Marek Otisk Livres

Focusing on Gerbert of Aurillac, also known as Pope Sylvester II, the book explores his contributions to both theoretical and practical arithmetic. It provides a thorough examination of his scientific letters and other writings, highlighting his belief in arithmetic as the foundation of all sciences and a means to attain wisdom. Through this analysis, the text delves into Gerbert's philosophical insights and practical applications of numbers, showcasing his significant role in the development of mathematical thought.

Kniha se na vybraných tématech myšlení 10. a 11. století věnuje důležitosti peripatetické tradice v rámci tehdejšího (nejen) filosofického dialogu. Postupně se věnuje konceptu sedmi svobodných umění a snaze o začlenění filosofie do tohoto konceptu, otázce dělení věd (filosofie), rozvoji dialektiky (logiky) a užívání dialektických postupů v nejrůznějších oblastech lidských teoretických aktivit této doby, filosofii jazyka (sémantice), opětovně především se zřetelem na nepřehlédnutelnou roli Aristotelových spisů (především Kategorií, ale také důležitost díla O vyjadřování), sporu o univerzálie, především pak tzv. vokalismu, ovšem stranou pozornosti nezůstávají ani teologické přesahy raně nominalistických koncepcí, které vedly např. ke sporu o výklad trojjedinosti Boha. Na závěr je řešen problém, který je na jedné straně inspirován Aristotelovým pojednáním O vyjadřování, zároveň je v něm bytostně přítomná rovněž náboženská pravda výklad omnipotence boží. S tímto tématem úzce souvisí úvahy o determinaci a svobody lidské vůle, budoucích náhodných a svobodných událostech, předvědění a předurčení, spravedlnosti a neměnnosti Boha atp.

Klášterní škola v Le Bec/ Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury

Tato fotopublikace s fotografiemi Petra Sikuly přibližuje čtenářům ostravský městský obvod Poruba.

Kniha se zabývá problematikou utváření metafyziky jako vědy v arabském prostředí a následnou recepcí těchto trendů v latinské středověké filosofii. Ve druhé části následují překlady vybraných pasáží Ibn Sínovy Knihy o první filosofii neboli božské vědě a Ibn Rušdovy Epitomé k Aristotelově Metafyzice, včetně latinských znění obou vybraných částí.

Zevrubná studie se věnuje osobnosti Gerberta z Aurillacu, který pod jménem Silvestr II. zastával v letech 999–1003 papežský úřad. Tento učenec je již od přelomu 10. a 11. století nezřídka uváděn v souvislosti s ďábelskou pomocí, která mu umožnila získat neobvyklé vědění na poli sedmi svobodných umění i výrazně usměrnila jeho kariéru v církevní správě (opat v Bobbiu, arcibiskup v Remeši a Ravenně, papež). Kniha nabízí představení nejznámějších variant legend o jeho životní pouti, včetně pokusu o výklad téhož bez zmínek o aktivním ďáblově zásahu, a dále se podrobněji zabývá filosofií a vědou na přelomu prvního milénia, s hlavním důrazem na témata, jimž Gerbert věnoval pozornost nebo je s nimi tradičně spojován jeho věhlas (spor o rozdělení filosofie, disputace o predikaci, abakus a abacistické počtářské umění, astronomické pedagogické přístroje, uvedení astrolábu na latinský křesťanský Západ, horologium).

Kniha se věnuje komplexní problematice vzájemného vztahu, vymezování i ovlivňování tradice a modernosti. Na osmi vybraných tématech (Diógenés a antické náboženství, Lyotardova interpretace Kanta, Rortyho antiesencialismus, povědomí nejmladší dospělé generace o socialistické éře, osvojení si arabských astronomických znalostí latinským světem, Rusko mezi Východem a Západem, hospoda jako sakrální prostor a logika možných světů), v podobě detailně propracovaných sond se snaží o interdisciplinární průnik do probírané látky, přičemž zohledňuje různé aspekty synchronního i diachronního propojování tradice s moderností.

Publikace představuje vybrané výsledky stejnojmenného vědeckého setkání, které se uskutečnilo v roce 2015 v Polsku. Jednalo se v pořadí již o čtvrtou akci šiřeji zaměřeného výzkumného projektu, který řeší roli vzdělance v provincii. Kolektivní monografie se skládá ze dvou částí. V první části (Na okraji filosofie) se šest autorů zaměřuje na témata, která jsou tradičně považována za marginální v rámci hlavního proudu filosofického myšlení. Druhá část knihy (Filosofové v provincii) pojednává o vybraných filosofech napříč dějinami filosofie a nabízí devět různých pohledů na tzv. „regionální“ filosofy od antiky až po současnost.

Mimořádné číslo se zaměřuje na vnímání a smysly v dějinách filosofie mezi 11. a 17. stoletím, přičemž pozornost je věnována scholastickým myslitelům jako Anselm, Petr Olivi a Duns Scotus, a také starším autorům, jako je Aristotelés, a jejich současníkům, jako je Plethón. Studie zpochybňují představy o scholastice jako homogenní tradici založené na aristotelském dědictví. I když aristotelismus má mezi scholastiky významné postavení, na myšlení této doby silně působí také platónská a augustinovská tradice. Čtenář se v jednotlivých příspěvcích setkává s prolínáním a vzájemným soupeřením aristotelských a platónsko-augustinovských myšlenek. Platónská a augustinovská tradice zdůrazňuje roli pozornosti při vnímání, extramisní chápání zraku, metafyziku světla, teorii iluminace a perspektivu první osoby. Naopak aristotelská tradice se zaměřuje na ontologii vnímatelného předmětu, jeho kauzalitu, roli prostředí a klasifikaci vnitřních smyslů. Tímto způsobem se ukazuje komplexnost a rozmanitost myšlení v rámci scholastiky, což přispívá k hlubšímu porozumění filosofickému diskurzu této doby.