Mátyás Dunajcsik untersucht in seinem ersten deutschsprachigen Gedichtband die Herausforderungen von Sprachwechsel und Emigration. Er thematisiert die Suche nach der eigenen Stimme in einer fremden Sprache und erzählt von Herzschmerz, Heimatlosigkeit sowie der Transformation von Schmerz in Poesie, inspiriert von Beat- und Punk-Poeten.
Hlavní hrdinka Dunajcsikovy knížky, holčička Atlanta, žije s otcem na majáku na malém útesu kdesi na dalekém severu. Pokud zrovna nehovoří prostřednictvím vysílačky s Kamilou, svou oblíbenou učitelkou z pobřežní vsi, nesleduje dálkový šachový turnaj svého otce a jeho kolegů nebo neposlouchá tatínkovy džezové nahrávky, většinou pozoruje z okna majáku nekonečný obzor. Umí rozlišit čtyřicet devět větrů, třiapadesát různých typů deště, víc než sto druhů mraků a sedmdesát sedm odrůd mořských vln. Jednoho dne se poblíž majáku objeví zvláštní malý host a tato zdánlivě nevinná událost Atlantu brzy zaplete do napínavého dobrodružství, v němž hraje důležitou roli tajemná loď duchů a při kterém se ukáže, že nikoli nadarmo koluje i v Atlantiných žilách pravá námořnická krev jejího pradědečka Sindibáda... V románu, který Mátyás Dunajcsik napsal pro odrostlejší děti, se rojí vzácní ptáci, moudrá strašidla světoběžnické povahy s přírodovědným vzděláním, strážci majáků a jiní drsní, leč sympatičtí Seveřané. Děj románu Všímavá siréna je inspirován několikaletým autorovým pobytem na Islandu.
Erzählungen
»Die ästhetische und politische Frage nach der konstruierten Realität von Städten als mythische Orte zieht sich wie ein roter Faden durch die sieben Kurzgeschichten des Erzählbands. Ihr Rahmen ist die Proust’sche Erfahrung von Zeit und Leben. Wir haben hier somit einen leidenschaftlich ironischen Erzähler, einen Dandy des 21. Jahrhunderts, einen Post-Dandy, der sich nicht nur der verlorenen Zeit bewusst ist, sondern auch des verlorenen Prestiges, und der dennoch die Kraft der feinsinnigen Literatur freisetzt. Mátyás Dunajcsik hat eine Sprache gefunden, um von der Fülle der Verluste zu erzählen ohne pathetisch oder geschwätzig zu sein; seine Geschichten sind selbstironisch, geistreich und voller Humor. Sie strahlen den Glanz der guten alten Literatur aus. Mehr noch, es gelingt ihm, mit seiner Schärfe und seiner Lebendigkeit nicht nur Kenner, sondern auch ein neues Publikum in seinen Bann zu ziehen.« Zsuzsa Selyem, Autorin und Literaturwissenschaftlerin