V centru knihy stojí pojem řeč. Oproti pojmu jazyka - systému, o nějž se opírá strukturalismus, a text, spojeného s komunikačně a pragmaticky zaměřeným lingvistickým zkoumáním, má řeč (langage) akcentovat mnohoaspektovost a povýtce lidský charakter této skutečnosti: sepětí s tělesně-smyslovým ukotvením člověka a jeho prožíváním , s široce chápanou kognitivitou, a také s kulturou, s jazykovým obrazem světa. Kniha vychází z pohledu vlastního fenomenologicko - hermeneutické filosofii (Heidegger, Gadamer, Patočka). V propojení s teorií a metodami kognitivně orientované lingvistiky ukazuje, jak se řeč jeví nejen v kontextu filosofie, lingvistiky a sémiotiky, ale také v českém (naivním) jazykovém obrazu světa, např. ve svých metaforických konceptualizacích (řeč jako vodní tok, jako vlákno apod.), včetně těch přítomných ve folkloru a poezii.
Irena Vaňková Livres







Publikace vysvětluje jak základní teoretická a metodologická východiska kognitivní a kulturní lingvistiky, tak konkrétní možnosti jejich využití v souvislosti s češtinou a bohemistikou. Nosnost kognitivistického přístupu k jazyku je zobrazována různě zaměřenými pohledy na slovní zásobu češtiny. Záměrem autorek je poukázat na vnitřní provázanost jazyka, kultury a každodenního života národního společenství.
Tělo, smysly, emoce v jazyce
- 211pages
- 8 heures de lecture
Po svazcích „Obraz člověka v jazyce/literatuře“ (2010) a „Tělo, smysly, emoce v jazyce/literatuře“ (2012) přináší kolektiv bohemistů a polonistů již třetí pokračování česko-polské a lingvisticko literární spolupráce mezi Univerzitou Karlovou a Varšavskou univerzitou, jejímž výsledkem je vedle konference vždy tematická „dvojkniha“. Třetí publikace má v titulu poukaz k lidskému životu. Snad by se toto téma mohlo zdát příliš obecné, ale hlavní motivací autorského kolektivu je trvalé zaměření ke skutečnostem, které člověka ukotvují do světa nejbytostněji a od nichž se v soustředných kruzích odvíjí mnoho dalšího: reflexe lidského života – života „jako takového“, realizovaného prostřednictvím živého a žitého těla, tj. fyzicky, smyslově i emocionálně, života lineárně plynoucího či cyklicky se vracejícího, života v dětství, mládí i stáří, života ve vztazích k druhému a k druhým, života v každodennosti, která může mít a mívá i rozměr sakrálna.



