Boris Grigor jevič Chersonskij Livres

Rodinný archiv (1997) je román ve verších ukrajinského básníka a psychologa Borise Chersonského. Dynamický střih, básnická sevřenost vyjádření a myšlenková provokativnost činí Rodinný archiv strhujícím dramatem vzestupu, zanikání a rozptýlení autorovy rozvětvené židovsko-slovanské rodiny. Odehrává se mezi Polskem, Besarábií, Bukovinou, Haličí a Ukrajinou na pozadí dějinných zvratů a katastrof dvacátého století: od první světové války přes bolševickou revoluci, léta Stalinova teroru, hladomory, druhou světovou válku, holocaust, období poválečné sovětské totality až po pád komunismu. Nelítostní pohled básníka-psychoanalytika proniká za dobové kulisy zmizelého světa východoevropského židovství. Sleduje duševní pohnutky lidí v mezních situacích, odhaluje rodinná tajemství a tabu, ústí do zpovědi člověka posedlého vlastní smrtelností a pocitem marností bytí. Tak se příběh jedné rodiny stává eposem jednoho národa, který byl během 20. století prakticky vymazán z mapy střední a východní Evropy. Německý překlad Rodinného archivu získal zvláštní cenu poroty v prestižní soutěži Bank Austria Literaris.

Незабутні 1970-ті. На одній шостій земної кулі будують розвинений соціалізм, у телевізорі “дорогий Леонід Ілліч”, на орбіті – “Союз-Аполлон”… Тим часом, герої нової повісті Олександра Вільчинського – хлопчаки із звичайного волинського села – займаються своїми справами, ходять до школи, допомагають батькам по господарству, грають у футбол, у війну, рибалять, влітку працюють у колгоспній будбригаді, і лише інколи їх увагу привертають вирви серед лісу на місці колишніх повстанських криївок, але запитання: “Діду, а якщо вони воювали за Україну, то чому вони вороги?” – так і залишається без відповіді… Здається, нічого особливого і не відбувається, крім того, що дитинство надто швидко минає…

Der Roman in Versen "Familienarchiv" besteht aus einzelnen biografischen Skizzen, die gemeinsam eine Chronik des tragischen Werdegangs und Untergangs des jüdischen Lebens in der südlichen Ukraine und damit auch die Rekonstruktion einer versunkenen osteuropäischen Welt ergeben. Er ist ein gleichzeitig poetischer, essayistischer und epischer Text von langem Atem und sprachlicher Expressivität. Dazu Kirstin Breitenfellner im "Falter": "Eine lakonische, tiefsinnige Familienautobiografie und gleichzeitig eine Parabel über das Leben und seine Paradoxien - und gegen das Verschwinden."