Alberts Bels Livres
6 octobre 1938 – 11 juin 2024
Alberts Bels se consacre à l'écriture depuis 1963, et son œuvre se caractérise par une profonde perspicacité de la psyché humaine et des complexités de la vie. Dans sa production créative, il explore souvent les dilemmes éthiques et les choix moraux qui façonnent les destins humains. Son style est marqué par une introspection aiguë et la capacité à dépeindre des personnages avec un réalisme extraordinaire. L'approche de l'auteur en matière d'écriture repose sur une observation attentive de la société et du comportement humain, ce qui lui permet de créer des œuvres à la résonance durable.
Soubor povídek (Nedokončená etuda, Velitel ponorky, Jak naložit s bláznem? Nespravedlnost, Jízdní kolo a soudek, Vyšší matematika) lotyšského spisovatele vrcholí historickým románem (Hlas volajícího), zasazeným do let 1905-1906 a líčícím dramatický příběh mladého lotyšského sociálnědemokratického revolucionáře Adolfa Karlsona.
Román Nespavost je po tematické stránce nejodvážnějším a po stránce výrazové nejpozoruhodnějším dílem Albertse Belse. Publikace románu byla zakázána, s cenzurními úpravami mohl román vyjít v roce 1986 a v původní podobě až roku 2003. Nespavost připomíná koláž, je tvořena sedmi kapitolami, z nichž každá sestává ze sedmi textových fragmentů. Děj se odehrává ve třech časových rovinách: První rovinu tvoří události jedné noci, které prožije nespavostí sužovaný Eduards Dárziňš; druhou jsou Dárziňšovy vzpomínky na válečné dětství a třetí je boj Lotyšů s Řádem německých rytířů ve 13. století, do nehož je zapojen i Dárziňšův „dvojník“ z minulosti. Mezi těmito časovými rovinami probíhají syžetové i asociativní přesahy, často jen pomocí jediné fráze, čímž román připomíná časový labyrint. V podtextu zaznívá zvláště výmluvná paralela sovětské okupace s podrobou Lotyšska ve 13. století i s okupací nacistickou. V závěru autor objasňuje osudy románu a připojuje negativní posudek sovětské cenzury.
Autor v románě zachycuje lidské a společenské osudy mladého sochaře. Příběh má na začátku a na konci formu výslechu. Vyšetřovatel zde pátrá a nakonec odhaluje, kdo tupým kovovým předmětem rozbil sochy a vyházel je z ateliéru.Čtenář v závěru chápe, že Vyšetřovatelem je zde druhé sochařovo já, které klade znepokojivé otázky a odhaluje sochařův složitý tvůrčí zápas o dokonalé umělecké dílo.
Ústrednou témou oboch noviel alebo „minirománov" Klietka a Strelnica je hľadanie odpovede na najzložitejšie otázky ľudského bytia. Názov románov je v oboch prípadoch symbolický — Klietka je nielen skutočná klietka, do ktorej uväznia známeho architekta Berza, ale aj symbol egoizmu. Ešte väčší významový dosah má názov druhého románu — Strelnica. Je to miesto, na ktorom vojaci v zálohe cvičia cez manévre, a aj modifikácia štadiónu. V Klietke, ktorá má pomerne napínavý, takmer detektívny dej, môžeme badať dve výrazne od seba oddelené časti. V prvej nečakane a záhadne zmizne architekt Edmund Berz, v druhej časti uväznený Berz za krajne vypätých podmienok bojuje o holý život v klietke s hrubými mrežami, do ktorej ho z pomsty či zo žiarlivosti uvrhol zlodej áut Dindan. Aj v druhej novele Strelnica, ktorej rámec tvoria manévre, sú ľudia vytrhnutí z automatizmu každodenného života a dostávajú sa do situácií, ktoré vyžadujú vypätie všetkých duševných i telesných síl. Táto atmosféra zákonite vedie k tomu, že sa človek hlbšie zamýšľa nad svojím doterajším životom, ako to robí hlavná postava, športový novinár Kokzar, ktorý tu spomína nielen na čistý a vzrušujúci príbeh svojej lásky, ale prehodnocuje aj svoj život. Preklad: Viera Mikulášová-Škridľová (Klietka) a Magda Takáčová (Strelnica). Preložené z ruského prekladu (Kletka a Poligon) lotyšských originálov Būris (1972) a Poligons (1977).
Ve všech třech novelách (Vyšetřovatel, Klec, Střelnice) vytváří autor modelové situace, kdy se hrdina ocitá v osamění sám se sebou a sám proti sobě... Ve Vyšetřovateli rozvíjí pátrání po neznámém pachateli, který zničil plastiky sochaře Rigerse, v Kleci se zase hledá záhadně zmizelýarchitekt Bérz a ve Střelnici je východiskem pro autorovy myšlenkové konstrukce vojenské cvičení, na které je povolán sportovní novinář Kokzars. (Text ze záložky)
Architekt Edmund Bérz si ve volném čase rád zalenoší. Dokáže proležet na pohovce třeba celou neděli. Když bývá v takových chvílích vyrušen, podrážděně odmítá vstávat. Své počínání odůvodňuje teorií, že člověk, který dělá tvůrčí práci, je touto činností natolik pohlcován, že se nemůže věnovat malicherným všedním starostem. Ironií osudu se náš zpohodlnělý současník ocitne v drastické situaci, kdy - odříznut od jakékoliv lidské pomoci - musí ze všech sil zápasit o každý další den svého bytí. Jak si poradí v minimálním životním prostoru a čím napínavá robinsonáda vyvrcholí, poutavě líčí tento sympatický příběh z Pobaltí.
