Aleksej Fedorovič Losev Livres

Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1853–1900) – filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století. Autor podrobně rozebírá Solovjovovy filosofické, náboženské, sociální a politické názory, věnuje se jeho vztahu k římskokatolické církvi, obviněním z panteismu, ekumenickým názorům a kritice ruského státu. Důkladná analýza všech Solovjovových děl přináší vhled do základních myšlenkových koncepcí jeho učení. Životní pouť filosofa autor začleňuje do panoramatického přehledu kulturního a společenského vývoje Ruska té doby.

Neznámá povídka významného filozofa „stříbrného věku“, autora Dialektiky mýtu, který byl za sovětské vlády uvězněn a pracoval jako vězeň na stavbě Bělomořského kanálu. O jeho prozaických pracích se dovídáme až dnes – Losev jako svoje vzory uváděl E.T.A. Hoffmanna a E.A. Poea. Povídka z roku 1932 je zpovědí člověka, který byl jako gymnazista divadelní fanoušek a měl svoje ideály, ale nakonec dochází k dezintegraci jeho osobnosti. V této souvislosti můžeme mluvit o podobnosti s Dostojevského Zápiskami z podzemí. Duševní zlom vede hlavního hrdinu až k zapálení městského divadla, kde uhoří stovky lidí. Jádrem výpovědi je „živý sen“, v němž mýtický falus zaplaví svým semenem celou zemi a zde se pak rodí jen bezduché opice. Tato miniatura, kterou můžeme přiřadit rovněž k sci-fi novelám M. Bulgakova, představuje mistrovský text. Varuje před dehumanizací, rozpadem systému hodnot a ztrátou souvislostí.

Das Hauptwerk des russischen Philosophen Aleksej Losev (1893-1988) wird hier erstmals in deutscher Übersetzung vorgelegt. Die Besonderheit dieser Schrift liegt darin, dass Losev dem dogmatischen Anspruch, mit dem der dialektische Materialismus auftrat und seine Widersacher unerbittlich verfolgte, eine strikt rational argumentierende philosophische Analyse der Funktion und Bedeutung des Mythos für alle unsere Weltbezüge entgegensetzt. Sie zeigt zweierlei auf: 1. Jede Aussage über das Wirkliche basiert auf dem Mythos; 2. Keine Aussage über das Wirkliche darf sich folglich zu Recht über konkurrierende bzw. abweichende Aussagen über das Wirkliche unter Berufung auf einen unbedingten Geltungsanspruch erheben.

Aleksej Fedorovič Losev zählt zu den bedeutendsten russischen Philosophen und Philologen des 20. Jahrhunderts. Wie sein gesamtes Frühwerk der 10er und 20er Jahre ist auch Losevs Theorie der künstlerischen Form wesentlich durch seine intensive Auseinandersetzung mit dem Weltverständnis der Antike bestimmt. In seinen zahlreichen philosophie-historischen, philologisch fundierten Studien zu Texten Platons, Aristoteles, sowie Plotins und Proklos galt das Hauptaugenmerk des russischen Gelehrten der Tradition des Neuplatonismus. Das Schriftenverzeichnis von A. F. Losev weist bis heute an die 400 Positionen auf, darunter etwa 30 Buchtitel. Text in kyrillischer Schrift Bibliografie S. XI, in kyrillischer Schrift. Durchsuchbare elektronische Faksimileausgabe als PDF. Digitalisiert im Rahmen des DFG-Projektes Digi20 in Kooperation mit der BSB München. OCR-Bearbeitung durch den Verlag Otto Sagner.

Profesor antické filosofie a estetiky na Moskevské univerzitě dbá o propojení hudby a matematické logiky. Analyzuje postoje starověkých a novověkých teoretiků hudby. I při své „slabosti“ pro fenomenologickou metodu si uchovává neutajený příklon k metodě protikladů. Často se snažíme obsah hudby zprostředkovat obrazy symbolickými, které poukazují na jakési nevyslovitelné tajemství, jež se pod nimi skrývá. A právě toto tajemství je předmětem hudby. Takové tajemství nelze rozčleňovat. Nelze je vystavovat na odiv. Srdce toto tajemství mučivě a zároveň sladce cítí; ono vře v duši. Toto tajemství je věčnou živelností všech věcí. Je jejich odvěkou podstatou. Tím, že hudba nasycuje naši představivost a činí ji symbolickou a mystickou, nutí tyto obrazy při jejich vnější (prostorově-viditelné) rozkouskovanosti si v sobě přesto stále uchovávat coby tajemství určité mystické slitosti a vzájemného prolínání...