Karel Haloun Livres

Autor vstoupil do uměleckého života v 70. letech 20. století. Jeho texty se snaží zachytit americkou realitu na základě osobního prožitku. Waits je nejvýraznější v mrazivých baladách, v nichž přednáší o osamělosti jedince v dnešním světě

Publikace shrnuje padesátiletou činnost předního českého grafického designéra a typografa a vedoucího ateliéru Grafického designu a vizuání komunikace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Kniha je řazena chronologicky a ukazuje autorovy práce do školních let, přes celou řadu plakátů a tiskovin pro kulturní akce, až k velkým projektům začátku 21. století. Je zde dokumentována jeho úzká spolupráce s Bienále Brno, významnou mezinárodní přehlídkou grafického designu. V publikaci jsou otištěny Vaňkovy významné projekty, jako vizuální styl pražského metra, Československé obchodní banky i jeho podíl na vizuálním stylu Československých aerolinií. Řada knižních titulů dokumentuje Vaňkův přínos této oblasti. Je autorem grafického řešení stovek knih pro přední česká nakladatelství. Publikace dokumentuje i jeho známkovou tvorbu. Druhá část otiskuje jeho práce na tvorbě tiskových abeced, kterým se věnuje posledních deset let. Jsou zde zastoupena všechna jeho písma, jejich praktické ukázky, i skici dalších záměrů písmolijny Signature.

V návaznosti na výstavu Zdenka Primuse Papež kouřil trávu - Rocková hudba a alternativní vizuální kultura 60. let (GHMP, Dům U zlatého prstenu, 3.6.-18.9. 2005) připravil Karel Haloun ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně výstavu hudebních plakátů, které vznikly v naší zemi v posledních čtyřiceti letech. Výstava chce vzbudit nejen zájem veřejnosti, ale především těch, kteří "byli u toho", výtvarníků, muzikantů, náhodných i skutečných sběratelů a posluchačů, kteří se aktivně zapojili do vybudování unikátní sbírky, která se stává součástí bohatého sbírkového fondu grafického designu Moravské galerie v Brně.

Písňové texty, básně a výtvarné exhibice originálního brněnského tvůrce a frontmana kapel Z kopce, Ošklid či A-BEAT.

Knižní dokument vydaný k 10. výročí úmrtí Jana Ivana Wünsche, baskytaristy, spoluautora písní dvou hudebních uskupení "Hudba Praha" a "Jasná páka" a výrazného hudebního publicisty. Kapely Jasná páka a Hudba Praha ovlivnily vývoj neoficiální kulturní scény v Československu 80. let a v různých obsazeních vystupují dodnes. Srdcem obou těchto uskupení byl Jan Ivan Wünsch, jehož hudební, společenský, politický a hospodský život v úvodu knihy popisuje hudební publicista Vojtěch Lindaur. Další část knihy tvoří "autorozhovor", který Wünsch napsal jako vlastní paměti koncem devadesátých let pro časopis Rock & Pop. V závěrečné části naleznete rozhovory výtvarníka Karla Halouna s šestadvaceti bývalými a současnými členy kapel Jasná Páka a Hudba Praha, kteří odpovídali na deset otázek týkajících života Jana Ivana Wünsche. Převážná část fotografií, které knihu ilustrují, jsou z osobních archívů autorů, spoluautorů i respondentů.

Publikace shrnuje téměř půl století Halounovy grafické práce pro tuzemské rockové, folkové nebo alternativní hudební skupiny a umělce (Jasná páka, Hudba Praha, Visací zámek, Michal Prokop, Vladimír Mišík, The Plastic People of the Universe, Vladimír Merta). Je nejen představením jeho grafické práce, ale také mapou tuzemské nonkonformní hudební scény. Představuje spolupráci autora s hudebními tělesy "šedé zóny", alternativní scény i takzvaného chmelnického okruhu hudebníků za uplynulých pětačtyřicet let. Kniha obsahuje vedle autorských komentářů a rozhovoru s Janem Mattušem také texty Františka Štorma a Pavla Büchlera. Reprodukované práce pocházejí převážně z archivů autorů grafické úpravy, vydavatelství Supraphon, Popmusea a soukromých sbírek. Společně s Hudbou Praha byl Karel Haloun v roce 2006 uveden do Beatové síně slávy. Knihu graficky upravili Karel Haloun, Luděk Kubík a Jan Arndt.

Groteskní komedie Nový domov Jany Giovanni Bellofato je sequelem Syflárny, ve kterém se po pětačtyřiceti letech možná proměňuje původní zloba a pragmatičnost hlavní hrdinky v relativní smířlivost, ale okolní svět je bez ohledu na režimy, zdá se, pořád stejně cynický. Doslov napsal Michal Čunderle.

Děj Syflárny se odehrává v 70. letech minulého století, v době tuhé normalizace, (jak název napovídá) na dermatologicko-venerologickém oddělení fakultní nemocnice v Praze. Opírá se o autorovy osobní zážitky; nebyl zde ovšem léčen z pohlavních chorob, ale z politického názoru – pracoval zde jako pomocný uklízeč. Sen o socialismu s lidskou tváří sní již jen hrstka nepoučitelných utopistů. Doba zlomených charakterů, úspěchů těch nejméně nadaných a ostrakizace nepoddajných je v plném proudu. Je krátce po stranických prověrkách – „pomýlení“ provedli ponižující sebekritiku, nepřátelé socialismu byli odhaleni a potrestáni tím, že jim bylo znemožněno vykonávat práci, kterou měli tak či onak rádi a které rozuměli. Tak jako v celé společnosti, panuje i v nemocnici vedle zoufalé apatie značná nervozita a podrážděnost. A to nejen mezi personálem, ale také v řadách pacientů. Ti ostatně nemají na venerologické klinice mnoho důvodů k bezstarostné uvolněnosti a optimismu. V jejich výjimečném případě dokonce zcela bez ohledu na politickou příslušnost.