuje příspěvky ze stejnojmenné konference rozdělené do šesti tematic kých sekcí. Úvodní studie poskytuje přehled teoretických perspektiv vztahu náboženství a těla v dis kurzu religionistiky a současně vytyčuje metodologický rámec dílčích témat. Členění příspěvků do te matických bloků věnovaných sexualitě, pojetí mrtvých, živých a jiných neobvyklých těl v křesťanství , medicínské regulaci těla a tělesnosti, cestám k tělesné dokonalosti, genderovým perspektivám a te chnologii a metaforám těla překonává pohled vázaný na jednotlivé kulturní a náboženské tradice a na bízí možnosti širokého srovnání napříč kulturami. Jednotlivé případové studie přinášejí poznatky o tom, jakým způsobem v současnosti i v minulosti ustanovují náboženské symbolické řády hranice fungo vání a života těl, a ukazují, že pozitivní či negativní fascinace tělem byla konstitutivním rysem v ětšiny kultur. Řada příkladů z nejrůznějších náboženských tradic dokládá, že právě náboženství hrál a neopominutelnou roli v procesu sociální konstrukce těla a sexuality, nabízejí množství různých te chnik k očistě, potlačení nebo modifikování těla pro dosažení bezvadného stavu, štěstí, čistoty neb o získání nadlidské moci, řeší napětí mezi tělem jako biologickým základem člověka a jeho kulturní identitou.

Kniha obsahuje dvanáct statí pražských, brněnských a bratislavských religionistů, jež zazněly v podobě přednášek během podzimu 1998 na Masarykově univerzitě v Brně a Komenského univerzitě v Bratislavě. Jednotlivé příspěvky se zabývají vztahem náboženské normativity a žité náboženské praxe v různých náboženstvích světa. Viktor Krupa: K náboženským predstavám a praxi v Polynézii Josef Kandert: Orišové a lidé. Jorubové ze západní Afriky Milan Kováč: Tlamatinime a ľudová zbožnosť u starých Aztékov Dalibor Antalík: Proměny kultu předků v náboženství Izraele Dalibor Papoušek: Židovský nomismus v prvotním křesťanství prizmatem Pavlova díla Iva Doležalová: Raně křesťanská misie a problém konverze Pavel Spunar: Napětí mezi oficiálním a „lidovým”náboženstvím ve středověku Miloš Mendel: Normativní a „žitá” víra v klasickém islámu Luboš Bělka: Karmický a nirvánický buddhismus jako normativní a žité náboženství Martin Slobodník: Tibetský buddhizmus ako žité náboženstvo Dušan Lužný: Normativita v New Age a neopaganismu Břetislav Horyna: Žité a normativní náboženství (Základní otázky) Uspořádali Luboš Bělka a Milan Kováč První vydání

Český archeolog a historik umění Lumír Jisl uskutečnil na přelomu let 1957 a 1958 pracovní cestu do Mongolska a Číny. Během svého půlročního cestování si vedl podrobný soukromý deník, ve kterém velmi otevřeně a kriticky zachytil atmosféru čínské každodennosti. Především ale plasticky vylíčil rozmanité buddhistické a jiné chrámy, skalní a jeskynní sakrální komplexy a význačné památky čínské historie. Své záznamy doprovodil barevnými a černobílými fotografiemi. Rukopis deníku se spolu s negativy uchoval v rodinném archivu a teprve nyní jej lze publikovat. Knižní vydání obsahuje vedle kritické edice vlastního cestovního deníku také bohatý obrazový doprovod, několik vzpomínek Jislových současníků, jakož i odborné studie sinologů a religionistů (Luboš Bělka, Pavel Šindelář, Martin Slobodník, Alena Zádrapová). Samozřejmostí je podrobný rejstřík, kartografické přílohy a rozsáhlý poznámkový aparát.

Text se zabývá zobrazováním buddhy v minulosti a současnosti, jde o zachycení jeho podoby v oblastech rozšíření tibetského buddhismu, zejména pak v Mongolsku a ruském Burjatsku. Text nejprve pojednává o rozmanitých zobrazeních rozmanitých buddhů. Začíná údajným sochařským portrétem Buddhy Šákjamuniho, který měl vzniknout ještě během jeho života, tedy zhruba před dvěma a půl tisíci léty a je znám jako tzv. Santálový Buddha. Poté se text soustřeďuje na jiného buddhu, na buddhu budoucího, známého jako Maitréja. Stejně jako existuje množství buddhů, existuje i množství jejich zobrazení. Význam náboženského zobrazování Buddhy a dalších buddhů je dán významem samotného Buddhy Šákjamuniho a Maitréji pro věřící. Jedná se o ústřední postavy přítomnosti a budoucnosti tohoto náboženského systému a tudíž i jejich zobrazení jsou hojná a rozmanitá.

Text se zabývá výjimečnou postavou v dějinách burjatského buddhismu 20. století jménem Bidija Dandaronič Dandaron. Tento buddholog a buddhista v jedné osobě přináší do tradice burjatského buddhismu úplně nový prvek a to ve zcela nové historické situaci. Pro studium kontinuity a diskontinuity náboženského života v Burjatsku se jeví postižení a pochopení jeho života, působení a role, kterou sehrál v zachování, přenosu a rozvoji buddhistického učení v Burjatsku, jako velmi příhodné. B. D. Dandaron tím, že jako první burjatský učitel buddhismu přijímá ve větší míře i do Burjatska přicházející laické evropské žáky a žačky, zajišťuje kontinuitu přenosu dharmy v nových podmínkách a pro nové lidi. Nečiní tak ovšem izolovaně, na vlastní pěst, ale ve spolupráci s významnými burjatskými buddhistickými mnichy, působícími především v Ivolginském a později i Aginském klášteře. Danadaronovo učitelské působení, jeho legendární předchozí zrození (jako džajaglama) nachází vizualizaci v mandale. Text se podrobně tímto zobrazením zabývá.

Kniha mapuje historii buddhismu v Burjatsku, popisuje rozvoj klášterní sítě a částečně zachycuje i současný stav obnovy buddhistického náboženského života. V první části je nastíněn přehled dějin šíření a usazování buddhismu v Burjatsku se zvláštním zřetelem na vztah ruského státu k tomuto „cizímu“ náboženství. Druhá část přináší podrobný geograficko-historický přehled rozvoje burjatské klášterní sítě.

Skriptum ke kurzu RLB666 Konec světa v průsečíku náboženství, vědy a filosofie vyučovaného na Masarykově univerzitě. Příspěvky několika autorů mají společného jmenovatele – otázku konce či konců, zejména pak světa či světů, tak jak ji lidské myšlení, kultura a náboženství v minulosti i současnosti vytvářely. Primárním cílem publikace je představit eschatologickou problematiku tak, jak ji pojímají vybrané náboženské tradice. Kniha se však neomezuje pouze na náboženskou reflexi, ale věnuje se i filozofickému či kosmologickému a přírodovědeckému pojímání konce (světa).

Skripta se zaměřují na tato vybraná témata z náboženské tradice Dálného východu: Životaběh Buddhy Šákjamuniho, buddhistické kolo života, japonský buddhismus a původní japonské náboženství – šintoismus. Na závěr je předložena doporučená literatura k dalšímu studiu.